Mela o Mela. Smůla poctivého umělce
TÝDENík echo
Cenu za přínos světové kinematografii letos na festivalu v Karlových Varech dostal také australský herec a režisér Mel Gibson. Pozdvihlo se kvůli tomu pár obočí, není to totiž jenom populární umělec (dnes už asi kus za zenitem), ale taky muž, jehož osudy byly, mírně řečeno, barvité a jeho jednání v některých situacích, opět mírně řečeno, značně nekontrolované. Naposledy si to pohnojil před čtyřmi roky (to to letí), když předvedl nechutnou antisemitskou tirádu poté, co ho zastavila policie kvůli podezření (oprávněnému), že řídí opilý.
Souběžně s tím se probíraly i okolnosti filmařova rozchodu s tehdejší partnerkou Oksanou Grigorjevovou, zveřejněny byly nahrávky, na nichž jí sprostě nadával a vyhrožoval, padlo obvinění z domácího násilí (Gibsonova první manželka Robyn, se kterou byl šestadvacet let, se ho v tom ohledu zastala), kauza vyšuměla do ztracena. Často je taky zmiňováno jeho politické přesvědčení – ultrakonzervativních katolíků se značně nestandardními názory na ledacos v Hollywoodu zas až tolik není. V tomhle kontextu je sympatické, že mezi nemnohými kolegy, kteří vystoupili na Gibsonovu obranu, byly i Jodie Fosterová a Whoopi Goldbergová, jež jsou od něj politickým přesvědčením tak vzdálené, jak je to jenom možné.
Ve světě filmu dnes jméno Mel Gibson nezní zrovna hrdě, nabídek filmař taky moc nemá, jeho filmografie v posledních letech mnoho titulů nečítá a nějakým způsobem prestižní mezi nimi nejsou žádné. Herec a režisér se za svoje excesy – jak je zvykem – veřejně a velmi kajícně omluvil, podobně jako za jiná extempore v letech dřívějších. Jednal prý v afektu, byl opilý, a proto nebyl sám sebou. To se asi dá pochopit, možná i přijmout, na druhou stranu, když je někdo v nějakém období svého života pod vlivem permanentně, vede to k otázce...