Nejromantičtější pár a svoboda podle Babiše
Premiér prošel procesem „havlizace“, láska před tribunálem a tak dále. Pátek. Hlavně, že je pátek.
„Amerika ze Sobotky udělala havlistu“, hlásí titulek otvíráku Lidových novin. „Představitelé ČR se hluboko uklánějí v Číně, sankce uvalené na Rusko kvůli vpádu na Ukrajinu schvalují jen neradi a s připomínkami. Jenže při středeční washingtonské ceremonii protkané nostalgií po prvním polistopadovém prezidentovi se Sobotka jasně zavázal k Havlovu odkazu v české zahraniční politice. A zpoza oceánu do Černínského paláce vzkázal: ‚Pan náměstek Drulák, stejně jako další zaměstnanci vlády, musí respektovat politiku vlády.‘ Sobotkova slova vzbudila v Česku rozruch a hlavně otázky, co si o novém směřování zahraniční politiky vlastně myslí. ‚Je to velice zvláštní a bezprecedentní reakce na bezprecedentní počínání pana Druláka na ministerstvu,‘ zhodnotil Sobotkův transatlantický vzkaz někdejší náměstek Karla Schwarzenberga Tomáš Pojar.“ V Právu k tématu sloupek Alexandra Mitrofanova. „Podle mých staromódních představ jde přesně o okamžik, kdy po takovém veřejném vzkazu sepisuje vysoký státní úředník oznámení o odchodu z funkce. Kromě štábní kultury existuje i osobní hrdost. Když člověk navíc vidí, že se svým silným tahem neuspěl, zvažuje, co dál. Včera Drulák řekl, že se Sobotkovými slovy souhlasí, a na mezinárodní konferenci v Černínském paláci se politicky kontroverzních výroků zdržel.“ Jako. Nepřeceňoval bych to. Jasně, nepřeceňování je instantní komentátorský postoj, protože v cca devadesáti (možná víc) procentech případů opodstatněný a proto automatický, pominutelný. Ale stejně. Nepřeceňoval bych to. Mimo jiné proto, že ten posun v české zahraniční politice není důsledek jmenování jednoho náměstka, jakkoli se stal jeho veřejnou tváří. Vychází z nějakého zásadního přeskupení sil, má podporu – třeba v nezanedbatelné části premiérovy strany a asi i v ANO (nebo jeho části), protože odpovídá „firemní“ filosofii nebo jak to nazvat. A ČSSD nějakým hlasitým a soustavným přihlašováním se k Václavu Havlovi moc nových voličů nezíská.
Na titulních stranách fotky z okolí soudní budovy, kde včera začalo (a rychle skončilo) přelíčení s Janou Nečasovou (dříve Nagyovou), výjimku tvoří Hospodářské noviny, které tam mají obrázek jezdce Formule 1 Sebastiana Vettela, protože přestoupil do jiné stáje. Snímky ukazují příchod obžalované s manželem ruku v ruce, případně polibek před soudní síní. Decentně oblečená dvojice na nich působí jako ten nejpronásledovanější pár na světě. Jak romantické. Mladá fronta Dnes informuje o předpokládané strategii obhajoby, tehdejší manželku expremiéra Radku Nečasovou podle ní vojenská zpravodajská služba nesledovala, ale měla zjistit, jestli není sledovaná někým jiným. „Advokát jednoho ze zpravodajců by totiž chtěl na jiných případech z let 2010 a 2011 ukázat, jak funguje kontrasledování (tedy obrana proti sledování) a porovnat to s akcí kolem Radky Nečasové z roku 2012. ‚V letech 2010 a 2011 Vojenské zpravodajství dělalo obdobné akce, kdy se zkoumalo ohrožení bezpečnosti státu,‘ říká Michal Hráský, obhájce exzpravodajce Jana Pohůnka. (...) Policisté z Útvaru zvláštních činností poukazují i na detaily, které odpovídají sledování, a ne kontrasledování. Například to, že Radku Nečasovou nechali špioni v některých chvílích zcela bez dozoru, a to třeba i ve chvíli, kdy se pohybovala na místech, kudy chodí hodně lidí.“
Kauzy dne: Minoritní akcionář „zdravotnického impéria“ Agel Martin Polach podle otvíráku MFD chce dosáhnout odvolání Tomáše Chrenka z řídících orgánů. Podle LN se na kampani Františka Čuby v senátních volbách podílela firma navázaná na „krále hazardu“ (a rovněž senátora) Iva Valentu – jak skutečně velký odvaz ta zpráva moc nepůsobí.
V Právu polemizuje Andrej Babiš s Jiřím Pehe, který psal o ministrově vyjádření po demonstraci na Albertově (“ostuda“), zmiňoval taky Babišův střet zájmů a další věci. „Poté vyjmenovává všechny možná stokrát omleté střety zájmů, které podle něj ve vládě mám nebo můžu mít. Opět tu ale něco nesedí. Jak to, že vyznavač veškerých projevů demokracie a svobodného názoru nedokáže uznat výsledky (doufám, že) svobodných a demokratických voleb. Nevyjádřili snad voliči svůj svobodný a demokratický názor, když do Sněmovny volili mne a hnutí ANO? (...) Pokud mohou lidé svobodně házet vejce na prezidenta a jeho zahraniční hosty na pietních shromážděních, mohou svobodně volit Babiše. Nebo by se jim to mělo ‚demokraticky zakázat‘?“ Nádhera. Je vidět že se šéfovi ANO podařilo rychle nasát pokleslou politickou rétoriku. Jestli on se z něj nakonec nestal politik? Podle jeho logiky evidentně platí, že kritizovat (oprávněně nebo ne) někoho, kdo byl svobodně a regulérně zvolen, znamená útočit na svobodu. Ve společnosti opravdu svobodné totiž vůdcové regulérně zvolených stran kritizováni nejsou. Nemůžu než se opakovat. Nádhera.
Na autorské straně Hospodářských novin Jindřich Šídlo paroduje typické výstupy hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka. „Mluvčí prezidenta je zplnomocněn prohlásit, že německý prezident Joachim Gauck byl na Albertově zasažen vajíčkem hozeným z davu a je otřesen. Mluvčí prezidenta tak plně potvrzuje prohlášení německého velvyslanectví, že pan prezident Gauck vzal celou věc s humorem a téměř si vajíčka nevšiml. Mluvčí prezidenta je však nucen trvat na tom, že že si pan prezident Gauck sice vajíčka nevšiml, přesto je otřesen. Situaci však opravdu vzal s humorem, což je třeba ocenit, neboť byl stále ještě otřesen po setkání s prezidentem republiky.“
V titulcích Blesku obvyklá chvilka lapidární poezie. „Ukradl uherák“, „Ukopl zrcátko“, „Důchodce dořídil“, plus psychedelický bonus „Honí ocásek bílého králíka“. Tak hezký víkend – ať jsou vaše uheráky proti chmatákům dobře zajištěné a zrcátka pevně připevněná, až se budete hnát za přeludným ocáskem bílého králíka. Chytíte-li ho, nepochybně něco zvíte. Povíme si.
