Vládnou nám stratégové vyvalení u krbu
Vláda Bohuslava Sobotky je stará půl roku. Kdybychom hledali jedno kritérium výkonů vlády, jeden centrální metr, který občanům sama dala do ruky, aby ji s ním na konci mandátu poměřili, budou to zřejmě pověstné Babišovy desítky miliard získané lepším výběrem daní a lepším hospodařením ve státní správě. To mu umožní – druhý jeho příslib – vyhnout se zvyšování daní, které by jinak musely stoupnout kvůli financování slibů partnerské sociální demokracie.
Po půl roce se zdá, že na tento prubířský kámen ani nemusí dojít. Mandát vlády se potkal s růstem ekonomiky, a ten, pokud by pokračoval, přinese několik desítek miliard korun do rozpočtu sám od sebe. Pokusy připsat růst Sobotkově vládě už se samozřejmě dějí, snížil se k nim i prezident-ekonom Miloš Zeman. Ale je to prokazatelný nesmysl, všude na světě trvá normálnímu ministrovi šest měsíců, než se vůbec začne orientovat alespoň na svém ministerstvu.
Pravdu má spíše viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar v posledním Respektu: „Mají velkou kliku, protože se trefili do poměrně slušného hospodářského růstu.“ Růst by podle dosavadních odhadů mohl na konci roku vylézt až ke třem procentům HDP.
Poslední vláda pravice (Nečas, Kalousek) sice svými škrty možná přiškrtila ekonomiku, ale strukturální deficit, tedy deficit očištěný od cyklických vlivů, stáhla od roku 2010 do loňské Ištvanovy razie ze 4 na 1,5 procenta. Vzhledem ke vnějším podmínkám, za nichž tento manévr prováděla, je to heroický výkon. Sobotkova vláda naopak začíná výdajovou politiku rychle uvolňovat, což nutně povede k tomu, že strukturální deficit zase vyskočí – ale nějakou dobu to nikomu nebude vadit, neboť celkový deficit, na který je trénovaná naše pozornost, zůstane díky konjunktuře relativně mírný.
Kdybychom měli tyto dvě strategie - nečasovskou a sobotkovskou – spojit do jedné, vznikne z toho strategie postavená na hlavu. Stát, který začne s léčbou v nejnepříznivějších podmínkách, se vydřeného pokroku vzdá, jakmile přejde bezprostřední riziko. Je to jako jít v ostrém mrazu kopat kanalizaci, a na jaře se potom vyvalit u krbu.
Česká ekonomika do značné míry závisí na stavu ekonomiky v okolních státech, především v Německu. Z Německa právě docházejí zprávy, že tato země, jejíž politici se donedávna oslavovali jako mistři Evropy, už druhé čtvrtletí po sobě zažívá hospodářský propad.
Pokud tedy stejná zpráva z Německa přijde i za čtvrt roku, spadne náš velký soused oficiálně do recese. Co by Sobotkova vláda dělala pak, začala by snad panicky šetřit, jako Nečasova vláda po roce 2010 vylekaná scénáři, v nichž se rozpadá eurozóna a finanční trhy se obratem vrhají na vlády s deficitním hospodařením?
Hlavní nebezpečí, které zřejmě číhá na tuto vládu, není haškovské křídlo v ČSSD, ani náměstci, kteří zbytek ministerstva udají na policii, ale to, že bude svou rozpočtovou politiku upravovat podle čtvrtletních zpráv Eurostatu, ne-li Spolkového statistického úřadu.
