Dragounská jízda nebyla jen show

Průjezd amerického obrněného konvoje Českou republikou se jistě zapíše do moderní historie této země, jejích médií i společenské debaty vskutku výrazným písmem. Těch několik dnů lze vystihnout jako dobu, kdy velká většina Čechů vyjádřila dobré vztahy k NATO. Američané se dočkali snad nejnadšenějšího přivítání od května 1945, avšak nemělo by se zapomínat, že celá „Operation Dragoon Ride“ měla i velký vojenský smysl.

Některá média měla totiž sklony popisovat putování konvoje z Pobaltí do Německa po vlastní ose jako záležitost výlučně demonstračního (či přímo propagandistického) charakteru. Ti, kdo proti akci protestovali (a nakonec se ukázali být pouze v zoufalé menšině), s oblibou používali slovní spojení „demonstrace síly“, zatímco podporovatelé hovořili o tom, že USA tak zejména ukazují své odhodlání a chtějí varovat Rusko.

Na tomto místě je třeba říci, že svým způsobem opravdu šlo o „demonstraci síly“, neboť tento termín nemusí být a priori negativní. Ano, Američané tady předvedli všem, kdo měli zájem se dívat, že disponují skutečně působivou vojenskou silou, na jejíž kvalitu a efektivitu dnes může naprostá většina států hledět jen s tichou závistí. „Dragouni“ ale nikomu nevyhrožovali, nebyl to žádný nácvik útoku ani invaze. A pokud Moskva pochopila tuto akci jako odpověď na svou současnou politiku, nabízí se úsloví o potrefené huse.

Bylo by ovšem zásadní chybou se domnívat, že veřejná prezentace byl jediný smysl celé akce, která z hlediska amerických vojenských velitelů i daňových poplatníků jistě nebyla snadná ani levná. Běžně se uvádělo, že „Dragounská jízda“ označuje zkrátka návrat sil 2. pluku kavalerie US Army ze cvičení Atlantic Resolve v Pobaltí do Německa, jenže počin zvaný Dragoon Ride byl oficiálně také plnohodnotným operačním cvičením.

Náročnost akce ostatně dokazují už dobře známá čísla. Více než sto vojenských vozidel a přes pět stovek vojáků se přesouvalo po trase dlouhé přes 1800 km, což z „Dragounské jízdy“ dělá nejdelší silniční přesun US Army v Evropě od druhé světové války! Stojí patrně za zmínku, že obrněné transportéry Stryker, kterým se věnovala největší pozornost, tvořily necelou polovinu celého konvoje. Většinu představovaly slavné terénní automobily HMMWV, nákladní vozidla a cisterny, tahače s návěsy či výkonná vyprošťovací vozidla.

Navzdory samozřejmé podpoře spojeneckých zemí, jimiž projížděli, se museli „Dragouni“ do značné míry spoléhat na vlastní prostředky. A tudíž si mohli procvičit i zacházení s technikou, která utrpěla poruchu, což se několikrát stalo. Komentáře o údajné nespolehlivosti amerických vozů ilustrují spíš naivitu či neznalost komentujících. Představa, že více než sto vozidel (která navíc samozřejmě nebyla vyrobena před měsícem) ujede 1800 km bez poruch, dost připomíná názor slavné dřevěné loutky na ozbrojený konflikt.

O neplánované, avšak přesto vlastně užitečné „zpestření“ tohoto cvičení se postarala i příroda. Déšť, sníh a prudký vítr Američanům jejich cestu zajisté neusnadnily, zde ale přijde vhod jiné úsloví, a sice o potu na cvičišti a krvi na bojišti. Cvičení v extrémních podmínkách by nemělo být v armádě výjimečné. Že to Američané brali s nadhledem, dokazuje i glosa jednoho z nich, že prý ještě nikdy nezažil za jeden den všechna roční období.

Příležitost cvičit však „Dragounská jízda“ poskytla i Armádě ČR a dalším složkám českého bezpečnostního systému (zejména policii). Provázet několik částí konvoje po silnicích, zajistit garážování techniky a ubytování spojeneckých vojáků, připravit se i na možné protesty, to vše by měl stát ve vojenské alianci zvládnout. Můžeme tedy říci, že i Česká republika prošla tímto cvičením výborně. Pro odlehčení lze ještě dodat, že kolovou techniku US Army nezastavil ani těžký terén na tankodromu s krycím názvem D1.

Vnucuje se nepříjemná otázka, zda by podobnou operaci zvládla i jiná spojenecká armáda než právě ta americká. Odpověď bude bohužel negativní, protože potenciál evropských armád pro působení v zahraničí (navzdory vzletným proklamacím) za Amerikou dosud zaostává takřka o světelné roky. Ačkoli to patrně vypadá paradoxně, v kritické situaci by se ozbrojené síly USA mohly rozmístit a zahájit bojovou činnost ve střední Evropě asi mnohem rychleji a efektivněji než síly západoevropských členských zemí NATO.

Měli bychom doufat, že všechno to, co během těch čtyř hektických dnů nacvičovala US Army i Česká republika, nebude nikdy doopravdy potřeba. Ale „Dragounská jízda“, ačkoliv přinesla většině veřejnosti působivou show (a protestující menšině šanci na trapné fiasko), znamenala i naprosto konkrétní a hmatatelné potvrzení toho, že v případě nouze se můžeme spolehnout, že by nám naši spojenci skutečně poskytli účinnou pomoc.