Nedělní výsledek parlamentních voleb v Německu ukázal, že i ekonomicky nejstabilnější evropská země a lídr Evropské unie není imunní vůči novým nastupujícím formacím. Dvě nejsilnější tradiční strany, konzervativní CDU/CSU a levicová SPD, si sáhly na nejhorší výsledek od roku 1949.
Je evidentní, že konečný součet ve volbách do Bundestagu ovlivnila dosavadní politika kancléřky Angely Merkelové vůči migraci především z muslimských zemí. Výsledky z jednotlivých spolkových zemí také ukazují, že nespokojenost s touto politikou vyjádřili Němci z bývalého východního bloku. Nikoliv náhodou najdeme podobné nálady i v okolních zemích se stejnou historickou zkušeností, u nás, v Polsku nebo v Maďarsku. V každém případě to vše ukazuje, že tradiční strany ve všech zmiňovaných zemích neumí nabízet řešení, která by voliče uspokojovala. Německé volby sice žádný zásadní obrat v politice Berlína nepřinesou, ale nová koalice na jejich výsledek bude muset brát ohled, v opačném případě by je mohli vystřídat úplně jiní sekáči.
Riziko zásadních změn poměrů za necelý měsíc hrozí, ale především nám. I my budeme volit. Podle dosavadních odhadů nové nevypočitatelné formace spolu s komunisty můžou oslovit až padesát procent voličů. Vítězem voleb se s jistotou stane autoritářsky řízená politická divize podnikatele Andreje Babiše. Je jen otázkou, jak hodně vyhraje.
Některé podobné znaky, i když někdy s nižší společenskou nebezpečností, nesou i další dvě uskupení, která se zřejmě do Poslanecké sněmovny dostanou. Na prvním místě je to politická firma Tomia Okamury, který si cílevědomou propagandistickou prací vybudoval vlastní politickou obchodní značku, která se opírá o osobu majitele a stojí na primitivní protiimigrační rétorice. Jedna Okamurova firma již ve sněmovně byla, ale vzbouřili se mu zaměstnanci, a tak musel založit novou. Zatímco rebelující zaměstnanci z Úsvitu skončí na politické dlažbě, jejich šéf v politice neohroženě kráčí dál s novým vehiklem, který se jmenuje SPD. Tento příběh je zajímavým dokladem toho, že jakákoliv formace stojí a padá s Okamurou. A to je třeba znak, který ho spojuje s Andrejem Babišem – bez nich by totiž jejich stranické firmy nepřežily. Třetím uskupením, které má reálné možnosti získat poslanecké křesla, jsou Piráti. Ti se sice neopírají o autoritu svého vůdce, a mohou dokonce působit sympaticky, ale jejich hlavním heslem je populistická rétorika proti stávajícímu politickému establishmentu. Piráti také chtějí zatočit s korupcí, dívat se mocným pod prsty a také hlásají totální transparentnost. Piráti jsou rizikem především pro svou politickou a společenskou naivitu. Německým volbám a českým protestním hnutím věnujeme téměř polovinu celého aktuálního vydání.
Přiznávám také, že jsme tento Týdeník Echo připravovali za trochu nezvyklých okolností. Příčinou určitě nebyl státní svátek české státnosti, který letos vychází na čtvrtek, a proto vycházíme mimořádně již ve středu... Minulý týden se naše kolegyně Lenka Zlámalová stala předmětem útoku, který se může nakonec ukázat jako běžná bytová zlodějna, a tomu bychom chtěli věřit, bohužel ale stále není vyloučený ani motiv, který může souviset s její novinářskou prací, jež v posledních měsících poměrně výrazně ovlivnila politické události v zemi. Nepatříme k těm, kteří za vším hledají spiknutí, rejdy bezpečnostních složek nebo soukromých agentur, ale jsme vzhledem k okolnostem případu velmi obezřetní. Lence totiž zmizel především kufr plný osobních dokumentů a listin důvěrného charakteru, starý notebook, který měl cenu především pro ni, iPad, mobilní telefon, ale i CD datové nosiče. Vykradený byt nebyl nijak poničen na zařízení a pachatel nezanechal za sebou nepořádek. Přes to všechno jsme se dohodli, že budeme veřejně prohlašovat, že krádež v bytě s její prací nesouvisí. A to si dokonce upřímně přejeme.
1
