Schopperová a její subjekt s Janouškem
Další účty za čerstvě schválené sankce EU vůči Rusku, poněkud loterijní personalistika hnutí ANO, Karel měl naději a vyplatilo se.
„Protiruské sankce mohou naše firmy připravit o miliardy“ hlásá z titulní strany Právo. Svaz průmyslu a dopravy (SP ČR) dokonce odhaduje, že přímé dopady na tuzemské podniky by se celkově mohly pohybovat v řádu až desítek miliard korun. „‚Nepůjde jen o propady tržeb, ale hlavně o možnou budoucí ztrátu trhů,‘ upozornil v té souvislosti viceprezident SP ČR Radek Špicar. Podle červnového šetření SP ČR mezi tuzemskými firmami avizovala zhruba třetina z těch, jež podnikají na ruském trhu, že se jich mohou sankce dotknout.“
Lidové noviny věc popisují výrazně jinak: „Sankce proti Rusku zasáhnou tuzemské firmy jen málo“. „Po vyhlášení evropských sankcí začali v mnoha českých firmách intenzivně zjišťovat, zda budou Bruselu vadit jejich konkrétní dodávky do Ruska. A v řadě případů budou právníci ještě dlouho pitvat, zda té či oné konkrétní společnosti kvůli obchodu s Ruskem přece jen nějaké potíže nehrozí. Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza nicméně naznačuje, že většina obav byla lichá. ‚Dopad na české firmy je téměř nulový,‘ řekl LN.“ Jasně. Chápu, že nikoho nenaplňuje radostným vzrušením představa, že vydělá méně. Ale akcentovat na probíhajících událostech zrovna tohle mi přijde zvláštní. Má cenu se dohadovat o tom, jestli je sankce správné zavádět, nebo ne – podle mě je. Ale to počítání ztracených miliard působí jako projev konsternace tím, že nutná věc může taky něco stát. Počkat! Tohle nám nikdo neřekl!
Mediální a politický svět se tenhle týden baví, řekněme, ráznými kroky Andreje Babiše na personálním poli – do komunálních voleb v Praze, o nichž dříve mluvil jako pro ANO velmi důležitých, nasadil jako jedničku podnikatelku Martinu Schopperovou, aby ji pak bleskově prohodil za Adrianu Krnáčovou druhdy z Transparency International, o níž dříve kdysi tvrdil, že jedničkou rozhodně nebude. Hospodářské noviny se pokoušely zjistit, co za náhlou výměnou stálo. Ne zrovna úspěšně. „Sama šestidenní kandidátka na dotazy nereagovala, až v podvečer nechala rozeslat prohlášení, podle kterého člen její rodiny v mezičase vážně onemocněl. Babiš ani jeho nejbližší spolupracovník, předseda poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek, do uzávěrky vydání tohoto čísla na otázky týkající se pražské kandidátky neodpověděli. A šéfka pražského ANO Kleslová ukončila telefonní hovor bezprostředně po zjištění, že mluví s novinářem.“
Lidové noviny popisují, co se říká v kuloárech: „O tom, že Schopperová situaci neustojí a padne ještě před vypuknutím volební kampaně, se však v pražských podnikatelských kruzích hovořilo od momentu jejího dosazení na místo jedničky. Jádrem spekulací byla její údajná známost s lobbistou Romanem Janouškem. Na jméno nechtěl o odstoupení Schopperové a o jejích kontaktech nikdo promluvit. Informace, které LN získaly od pěti zdrojů, se však shodovaly. ‚Je mezi nimi historická známost, zejména přes jejího manžela Andrease (Andreas Schopper je vysoce postavený manažer obchodního řetězce Kaufland, který od Agrofertu odebírá zboží – pozn. red.),‘ řekl LN jeden významný finančník. První vzájemnou politickou iniciativou mezi Janouškem a Schopperovou měl být projekt Pražané.cz, který byl jako nové politické hnutí zaregistrován na ministerstvu vnitra tento rok v únoru. Subjekt se však nijak nerozběhl.“ Za účelem pozdějšího použití ukládám termín „nerozběhnutý subjekt“. Dá se použít na ledacos, v tomto okamžiku třeba i na mě.
Mladá fronta Dnes jde na věc analyticky. „Jeden z důvodů, proč Babišovi nejde výběr lidí, je vidět shodně u více příběhů: sáhne po známé osobnosti typu Jan Kasl či Hana Marvanová, aby po čase zjistil, že místo lesku expertů mu jako neřízené střely přinesou problémy v podobě neloajality. Ministr financí při hledání lidí také hodně dá na to, co mu kdo pozitivního či hanlivého zrovna napovídá.“ Ideální kandidát ANO z toho vychází jako snadno řiditelná osobnost, jejíž expertiza se (možná nejen) na slunci leskne.
Televizní moderátor Karel Voříšek podle rozhodnutí soudu nebyl spolupracovník StB. Vzpomínku mu ve sloupku v kulturní rubrice LN věnuje Jiří Peňás, který studoval FF UK ve stejné době jako čerstvě očištěná celebrita. „...byl nejslavnějším z nás, studentů FF UK z druhé poloviny 80. let. V těch šedivých letech plísňových riflí a flanelových košil svítily jeho jasně modré jeans Calvin Klein jak plameny 15. sjezdu a svazácká košile, kterou k nim nosil s růžovým pulovrem, harmonizovala s jeho vždy rozzářeným úsměvem. (...) Jako by Julek Fučík vstoupil mezi nás. Vždy, když soudruh vysoce postavený navštívil školu naši, tak nejkrásnější z nás byl vybrán k jeho boku. Nikdo nikdy nemohl konkurovat Karlovi Voříškovi, jeho přískokům a poskokům, jeho dvorným úklonám a poklonám.“
O rozsudku referuje i Blesk. „Bude Karel žádat nějakou satisfakci za poškození dobrého jména? ‚O dalších krocích se musím poradit se svým právním zástupcem Josefem Lžičařem,‘ prohlásil bezprostředně po jednání Karel. Právě jeho právník mu vléval do žil naději, že všechno musí dobře dopadnout. Voříšek tak věřil, že pravda vyjde nakonec najevo, a k těžkým chvílím, které zažíval, se už nechtěl vracet. ‚Děkuju všem, kdo mi od konce roku 2012 věřili a stáli při mně,‘ vzkázal moderátor.“ Vida, počet Karlů, všemi oblíbených tak, že jejich příjmení uvádět netřeba, stoupl na dva. Hlavně, že ta naděje v žilách vydržela. Málokdy můžu dovést vydání této každodenní rubriky k happyendu tak hřejivému. Skoro jsem se z toho přehřál, ale to je už můj problém.
