Babišův podvod s daněmi? Argumentů je dost

Ministr financí Andrej Babiš nedokáže dostatečně vysvětlit otázku deníku Echo24.cz, kde vydělal jeden a půl miliardy na nákup dluhopisů Agrofertu. Přitom dluží odpověď na další otázku, jestli se pořízením dluhopisů nedopustil daňového podvodu, konkrétně jestli není v kolizi s osmým paragrafem daňového řádu a paragrafem 240 trestního zákoníku. Bude jen na příslušných byrokratických či justičních útvarech, aby si od podnikatele v politickém tričku vyžádaly daňový nedoplatek v řádu desítek milionů, případně ho stíhaly vězením.

Nedoplatek 120 milionů

„Ale já jsem neobcházel zákon. Sorry,“ odmítl Babiš jakékoliv obvinění z podvodu v rozhovoru pro ČT a vysvětlil také, čím se hodlá bránit: „Pokud tady někdo před tím udělal nějaký zákon v neprospěch státu, tak to není můj problém.“ Takové vysvětlení je stejně málo dostatečné, jako dosavadní verze příběhu, kde ministr přišel k jedné a půl miliardě.

Tím nepovedeným zákonem je novela zákona o dani z příjmu z července 2011, jehož šestatřicátý paragraf od té doby umožňoval zaokrouhlovat srážkovou daň na celé koruny. Úředníci ministerstva financí si záhy uvědomili, že paragraf 36 otevírá možnost obejít daňové předpisy. Pokud poplatník inkasuje úrok z korunového dluhopisu, nemusel by žádnou daň platit. Už v březnu 2012 předložil hospodářský výbor sněmovně návrh, aby další novela paragraf opravila. Vyhlášena byla v červnu, ovšem s platností až od prvního ledna 2013. Tři dny před tímto termínem využil možnost obejít daňovou povinnost Babiš, jehož Agrofert vydal desetileté korunové dluhopisy. Vydal jich tři miliardy a stanovil u nich šestiprocentní úrok. Babiš jich koupil polovinu a ročně tak dostává od své firmy nezdaněných 90 milionů korun. Ostatní se neprodaly.

Podle dotázaných právníků jde o klasický příklad obcházení zákona, který byl už vícekrát popsán v rozsudcích Nejvyššího správního soudu i Evropského soudního dvora. Nejvyšší správní soud například v roce 2008 odmítl stížnost na Finanční ředitelství v Brně, které vyměřilo daň podnikateli bez ohledu na to, že snížil daňový základ vyplacením vysokého nájmu spřízněné firmě. Snížit daňový základ o peníze za nájem je sice v souladu s právními předpisy, podotýká daňový poradce Tomáš Golaň, pokud ovšem bylo hlavním účelem tohoto kroku snížení daně, pak ho může finanční úřad považovat za neplatný.

Záleží na finančních úřednících, kdy začnou hájit práva občanů a postupovat podle osmého paragrafu daňového řádu, který říká: „Správce daně vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní.“ Emisi dluhopisů Agrofertu by měli považovat za neplatný krok a začít po Babišovi vymáhat přes 50 milionů nezaplacené daně z částky, kterou vydělal na úrocích. Po koncernu by měli žádat skoro 70 milionů, které v uplynulých čtyřech letech ušetřil tím, že snížil daňový základ o vyplacené úroky z dluhopisů.

Dopis z Weissenhornu

Pokud bylo samotné vydání dluhopisů obcházením zákona o dani z příjmů, byl způsob, jakým se zákon obcházel, překročením paragrafů trestního zákoníku. Tvrdí to trestní oznámení, které přišlo přímo na Nový rok Národní centrále proti organizovanému zločinu ze švábského městečka Weissenhorn od neznámého stěžovatele, který užívá pseudonym Karl Weissenhorn.

Anonym s krycím jménem Weissenhorn připouští, že nedošlo k porušení žádného zákona, když Agrofert vydal dluhopisy a náklady na jeho úroky odečítá z daňového základu, ani když Babiš využívá zvýhodnění výnosu korunových dluhopisů a neplatí daň z úroku. Ovšem Babiš „ve skutečnosti zneužil právní předpisy s cílem obohatit se na úkor své vlastní společnosti a České republiky,“ upozorňuje anonym.

Miliardář totiž přiměl svou společnost k tomu, aby vydala dluhopisy, které měly jako hlavní účel obohatit jeho samého. V období, kdy banky velkým firmám běžně půjčovaly s úrokem pod dvě procenta, činily úroky z dluhopisů Agrofertu šest procent. Tím byla poškozena společnost Agrofert a porušen paragraf 220 trestního zákoníku, který popisuje povinnosti při správě cizího majetku. Za takový trestný čin je sazba do dvou let vězení, v případě škody velkého rozsahu až do osmi let.

Dalším překročením zákona se stal fakt, že si Agrofert o náklady na přemrštěné úroky snižuje daně. Podle Weissenhorna tím byl překročen paragraf 240, který popisuje trestný čin krácení daně: „Kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.“ Pokud trestný čin spáchá organizovaná skupina, je možné viníky odsoudit až na deset let.

Podezřelými z takového nelegálního jednání je spolu s Babišem i dalších osm osob, které byly členy představenstva Agrofertu v roce 2012 a s vysokým úrokem i krácením daně museli souhlasit. Patří mezi ně například současný předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek nebo současný šéf představenstva Agrofertu Zbyněk Průša.

Čtěte také: Chvojka o Babišovi: „Ojeb je jeho druhé jméno“