Být tak mechanizátorem..., mučedník Keller

Dnešní vydání tří deníků má falešnou inzertní titulku, reklama na auťáky případně mobilního operátora tak kryje zprávy o hororu v Pákistánu a volném pádu ruské ekonomiky. A hned je tak trochu vkusněji.

„Rubl kolabuje jak v děsivém snu“, sdělují Lidové noviny. „Vladimir Putin může dál vše svádět na zlý Západ i spekulanty a Rusové opět dokazovat, že vydrží hodně. Prozatím ztrácejí důvěru v rubl. Pokud se ale bude krize zhoršovat, nemusí zůstat jen u toho. Zahraniční izolace a domácí nedůvěra – zvládl by Putin i tohle?“ ptá se v souvisejícím sloupku Petr Pešek. V konfrontaci s tímhle typem události asi moc nejde přijít s něčím neotřelým a možná ani nemá význam takový pohled za každou cenu hledat. Jsou chvíle, kdy se všichni ptají vlastně na totéž. Dimenzi hořké švandy dění dodávají reakce místního Putinova fanklubu ve škále od výmluvného mlčení po spřádání divokých teorií o tom, že současný vývoj je částí nějaké tajné a nepochybně geniální strategie, čekám na první užití termínu „zázračná zbraň“.

Mladá fronta Dnes má na titulní straně kromě zprávy z Pákistánu kauzu kolem náměstka Úřadu práce ČR Josefa Stříteckého, o níž už dřív referovaly Lidové noviny. Střítecký prý dostal nabídku od náměstka ministryně sociálních věcí Jana Marka –  700 tisíc za to, když odejde z funkce. „Náměstek Marek si mě 5. listopadu zavolal, abych odešel ze zdravotních důvodů výměnou za finanční odměnu, říká Střítecký (67). Marek mu údajně nabídl tři platy (bere 64 tisíc měsíčně) a odměny ve výši půl milionu, když místo pustí někomu loajálnímu ministryni Marksové. (...) Marek vše popírá. (...) Ministryně včera označila jakoukoli nabídku peněz na zákonné odstupné za absurdní. Střítecký své tvrzení dokládá e-mailovou korespondencí, kterou má MF DNES k dispozici. ‚Kdo mě zaručí třeba i čestným slovem, že to, co jste mi včera nabídl, bude platit,‘ napsal Markovi. A ten odpověděl: ‚Já osobně‘.“ Deník to dává do souvislosti s „čistkami“ v resortu práce a sociálních věcí, které zas souvisejí s blížící se platností služebního zákona, který učiní odvolávání úředníků o dost obtížnější. „Až bude platit služební zákon, budou se moci reorganizace konat jen jednou za rok a musí projít Ministerstvem vnitra, které je garantem, a následně být schváleny vládou.“ Proto to také trvalo tolik let, než byl služební zákon přijat – bylo evidentní, že ta politická garnitura, jež bude u moci v době, kdy vstoupí v platnost, bude mít šanci „uplacírovat“ ve státní správě svoje lidi, kterých se pak už případné politické změny nebudou tolik týkat, protože cyklus pravidelného povolebního „čištění“ bude zastaven.

Zpravodaj Práva vyslechl promluvu Andreje Babiše na Žofínském fóru. Tématem setkání byl školský systém. „Rodiče mají pocit, že když má někdo vysokou školu, tak společensky je to super, a dostat dneska někoho na manuální práci je problém. (...) Musíme děti učit, aby si hrály, dneska jsou na iPhonech, Facebooku a nevím kde. Svět je úplně jinde. Získat mechanizátora nebo agronoma – tyhle profese nejsou.“ Pocitům AB rozumím. Když jeden tráví čas četbou zdejšího tisku, přepisováním a glosováním myšlenek tuzemských veličin, často mu bleskne hlavou: „Proč jen jsem se, do háje, nestal mechanizátorem?“

Petr Zídek v Lidových novinách glosuje výsledky ankety Kniha roku ve stejném deníku. „Na prvních osmi místech najdeme dva životopisy básnířek (Renaud, Čerepková), jednu kroniku života spisovatele (Hrabal), jednu biografii dramatika, esejisty a politika (Havel) a jedny vzpomínky dcery na otce, spisovatele a překladatele (Zábranová o Zábranovi). A pak český román (Kahuda) a českou sbírku povídek (Šindelka). Sarkasticky by se dalo říci, že se u nás zřejmě píší lepší knihy o básnících než básně či zajímavější knihy o spisovatelích než romány. Ale stejně: nejsou výsledky té naší ankety trochu zvláštní? (...) Čím to, že ti, kdo se profesionálně zabývají literaturou (což jsou nejčastější respondenti ankety), mentálně pobývají v jakémsi českém národním obrození mimo čas a prostor? Že je vůbec nezajímá, co se děje v Evropě, v Americe, v Rusku a dalších částech světa?“ Jasně, ta tematická příbuznost knih na špičce žebříčku je zjevná. A konstatovat u zdejší společnosti nebo nějaké její části určitou uzavřenost do sebe, do malého českého světa – tím se člověk ve většině případů vždycky trefí, alespoň trochu. Zároveň ale – je to anketa, která nevyjadřuje nějaký obecný konsensu, ale výsledek nějakého součtu, v němž na čelní umístění zdaleka není potřeba podpora velkého počtu hlasujících. A důvodů, proč skladba titulů na špičce žebříčku vypadá, jak vypadá, je hodně a mnoho z nich koření spíš ve věcech velmi obyčejně praktických (obrovská šíře titulů, skladba účastníků a spousta dalších věcí). Vyvozovat z toho nějaké zásadnější soudy může působit jako trochu moc velká zkratka.

Nemůžu si pomoct. Zase budu citovat Jana Kellera v Právu. Napříště to hodlám omezit, ale tohle je fakt štěpné. V dnešním vydání pokračuje jeho polemika s Jiřím Pehe o postkomunismu, komunismu a ledasčem dalším. „Přímo ze zákona je u nás stanoveno, jak je nutno na období 1948 až 1989 pohlížet. Každý, kdo by chtěl vidět v minulém režimu i jiné a ne zcela zavrženíhodné prvky, riskuje, že může být odsouzen, tuším, až na dobu tří let nepodmíněně. Ani v minulém režimu taková přísnost k historii nebyla. Bylo běžné přiznávat kapitalismu i pozitivní rysy ve srovnání s režimy, které mu předcházely.“ Co na to říct... Ježkovy voči!!! Potřeba, ehm, některých lidí, připadat si jako mučedníci je skutečně silná. Statečný Jan Keller! Je ochotný přiznat době komunismu nějaká pozitiva a riskuje tím kriminál! České věznice jsou totiž plné martyrů svobody slova, již si troufli ocenit třeba výkony družstevního zemědělství. O tom žádná... No nic. Je komické, když člověk, který se ve svých textech rád ohání vědou a její exaktností, není ochotný obětovat pět vteřin na to, aby zjistil, že zákon, který deklaratorně definoval komunistický režim jako zločinný a zavrženíhodný, neobsahuje za popírání téhle definice vůbec žádnou sankci. Bylo by to taky zavrženíhodné, kdyby to bylo jinak.

Doplňující zprávu ke kauze vraždy v Prostějově v Blesku uvozuje nadpis „Dobrosrdečný piják měl dost nevěry“. Pod ním velmi plastický popis: „...jeho milá se nezřízeně pelešila s muži v okolí.“ Na jiném místě stejného deníku stručný titulek „Soudný den“. Že by už? Zpráva ale řeší jen možné odvolání trenéra fotbalové Sparty. Tak snad jindy...