,Pane, nebo soudruhu?' zeptal se šéf. A StB ho zničila

Manažer pražského podniku se v dotazníku v roce 1975 svých podřízených zeptal, jestli by se chtěli oslovovat „pane“, nebo „soudruhu“. A StB z toho před blížícím se sjezdem KSČ udělala monstrpřípad. Že ekonomika před rokem 1989 byla nevýkonná, je obecně známo. Neprozkoumané archívy teprve po letech prozrazují, že ideologie a tajná policie ovládaly tehdejší podniky víc, než se možná zdálo.

Inženýr Ladislav Homolka vedl v projektantském podniku Spojprojekt asi stovku zaměstnanců. Před Vánoci 1975 si pro ně připravil dotazník. Jeho podřízené to nijak nepřekvapilo. Homolka, který byl z KSČ vyškrtnut po roce 1968, byl znám jako aktivní a důsledný šéf, který dbal na dodržování pracovní morálky a přitom se snažil, aby atmosféra v podniku byla pokud možno přátelská.

Jenže mezi desítkami celkem banálních otázek zacílených na zkvalitnění práce a komunikace ve firmě se objevila jedna, která na podnikový stranický výbor zapůsobila jako rudý hadr na býka. „Domníváte se, že nejvhodnější oslovení mezi příslušníky střediska je: soudružko, soudruhu – (nebo) paní, pane?,“ zněl jeden z dotazů v anketě. Komunisté si na Homolkovu troufalost stěžovali nadřízeným orgánům a ty to udaly StB. Za nebezpečný soudruzi označili i další bod dotazníku, který zjišťoval, jak jsou pracovníci spokojeni se svým vedením.

„Některé (otázky) jsou stylizovány v tom smyslu, že z politického hlediska je možno je posuzovat jako protispolečenské,“ píše v estébáckém protokolu plukovník politické kontrarozvědky Ctislav Maxa. Tajná policie začala třiiapadesátiletého Homolku vyšetřovat pro podezření z „podvracení republiky“.

„Exponenti pravice“

„Komunisté byli před 15. sjezdem úplně excitovaní a strana i StB se zaměřily na vyhledávání projevů takzvané pravicové úchylky,“ poznamenává historik Tomáš Vilímek z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, který kauzy inženýra Homolky a další příběhy vedoucích pracovníků normalizačních podniků shromáždil do připravované mezinárodní publikace Socialistický management v letech 1956-1989. Ta v prvním vydání vyjde pouze v angličtině.

Autor „podvratného“ dotazníku Homolka byl okamžitě odvolán z funkce a dostal výpověď z podniku. Tajná policie rozběhla v rámci akce „Testy“ masivní vyšetřování a výslechy řady zaměstnanců firmy. Homolkovi přitížilo, že v roce 1968 aktivně podpořil takzvané Pražské jaro (přitom v letech 1954-1956 byl veden jako informátor StB, ale spolupráce byla ukončena, protože nedodal žádné potřebné informace) .

 Homolkův dotazník podle vyšetřovatelů připomínal ankety z „krizového období“ a aktivity tehdejších podnikových rad. „Dotazníková akce byla zřejmě důsledně připravovaná a organizovaná pravicovými exponenty,“ píše se v protokolu. Podezření estébáků zesílilo, když u většiny lidí, kteří se při výslechu vyjádřili spíše na Homolkovu podporu a nesměle naznačili nesmyslnost celé kampaně proti němu, vyšetřovatelé rovněž zjistili nějaký ideologický škraloup z roku 1968. Jeden z vyslýchaných prohlásil, že spolupracovníci byli po oznámení o Homolkově odvolání z funkce „mírně šokováni“ a další dokonce dodal, že předseda podnikového výboru KSČ by se měl Homolkovi omluvit.

Jiný vyslýchaný naopak iniciativně prohlásil, že mnozí zaměstnanci dospěli k názoru, že inkriminovaný dotazník, „vzhledem k tomu, že je dáván do souvislosti s rokem 1968-69“ se neměl vyplňovat a měl se odevzdat čistý.

„Nebývalá stupidita“

Od trestního stíhání „pravičáka“ nakonec bylo upuštěno, protože státní prokuratura se nechala slyšet, že „prokázání protispolečenského jednání s. Ing.Homolky bude v daném případě velmi obtížné“. Podle názoru prokuratury bylo pravděpodobné, že by obžalovaný pozdější soud vyhrál.

Nicméně ředitel Spojprojektu – evidentně pod tlakem StB - na výpovědi pro Homolku trval. „Bylo zřejmé, že se snažil udělat maximum proto, aby ho to nesemlelo také. Přitom Homolka ředitele i jeho náměstka při výslechu podržel – nezmínil se, že o dotazníku dopředu věděl i náměstek, ačkoli vyšetřovací verze zněla, že vše byla Homolkova sólo akce,“ dodává Vilímek.

Homolka se na začátku vyšetřování nervově zhroutil a skončil v nemocnici.  „Dostal facku, kterou absolutně nečekal. S takovouhle ideologickou stupiditou se v té době člověk setkal už jen málokdy,“ hodnotí případ Tomáš Vilímek. O osudu Ladislava Homolky po odchodu z podniku není z archivních dokumentů nic známo.