Rusové nám Němcům vyčítají: Podvedli jste nás

Hlavní zprávou z ukrajinsko-ruského bojiště minulý týden byla skutečnost, že Německo fakticky přistoupilo na program proruských vzbouřenců. Kancléřka Angela Merkelová, která v doprovodu francouzského prezidenta a jakoby v zastoupení EU vyjednala druhou dohodu z Minsku, přitom byla až dosud řazena spíš do tábora Putinových protivníků.

Konstantou, která limitovala její manévrovací prostor, jsou ale v Německu dosti rozšířené proruské sympatie, zastoupené jak v menší vládní straně, sociální demokracii, tak v obyvatelstvu a části elit, sympatie deroucí se od sklonku minulého roku na povrch i přes vesměs rusokritická média.

Velký rozruch vzbudila na sklonku roku 2014 tzv. výzva šedesáti (prominentních osobností), která apelovala na vládu i média, aby se pokoušely o usmíření s Ruskem. Jedním ze tří iniciátorů a sběračů podpisů byla známá politička Zelených Antje Vollmerová.

Lze říct, že podzemní proudy nálad v německé společnosti, jimž Vollmerová dává hlas, nakonec dostihly i kancléřku? Proč má spousta Němců dojem, že se s Rusy po roce ´89 nezacházelo fér? A proč se do zraněné ruské duše nejvíc v Evropě vciťují Němci? Na to Antje Vollmerová odpovídá ve velkém rozhovoru pro Týdeník Echo.

Mezi signatáři výzvy se sešli lidé různé politické a názorové orientace. Bylo těžké dostat je pod jeden text?

Tady je asi na místě podotknout, že navzdory našim extrémně rusokritickým médiím a kritickému postoji skoro všech stran v Bundestagu vůči Rusku žádá německé obyvatelstvo s většinou nad 60 procent smíření s Rusy. Panuje tedy ohromný rozpor mezi názorem elit a názorem obyvatelstva. My jsme o podpis žádali jen ty politiky, kteří už nejsou ve výkonné politice. Naprosto vědomě. Jednak proto, že jsme chtěli mít lidi se zkušeností z éry detente a nové východní politiky, jednak proto, že oni už nejsou pod každodenním tlakem partajní doktríny. Seznam tak prominentních jmen je v Německu skutečně vzácný jev. Pod jeden text se tu podepsaly jak veličiny CDU jako bývalý prezident Roman Herzog, tak klíčové postavy poválečné sociální demokracie jako Hans-Jochen Vogel, ale i velmi důležitá jména z církví a ekumenického hnutí. A ovšem i někteří východoněmečtí disidenti z doby před rokem 1989.

Kde zůstal Helmut Kohl?

Helmut Kohl je velmi nemocný. Mluvili jsme i s Hansem-Dietrichem Genscherem, který je taky velice nemocný, s Egonem Bahrem. A neprozrazuji snad příliš, když vám řeknu, že tito lidé sdílejí všechny naše starosti. Helmut Kohl se už předtím sám kriticky vyjádřil, posléze i Helmut Schmidt v dopise Kohlovi etc. Takže nám šlo o to, spojit ty hlasy kritických jednotlivců dohromady. I proto, že kdyby se situace ještě víc a ještě dramatičtěji vyhrotila, bude potřeba, aby tu byl někdo, kdo bude moci jednat. Skupina existuje dál, je nás teď – což vás možná zaujme – 77.

Jak hodnotíte výkon Angely Merkelové během ukrajinské krize? Dlouho byla aspoň podle německých měřítek považovaná za hardlinera, který vůči Rusku zastává nesmiřitelnou politiku.

Momentálně má můj velký respekt. Zcela správně se politickým jednáním pokouší odvrátit hrozící válku. Dosavadní politika sankcí vůči Rusku byla kontraproduktivní. Byla to snivá politika. My jsme naši výzvu sepsali i proto, abychom lidmi zatřásli a aby si uvědomili: je to nebezpečnější, než si myslíte, dost možná se diplomatům celá věc vymkla z rukou. Čili dnes se Merkelová pokouší o správnou věc, přesto bych skoro řekla, že trochu pozdě. Doufám, že ještě není příliš pozdě.

Je pravda, že by Merkelová k Rusku byla tvrdší, nebýt rusofilních proudů v německé společnosti? Neboli že ona takové impulzy, jako byla vaše výzva, prostě musí brát do úvahy?

Řekla bych, že změnila svou politiku proto, že si uvědomuje reálné nebezpečí.

Celý rozhovor o německém postoji k prezidentu Putinovi a dění na Ukrajině čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.

Je zde nové vydání Týdeníku Echo: Nastává soumrak české střední třídy

Kult průměrnosti a víra v sílu velkých firem nás připravují o středostavovskou společnost. Jak vlastně poznat střední vrstvu? Více se dozvíte v článku Lenky Zlámalové v novém vydání Týdeníku Echo.

Na hlavní téma navazuje Salon, v němž redaktor Týdeníku Echo Vladimír Ševela diskutuje o stavu a frustracích dnešní střední třídy s teologem Tomášem Tožičkou, pedagogem a sociologem Petrem Matějů a ekonomy Danielem Münichem a Ilonou Švihlíkovou.

O tom, jak evropské dotace likvidují tržní prostředí a jak jednoduché je dostat stomilionovou dotaci na zcela obyčejnou pekárnu, píše Petr Holub v kauze „Choustníkovo Hradiště. Nejzvrhlejší projekt Evropské unie“.

K odvolání ministryně spravedlnosti Heleny Válkové se vrací Daniel Kaiser v komentáři „Babiš musel obětovat Válkovou pod tlakem svým zaměstnanců“.

Geolog a klimatolog Václav Cílek ve svém eseji „Daniel Defoe a Robinson Crusoe v bludišti světa“ připomíná osobnost Defoa coby novináře, spisovatele, slavného špiona, propagandisty, bankrotáře a taky autora penzijní reformy.

Svědectví o situaci na Ukrajině, válce i armádě podává v rozhovoru fotoreportéra Petra Tomana „Chlapi se chodí vybrečet do křoví“ ukrajinský moderátor a komik Serhij Prytula.

V jakém stavu se nachází Knihovna Václava Havla? Tím se v textu „Kód KnVH“ zabývá Lukáš Novosad. „Rozjeli jsme pekelnou mašinu a máme problém obrovského úspěchu,“ říká v článku Jáchym Topol, který se stará o programovou náplň instituce.

Týdeník Echo v papírové podobě si můžete koupit na těchto prodejních místech.

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO ANDROID SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

POKUD CHCETE ČÍST TÝDENÍK ECHO PŘES WEBOVOU STRÁNKU, KLIKNĚTE ZDE.