Nahlásil souseda, že týrá matku. Seniorka sama neměla odvahu

Křik a nadávky od svého syna zažívá osmdesátiletá seniorka z Brna dvakrát do týdne. I když jsou stěny cihlového dobu proti hluku odolné, výčitky a ponižování musí kromě důchodkyně poslouchat už pět let i soused Adam Dostál. Do bytu se nastěhoval po své babičce, která mu o osudu sousedky vyprávěla. „Předtím na ni řval manžel a model chování odkoukal asi i syn,“ vypráví Adam Dostál, který oslovil redakci ECHO24.cz poté, co si přečetl článek o násilí na seniorech.

Více čtěte zde: Důchodci se radši nechají týrat rodinou než žít sami

Adam Dostál je „domovník“, který měl podle vedoucí brněnského intervenčního centra Jany Levové dovést do centra osmdesátiletou seniorku, svou sousedku. Schůzka se nakonec konala bez ní. Žena se zalekla. Dostál dorazil do centra alespoň sám, protože chce sousedce pomoci. O to se ostatně pokoušel už před čtyřmi lety, kdy po roce nemohl dál snášet křik z vedlejšího bytu. „Všichni mi říkali, že by paní musela chtít sama pomoc,“ odradily Dostála rady úřadů i z internetu. Minulý týden, když šel do práce, se opět ve vedlejším bytě opakoval křik.

„Obvykle stačí zazvonit a soused toho nechá, tentokrát mi ale paní otevřela. Řekl jsem jí, že nemá zapotřebí, aby tohle snášela. Snažil jsem se ji přesvědčit, že by se mohla mít líp. Nemusel jsem ji ani dlouho přemlouvat a za pět minut kývla na moji nabídku, že jí pomůžu,“ popsal událost Dostál. Do internetového vyhledávače pak zadal dvě slova – týrání seniorů – a postupně se doklikal až na stránky brněnského intervenčního centra, kde mu poradili, aby s paní přišel.

Třetí osoba může nahlásit policii nebo na sociální odbor pro seniory, že dochází k násilí. Je to stejné, jako když vidíte jak někomu ubližují na ulici, tak také zavoláte policii.

I když dorazil nakonec sám, zjistil, že může jako třetí osoba přece jen pomoci. V brněnském intervenčním centru ho odkázali na dvě místa. „Třetí osoba může nahlásit policii nebo na sociální odbor pro seniory, že dochází k násilí. Je to stejné, jako když vidíte, jak někomu ubližují na ulici, tak také zavoláte policii,“ vysvětlila Levová. Dále upozornila, že s novým občanským zákoníkem přišla i změna pro lidi, kteří sdílí společně domácnost s týranou osobou, ale nejsou přímo sami ohroženi. Na rozdíl od ohlášení třetí osobou může totiž člen domácnosti zažádat o vykázání nebo u soudu o zákaz kontaktu.

Dostál tedy strávil kvůli častému křiku u sousedů hodinu na policii, kde ohlásil podezření na týrání seniorky jejím synem. Zda k němu za dveřmi bytu skutečně dochází, musí zjistit už policie. Ta záhy po oznámení obcházela sousedy v domě a na seniorku se vyptávala. Kvůli vyšetřování však další informace sdělit nemohou.

Nechtějí, aby dítě bylo potrestáno

Obvykle ale nejprve policisté vyslechnou sousedy, potom oběť a následně, pokud mají důkazy, také případného násilníka. „Osoba, která je týraná, nemusí souhlasit s vyšetřováním,“ řekla vedoucí oddělení obecné kriminality Policie ČR v Brně Alena Skoumalová.

Ta se setkává s případy domácího násilí páchaného na seniorech často. Právě u nich totiž hlásí podezření na násilí či týrání na starých lidech nejčastěji sousedé, sociální pracovnice nebo i vnoučata. „U starých lidí je to těžké. Stále mají v sobě pocit, že je to jejich dítě, a tak nechtějí, aby bylo potrestáno,“ vysvětlila Skoumalová, proč senioři své týrání neoznámí nebo při vyšetřování nechtějí vypovídat.

Proti svým dětem se ohradí jedině tehdy, když už dojde k fyzickému násilí, které dál nemohou snášet. Mnohdy však stačí, aby násilník věděl, že vyšetřovaní začalo, o jeho chování se ví a že by za ně mohl být potrestán. I to obvykle podle Skoumalové stačí, aby se ovládali a k útokům už nedocházelo.