Pachuť procesu se zlým doktorem Bartákem

Je spravedlnost pro doktora Bartáka jiná než pro Toma Hankse? Při sledování oscarového trháku Philadelphia vás napadá, jestli bylo odsouzení doktora Bartáka pro údajné plánování vražd spravedlivé.

Připomeňme, že doktor Jaroslav Barták byl odsouzen pro zneužívání svých asistentek k 12 letům vězení. Z vězení pak údajně plánoval vraždy osob, které pokládal za strůjce svého odsouzení, za což mu soud přidal dalších 18 let. Zdánlivě o správnosti rozsudku nepanují pochybnosti: usvědčil jej spoluvězeň, který si páně Bartákovy řeči dokonce tajně nahrál na skrytou kameru.

Jenže právě u klíčového důkazu se případ začíná zamotávat. Jak právníci dobře vědí, výsledek policejní provokace není u soudu přípustný jako důkaz. A jak jinak než za účasti policie a vězeňské stráže se na cele v rukách spoluvězně ocitla skrytá kamera? Tento zásadní moment nebyl v procesu s doktorem Bartákem nikdy objasněn!

Soud se spokojil s tím, že skrytá kamera v rukách konfidenta se na cele s doktorem Bartákem prostě ocitla neznámým způsobem a nahrávka samotná se podobně záhadně dostala zpoza vězeňských mříží do rukou policistů z oddělení vražd. Jasně. :-)

Tyto neobyčejně záhadné okolnosti soud nikdy neobjasnil. Jak konfident, tak policie odmítli soudu poskytnout o tom přesné svědectví a odkazovali na tajemné neztotožněné osoby, ale soud vyšel prostě z předpokladu, že to policejní provokace zcela jistě nebyla a že důkaz nahrávkou byl platný.

Samozřejmě takový předpoklad může být správný. Není (nebo nebyl soudu předložen) žádný důkaz, že to policejní provokace byla. Má tedy soud, nemaje jasný důkaz o nezákonném postupu policie, automaticky uznat důkaz za platný? Tady vstoupí do hry Tom Hanks.

Ve filmu Philadelphia volně inspirovaném skutečnými událostmi hraje Tom Hanks právníka v pokročilém stadiu AIDS. Krátce poté, co jeho nemoc vyjde ve firmě najevo, je Tom Hanks propuštěn ze zaměstnání. Oficiální zdůvodnění zní tak, že zašantročil důležitý dokument, který nutně musel být podán soudu v určité lhůtě. Naštěstí se dokument těsně před koncem lhůty najde, takže je včas podán, ale Tom Hanks (který v daný den nebyl na pracovišti a nemohl se údajného hledání dokumentu účastnit) je vyhozen z práce.

V navazujícím soudním procesu Tom Hanks namítá, že ztráta a hledání dokumentu byly jen fiktivní a že byl ve skutečnosti propuštěn kvůli své nemoci. Soud na závěr filmu rozhodne v jeho prospěch s odůvodněním, že ztráta a hledání dokumentu sice byly teoreticky možné, ale okolnosti, zejména načasování tak krátce po odhalení Hanksovy nemoci, byly tak extrémně podezřelé, že znevěrohodňují jakákoli tvrzení o hledání a nalezení těsně před koncem lhůty.

Řekněme, že rozsudek filmového soudce byl správný. Přinejmenším neznám nikoho, kdo by prohlašoval, že film končí nesprávně a že Toma Hankse měli vyhodit a poslat na úřad práce. Pak se ale musíme ptát, jaký je rozdíl mezi spravedlností pro Toma Hankse a spravedlností pro doktora Bartáka.

Plně souhlasím s tím, že Tom Hanks je sympaťák. Mně ho bylo taky líto, když ho zabili v Zachraňte vojína Ryana! Souhlasím i s tím, že veřejný image doktora Bartáka je … řekněme suboptimální. Ale spravedlnost u soudu má být pro všechny stejná. Když se všichni shodují, že Tom Hanks měl soud vyhrát, protože okolnosti kolem sehnání údajného důkazu byly krajně pofidérní, pak musí to samé platit pro doktora Bartáka.

Není žádný jednoznačný důkaz, že se na sehnání důkazů proti doktoru Bartákovi tajně podílela policie, natož že policie nějak celou událost vyprovokovala. Ale verze, že se tak stalo nezávisle na policii, vyžaduje příliš mnoho předpokladů, včetně tak bizarních, jako je odsouzený zločinec, v němž se hnulo svědomí a úspěšně propašoval do věznice skrytou kameru riskujíc vlastní postih, jen aby mohl opatřit důkaz o trestném činu, a tento důkaz pak nezištně zase propašoval přes bránu věznice do rukou policie.

Přirovnal bych to asi k takového situaci (a něco podobného se před časem stalo, i když ne takto nápadně): Jste soudce. Policisté obvinili člověka, že je napadl na policejní stanici. Místo incidentu zabíraly čtyři kamery. Když se soud pídil po nahrávkách, policie sdělila, že shodou okolností všechny čtyři zrovna v kritických pět minut nefungovaly. Jak rozhodnete? Je skutečně fyzikálně možné, že čtyři kamery vypadnou přesně ve stejných pět minut. A je fyzikálně možné, aby přesně v té době někdo dal pěstí policistovi. Ale je to tak nějak zvláštní…

Cítíte tu analogii s Philadelphií? Opravdu musí soud slepě přitakat nějakému tvrzení jen proto, že to někdo tvrdí, i když je takové tvrzení krajně podezřelé? Případ Jaroslava Bartáka je v tomto dokonce jednoznačnější než případ Toma Hankse, protože ztráta a nález nějakého papíru se občas stávají i bez zásahu deus ex machina. Ale dostat kameru do cely (což normálně pro vězně nejde, alespoň ne zákonným způsobem) a zase ven, to už vyžaduje jistou pomoc tak říkajíc vnějšího činitele.

Ač zde není důkaz o tom, že výroky Jaroslava Bartáka byly vyprovokovány, je zde spolehlivý důkaz o nějaké nečisté hře. Nevíme-li, kde přesně se ta nečistá hra zastavila, můžeme s čistým svědomím říci „no tak budeme prostě předpokládat, že to provokace nebyla“ a odsoudit obžalovaného k mnohaletému trestu?

Případ doktora Bartáka tak klade otázky týkající se samotné podstaty trestního procesu. Pokud spolehlivě víme, že něco při pořizování důkazů proběhlo špatně, ale nevíme, co všechno, máme automaticky předpokládat nejmenší možnou nezákonnost, aby byl důkaz co nejvíce platný? Nebo máme být v zájmu férovosti procesu raději opatrnější?

Ono by bylo snadné říci „tak připusťme co nejméně procesních chyb, jen ať je důkazů co nejvíc“. Ale pokud nemáme jistotu o tom, že takový důkaz byl opravdu pořízen zákonným způsobem, dostáváme se do střetu s požadavkem na prokázání viny nade (vši) rozumnou pochybnost, jak se hezky říká v anglosaském právním okruhu. Když ignorujeme naši nejistotu o tom, jak byl klíčový důkaz pořízen, pak už to asi nebude nade vši rozumnou pochybnost, viďte?

Proto zůstává po rozsudku nad doktorem Bartákem jistá pachuť. Odér, který soud bohužel nepokládal za potřebné rozehnat.

PS. Kdybych byl soudce, tak bych toho obžalovaného z napadení policistů osvobodil. Laskavé čtenářstvo jistě uhodne, proč.