V Drážďanech se bojuje i za Prahu
1
Zprávy o zrušení tradiční pondělí demonstrace protiislámského hnutí Pegida připomínou čtenářům Karla Čapka poslední kapitolu „Války s mloky“, kdy se objeví nebezpečný mlok ve Vltavě pod Vyšehradem. Češi najednou zjistí, že se jich mločí hrozba také týká a že také jejich země může být zničena.
Drážďany jsou z Prahy dvě hodiny vlakem a autem o něco rychleji. Z Ústí do Drážďan trvá cesta půl hodiny. Teď zjišťujeme, že v reakci na výhružky a plány teroristů ruší drážďanská policie demonstrace Pegidy, kam chodí desetitisíce lidí, a také druhou demonstraci odpůrců tohoto hnutí. Islámská hrozba se nás také bezprostředně týká.
„Islamizace začala“
Po atentátu na redakci humoristického týdeníku Charlie Hebdo také řada Čechů projevila pietu vůči zavražděným žurnalistům a podporu svobodě slova světově sdíleným heslem „Je suis Charlie“. V Drážďanech byla napadena svoboda shromažďování a nikdo neví, co by se stalo, kdyby policie a také sami organizátoři pondělní pochod neodvolali. Opravdu by se vraždilo, střílelo, pokládaly nálože? Útok měl být podle policejních informací zaměřen proti zakladateli Pegidy Lutzi Bachmannovi, cílem teroristických útoky měla být i nádraží v Drážďanech a Berlíně.
Čtěte také: Šéfovi Pegidy vyhrožují smrtí. Demonstrace se ruší
Nakonec ani po zrušení oficiálních pochodů není jasné, jak to skončí. Atmosféra v Drážďanech je dost vypjatá, aby k nějakým konfliktům došlo, pochody Pegidy proběhnou v jiných městech včetně Mnichova. Tam se teď mohou těšit na hojnější účast než dříve. Nepřátelé islamistů i všech přistěhovalců z Afriky i Blízkého východu mají teď nové argumenty. „Islamizace Evropy začala,“ glosoval například zrušení demonstrací člen vedení pravicově-radikální Alternativy pro Německo Alexander Gauland.
Teď je tedy načase říci: „Všichni jsme v Drážďanech“. Také v Praze, Ústí, Brně, jakémkoli českém městě. Říká se to o něco hůře než „je suis Charlie“.
Pegida si vysloužila nálepku xenofobního hnutí, které založili podivní nostalgici po východoněmeckém komunistickém režimu, organizace protestů se účastní chuligáni z fan-klubu Dynama Drážďany, vůdci hnutí užívají nevhodná populistická hesla. Na druhé straně je pravda, že saská evangelická církev hnutí neodsoudila. Její biskupové totiž dobře vědí, že hluboké obavy z islámu s Pegidou sdílejí tzv. evangelikální sbory z „biblického pásu“ Saska mezi Drážďany a Krušnými horami.
O zaměření Pegidy nakonec tolik nejde. Člověk nemusel být fanouškem kreslířů z Charlie Hebdo, přesto se za ně postavil, protože mu jde o svobodu slova. Obavy z podpory demonstrací Pegidy a tedy svobody shromažďování však mohou být konkrétně v Česku jiného rázu. Paříž je daleko a symbolické gesto mě nic nestojí. Když ovšem teroristé hrozí v Drážďanech, co by jim to udělalo přejet pár kilometrů do Prahy? Má smysl je provokovat neodpovědnými výroky? Odmítnout podporu právu Pegidy na veřejné demonstrace znamená vystavit se obvinění ze zbabělosti.
K přihlášení se k Drážďanům existuje ještě jeden podstatný důvod. Toto město je z jednoho pohledu černým svědomím Evropy. Kobercové nálety spojeneckých bombardérů ho v roce 1945 zničily důkladněji a s vyšším počtem civilních obětí než atomová bomba ve stejném roce japonskou Hirošimu. Trauma přežívá dodnes, jak svědčí pochody neonacistů ke každoročnímu výročí bombardování počátkem února. Město se s tím jen částečně vypořádalo po pádu komunismu, když jeho občané mezi sebou vybrali miliardy na obnovu kostela Frauenkirche, který komunisté nechali od války v sutinách. Výhružky islamistů v historii tak těžko zkoušeným Drážďanům nemůže strpět žádný Evropan.
