Obsese Zemanem a písnička na konec
Vraždící sestra, zklamaný král, bezedná díra. Je tam úplně všechno v těch novinách.
Mladá fronta Dnes otevírá zprávou o kauze zdravotní sestry z nemocnice v Rumburce, která podle policie zabila pacientku. Vyšetřovatelé mají za to, že ne jenom jednu, je obviněná z pěti dalších obdobných vražd. „Vraždila opakovaně s rozmyslem, po přípravě a ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky, protože zločiny páchala na starých a nemocných lidech,“ řekl deníku státní zástupce Stibor. V MFD je také rozhovor s lékařem Petrem Vondráčkem, který vůči sestře jako první pojal podezření. „Byla to sestra, které jsem příliš nevěřil, častěji jsem ji kontroloval, ale úplně všechno prověřit nelze. Ona to byla profesionální sestra, ale byla to v jejím podání taková – jak to říct – odlidštěná medicína. Pracovala strojově, kontakt s pacienty nemívala. Ale že by byla něčeho takového schopná, to jsem já ani nikdo nepředpokládal.“
V Právu komentuje Alexandr Mitrofanov momentální stav sociální demokracie, formuluje přitom jakýsi příběh té strany po roce 89. „Po změně režimu tu bylo místo pro stranu, která by se těmto lidem (orientovaným spíš na jistoty a materiální hodnoty – pozn. aut.) věnovala. Neponižovala by je výkřiky, že jsou nemakačenkové. Nevnucovala by jim podnikatelské nadšení jako vstupenku do světa lepších bytostí. Pokusila by se jim zajistit důstojný život, což je především práce a udržitelná životní úroveň. A vyhnula by se pokušení zneužít jejich slabostí: že se často nevyznají ve světě, ve společnosti, natož v nuancích politiky. (...) Po hraném opozičníkovi z Ameriky v čele strany přišel tank, který bral palivo kdekoli a neznal zakázané cesty, jen aby dosáhl osobního cíle. Pak se předvedli poctivý mimozemšťan, mazaný strojvůdce a buldozer se sexy mozkem. Na současného lídra si mnozí stěžují, že nemá charisma. A mentální dědici národních socialistů, komunistů a republikánů, Milošem Zemanem kdysi vítaných ‚zdivočelých sociálních demokratů‘ mu házejí klacky pod nohy. (...) Program ČSSD počítá s lidmi, o nichž je tu celou dobu řeč. Dnes jí ale hrozí, že místo pozvedávání svých voličů sklouzne ke zneužití jejich temných stránek – a pak ztratí značku i smysl.“ Drobný přípodotek: i příběhy českých pravicových stran působí v porovnání s nějakou ideální představou jako dost smutná karikatura. Důvodů neblahého stavu zdejšího stranictví v době, kdybychom ho zrovna docela potřebovali, je víc, z větší části jsou, myslím, známé. Při četbě Mitrofanovova textu mě napadla jedna možná drobnost. Staví proti sobě „pozvedávání“ voličů a „využívání jejich temných stránek“. Problém je v tom, že v atmosféře posledních let si žádná strana nemůže dovolit svým voličům říct, že by třeba potřebovali trochu pozvednout (respektive pozvednout jinak než dostat víc peněz).
Lidové noviny otevírají anoncí na rozhovor s Josefem Hasilem v zítřejším magazínu. Někdejší agent chodec, „Král Šumavy“ v devadesáti letech mluví s asi oprávněnou hořkostí. „Podruhé bych to neudělal. Kdybych věděl, co bude následovat, neudělal bych to. (...) Komunismus vydržel čtyřicet let a mnoho lidí bylo týráno, hodně jich zabili. A komunisté existují dodnes. (...) Kdybych věděl, že to bude mít nějaký konec s lidmi jako Vaš, tak bych do toho šel znovu. Kdykoli, bez zaváhání. Ale takhle bolesti všech těch lidí nestály za to.“
MFD referuje o pokračující snaze prezidenta Zemana dosáhnout výměny českého velvyslance v Kyjevě. Původně tam chtěl prosadit Antonína Murgaše, bývalého konzula v Doněcku, odvolaného v době, kdy ministerstvu zahraničí šéfoval Karel Schwarzenberg. Během Zemanovy loňské cesty na Ukrajinu doprovázel Murgaš prezidenta třeba na setkání s oligarchou Rinatem Achmetovem na stadionu fotbalového klubu Šachtar Doněck. Murgaš později pracoval pro strojírenskou firmu Alta, jež má na Ukrajině pohledávky. Zemanův kandidát ale prý nedostal bezpečnostní prověrku a prezident přišel s kompromisním návrhem. Ivana Počúcha by v Kyjevě měl nahradit Bedřich Kopecký, „mimo jiné absolvent sovětské diplomatické školy MGIMO a v polistopadové době český velvyslanec v Uzbekistánu, Polsku a Kazachstánu. ‚Bedřich Kopecký se nepochybně dobře zná s Milošem Zemanem z doby, kdy se s rakouskou stranou dojednávala dohoda z Melku (týkající se spuštění Temelína – pozn. aut.). Kopecký byl tehdy šéfem středoevropského odboru na ministerstvu zahraničí,‘ podotýká k osobě tohoto muže (bývalý náměstek ministra – pozn. aut.) Schneider.“
Vzdáleně související. V Lidových novinách o prezidentovi píše Josef Chuchma. Navrhuje v titulku „Co takhle dát si od Něho oraz?“. „Jde o to, že neustálým konzumováním Zemana se do nás dostává ‚jeho svět‘, jeho modely argumentace a chování, i když s nimi nesouhlasíme. Nadto je pravděpodobné, že psychologicko-názorové důsledky ‚neustálého‘ Zemana jsou následující: ti, již jsou přesvědčeni o jeho bídáctví, se každou další zprávou o jeho aktivitách v tomhle pouze utvrzují. A ti, kteří mu fandí, se utvrzují v tom, že média se ve valné většině spikla a vytvářejí zlovolně kritický obraz tohoto politika.“ Může být. Fixace na Zemana může taky působit jako kotva, mezi věcmi a ději, které mohou působit nejasně, je Zeman – pro kritiky i stoupence – jasný jako sluníčko. A z hlediska psychohygieny nemusí být zrovna nejprospěšnější se jím přehnaně zabývat. Prezident je ovšem v situaci „win win“, teď je v centru pozitivní a negativní pozornosti. Kdyby ale ta kritika opadla a všichni si „dali oraz“, mělo by to i nějaké praktické důsledky. Prezident možná není vzor konsekventnosti, v jednom je ale konzistentní – obsazuje volné prostory. A kde je ticho, bývá i volno.
Dneska nakonec písničku. K výběru mě inspiroval otvírákový titulek Práva: „Servis armádní letky je bezedná díra“. Takže skladba Bezedná díra (Bottomless Hole) (nějaká pěkná písnička o servisu armádní letky mě nenapadla) , nahrálo ji nepřekonatelné duo The Handsome Family, pustit si ji můžete třeba tady. K atmosféře pošmourného a sychravého listopadu se hodí prostě skvěle. „Tak jsem si vzal nůž, rozloučil se s ženou, odřízl lano a spadnul do té díry. A ještě pořád do tý zlý jámy padám. Ale dokud nenarazím na dno, neuvěřím, že je bezedná.“ Na konci trochu protimluv, ale život je už takový. Ostrý obraz, dobrý zvuk a příjemný let nám všem.
