Slovensko čekají dva špatné týdny. Fico může prohrát

Slovensko čekají dva nepříjemné týdny velice hnusné kampaně. První kolo prezidentských voleb přineslo zásadní změnu: druhé kolo se stalo opravdu otevřeným. Oproti dlouhodobému vývoji preferencí, podle kterých byl favorit voleb jasný a jeho porážka by se rovnala malému zázraku, je tento výsledek pro premiéra Roberta Fica těžkým zklamáním.

Ficova prohra v druhém kole se stala reálnou, nebo dokonce tou pravděpodobnější možností. Tomu odpovídají reakce premiéra vytahujícího na svého protivníka jakoukoli špínu. Tedy alespoň to, co by mohlo podle Fica v očích velké části slovenských voličů takovou špínou být: Kiska je lichvář, miliardář, bezvěrec nebo dokonce sektář.

Andrej Kiska získal 24 procent hlasů, Fico jenom 28 procent (průzkumy mu vždy dávali více než 30 procent a často až kolem 40). Kandidáti na třetím až šestém místě získali dohromady více než 40 procent. Vesměs se vyhraňují proti Ficovi a někteří už podpořili, další skoro jistě podpoří Kisku.

Ficovi dává naději to, že všichni voliči ostatních pravicových kandidátů Kisku nepodpoří. Pro mnohé konzervativce v tradičním slovenském pojetí je totiž opravdu příliš liberální, nečitelný, bohatý atd. Fico proti Kiskovi povede velice tvrdou očerňovaní kampaň za pomoci spousty peněz, jemu blízkých médií a nastrčených „občanských“ aktivistů. Možná se mu povede výsledek zvrátit.

Dvě poznámky na závěr týkající se i Česka:

1. Na první pohled je záhadou, proč chce Fico vyměnit post mocného a zdánlivě úspěšného premiéra za prezidenta s  velice omezenými pravomocemi. Vysvětlení je asi velice prosté – Fico chce být prezidentem dříve, než přestane být úspěšným premiérem. Poměrně dobrý stav slovenské ekonomiky je zásluha reforem pravicových vlád, Fico k němu přispěl hlavně tím, že všechno nezkazil.

Jeho politika však ekonomice spíše škodí, navíc roste korupce a rozkrádání veřejných financí. Ficův přechod na funkci, kterou nelze činit přímo zodpovědnou za problémy výkonné moci a za sociální těžkosti, je v podstatě útěkem před důsledky vlastní politiky a před vlastními nesplnitelnými sliby. Už před volbami začal Fico vysvětlovat, že za takovou nezaměstnanost prezident nenese žádnou zodpovědnost.

Právě zkušenosti s Milošem Zemanem zase ukazuje, že relativní slabost prezidenta platí hlavně, když je prezident ochoten hrát podle pravidel demokracie a dodržovat ústavní zvyklosti. I pravomoci slovenského premiéra jsou naformulovány dosti nejasně. A jak ukázala současná, Ficovi blízká hlava státu Ivan Gašparovič, prezident dokáže hodně posilnit svou moc, bude-li si ústavu vykládat podle svých potřeb. Zvláště, když ho v tom podpoří i ústavní soud, také ovládaný Ficovými lidmi. A prezidentovy pravomoci by byly po Ficově dříve předpokládaném jistém vítězství rozšířeny i formálně, byť to Fico před volbami popíral.

Nedůstojný konec Čarnogurského

2. Česká média mají už dvacet let neovladatelné nutkání přeceňovat v slovenské politice tváře, které si pamatují z dob společného státu - bez ohledu na jejich reálné postavení doma. V těchto volbách se to týkalo dvou kandidátů: herce Milana Kňažka a bývalého premiéra Jána Čarnogurského. Kňažko nebyl nikdy favoritem, leda tak v České televizi, jeho čtvrté místo a výsledek 12,9 procent nejsou žádným překvapením.

Českými médii také hodně preferovaný, ale na Slovensku naprosto marginální Ján Čarnogurský získal 0,6 procent. To je i pro něj příliš nedůstojný konec dlouhé politické kariéry. Tím spíše, že mu předvolební kampaň jenom poskytla možnost asi naposledy před širokou veřejností předvést své servilně proruské postoje, omlouvat Putina i okupaci Krymu.