Kroměřížská výzva – velká příležitost, ale i odpovědnost

Kroměřížskou výzvu, která pozvala občany České republiky ke společné akci při volbě příštího opravdu odpovědného prezidenta, jsem uvítal okamžitě. A to přesto, že jsem se v posledních měsících podílel na přípravě prohlášení, jež mělo být zaměřeno podobným, i když trochu širším směrem. Jako jeden z těch, kdo byl řadu měsíců ve vedení Občanského fóra, totiž moc dobře vím, jak v kritických chvílích naší země je důležité, aby odpovědní lidé, na něž se Kroměřížská výzva nyní obrací, se dokázali včas spojit, obětavě pracovat, nic za to nechtít, leccos i překousnout, a přesto tak vydržet co nejdéle. Proto na mne okamžitě zapůsobila slova této významné a s praktickou razancí startující iniciativy: Netříštěme síly a spojme se v obraně hodnot demokracie a svobody, na nichž v roce 1918 vzniklo Československo a k nimž jsme se přihlásili v listopadu 1989.

Podepsal jsem tedy a jsem připravený v rámci svých omezených možností cílům tohoto hnutí napomoci. Doporučuji to i těm přesvědčeným demokratům, kterým v této čtivé, protože stručné výzvě, chybí to či ono nebo by leccos sami vyjádřili trochu jinak. Podstata výzvy je totiž nesporná: Stojíme na křižovatce Západ nebo Východ, demokracie nebo autoritativní režim, prosperita nebo chudoba. Proto se tedy orientujme na hledání a podporu budoucího kandidáta na prezidentskou funkci, který by byl jiný, stručně řečeno mnohem vhodnější než ten dnešní a který by neznamenal pro naši současnou i budoucí prozápadní orientaci osudové bezpečnostní riziko.

Tento cíl je už sám o sobě mimořádně cenný a stojí za aktivní podporu. Autoři výzvy však – snad kvůli pochopitelné skromnosti, možná pod módním tlakem být stručný a nejspíš vzhledem k obtížnosti úkolu – jako by rezignovali na podstatné souvislosti prezidentské volby.

Letos na podzim nás v rámci předpokládaných termínů čekají volby do krajských zastupitelstev a do třetiny senátních křesel. Příští rok to budou mimořádně významné parlamentní volby a teprve rok na to je řádný, ale rovněž nejistý termín volby prezidenta. V roce 2019 proběhnou i u nás neprávem podceňované volby do Evropského parlamentu. Obecně známé je i to, že náš demokratický systém je dosud naštěstí systémem parlamentním a že i ten nejlepší, nejdůvěryhodnější a především právně korektní prezident je v principu plně závislý na českých poslancích a senátorech i na politickém složení krajských zastupitelstev.

Kdo někdy působil v parlamentu či jiném zastupitelském orgánu, moc dobře zná hodnotu každého jednotlivého hlasu pro zásadní, často osudově závažná rozhodnutí. Když menšina prohraje, byť i jen o jeden hlas, v demokratickém státu se prostě nepereme a ani se nestřílí. Ale může se stát a stává se to, že vzápětí nato, kdy někdo legálně převzal moc, aby si jí ještě více uzurpoval, bývá návrat k demokracii pokojnými prostředky velmi nesnadný. Proto je naprosto nezbytné i přes velkou obtížnost tohoto úkolu soustředit veškerou sílu a statečnost na celý tento náš čtyřletý, a přitom hodně rizikový volební seriál.

Všechny demokratické prozápadní strany z něho musí vyjít jako neoslabený vítězný celek. Nebude ani tak důležité, zda jedna či druhá získá trochu větší či menší sílu prosadit něco, co bude možné později změnit, či z jiného stranického hlediska opravit. Rozhodující bude, zda ve všech demokraticky orientovaných stranách dohromady bude dostatek nejen myslících a odpovědných, ale také neúplatných a nezastrašitelných poslanců, kteří budou schopni včas rozpoznat a blokovat jakékoliv pokusy o zásadní zvrat naší zahraničněpolitické orientace. Má-li někdo mocný a bezskrupulózní zájem, aby po těchto volbách opět došlo na lámání geopolitického krajíce, pak budeme nejen stát „na křižovatce Západ nebo Východ, demokracie nebo autoritativní režim, prosperita nebo chudoba“, abych znovu citoval varování Kroměřížské výzvy, ale mohlo by se opravdu stát, že budeme znovu vtlačeni do sféry kruté bezvýchodnosti autoritativních režimů a že nás tam postrčí naše vlastní demokraticky, leč ledabyle zvolená reprezentace.

Jsem proto přesvědčený, že podepsat Kroměřížskou výzvu v dnešním znění a přijmout její apel k aktivitní účasti v neformální síti aktivních a odpovědných občanů znamená obojí: aktivní účast jak při hledání a volbě dobrého prezidenta, tak při úsilí, jak nadstranicky ovlivnit výsledek voleb do klíčových zastupitelských sborů a jak dosáhnout jejich důvěryhodného personálního složení.

Že ještě dost přesně nevíme, jak na to druhé? Máme přece u nás vynikající tradice občanské politické kreativity, česky řečeno lidového důvtipu. Ještě tedy vůbec není důvod k rezignaci.

Myslím, že i k tomu nás Kroměřížská výzva tak trochu bezděky pozvala.