Armáda ČR by měla lákat, nikoli nutit

Už v roce 2011 vyvolala velké debaty zpráva, že česká armáda uvažuje o obnovení povinných odvodů. Přesněji řečeno, že by se mohl změnit branný zákon, který nyní umožňuje odvody jen v případě ohrožení státu, kdežto nově by to měl dovolit i v jiné situaci. Ministerstvo obrany už potvrdilo, že má v podstatě zpracovanou i novou podobu tohoto zákona. Faktem je, že armáda naší země čelí personální krizi, avšak je opravdu sporné, zda je správnou odpovědí to, co bude většina lidí pokládat za obnovení nenáviděné „vojny“.

Personální krize Armády ČR má několik rovin. Jak lze asi odhadovat, jednu z nich představují finance. Z tabulkových 25 000 míst vojáků z povolání je naplněno jen necelých 20 000, neboť víc prostě nedovoluje rozpočet. Vedle toho v profesionální armádě chybějí osoby s některými specializacemi (což je právě jeden z problémů, který by údajně mohly řešit odvody). Poněkud méně známou skutečností je, že Armáda ČR stárne, a to opravdu alarmujícím tempem, jelikož průměrný věk jejích příslušníků dnes činí 36 let.

Méně viditelný, ale možná nejvážnější problém se ovšem netýká profesionálů. K obraně země (a někdy ani ke zvládání jiných krizí, např. povodní) totiž tabulkové stavy prostě nestačí. Bylo by třeba mít desetitisíce vycvičených záložníků, které lze rychle mobilizovat. Ona nenáviděná povinná „vojna“ měla přinejmenším tu výhodu, že ony kádrové rezervy zajišťovala. Současné dobrovolné aktivní zálohy však mají pouze necelých 1200 mužů.

Chcete-li vidět extrémní ukázku naprostého personálního rozvratu ozbrojených sil, stačí jeden pohled na Ukrajinu, která v roce 2013 zrušila povinnou vojenskou službu. V současné krizi se ukázalo, že z tabulkových 120 000 vojáků je skutečně bojeschopných jen 6000 (!), takže poté vláda zřídila dobrovolnou Národní gardu (jakési polovojenské jednotky politických aktivistů) a následně obnovila povinnou základní službu.

Podle plánů českého ministerstva obrany by mohla úprava branného zákona umožnit povolání vybraných ročníků osob mezi 18 a 30 lety (a to mužů i žen). Když pomineme otázku, zda je to vůbec politicky průchodné (resp. zda by to nebyla politická sebevražda), vnucuje se prognóza, že se postupně vrátí všechno to, co provázelo nechuť nastupovat na povinnou „vojnu“. Takhle těžko vznikne spolehlivá záloha pro války nebo jiné krize.

Místo obnovení povinných odvodů by možná stálo za úvahu obnovit základní službu, jenže už nikoli jako povinnou, ale jako dobrovolnou pro zájemce. Typickým příkladem ozbrojených sil na čistě dobrovolné bázi jsou ty v USA, kde zároveň existují Národní gardy jednotlivých států coby zálohy. Poněkud méně známým faktem je, že v praxi je zcela dobrovolná i armáda Číny, kde je sice „vojna“ formálně povinná, avšak (stejně jako v Americe) je dobrovolných zájemců takový počet, že povinné odvody nejsou potřeba.

Proč by tento model nemohlo převzít i Česko? Že by zájemců nebylo dost? Ve skutečnosti má česká armáda pořád dostatek mužů i žen ochotných nastoupit jako „profíci“, takže lze usoudit, že by se našlo také dost osob pro roční nebo dvouroční službu a následné angažmá v zálohách (v nichž by měli povinně působit i všichni bývalí profesionálové). Ale zase se vracíme zpět na začátek, protože na to vše je samozřejmě potřeba více financí.

Pro vojenskou službu samozřejmě mladý člověk potřebuje vhodnou motivaci. Ačkoli můžeme kritizovat nejrůznější aspekty politiky ruského prezidenta Putina, nesporné je, že jeho armádní reformy přinesly ovoce. Rusko má stále povinnou vojenskou službu, ale v Jelcinových časech se pokládalo za úspěch, když se k odvodu dostavila polovina branců, kdežto Putinovy reformy posunuly ruskou armádu do stavu trochu podobného čínské, neboť dnes už musí při odvodech zájemce o „zelenou kariéru“ stále častěji odmítat.

Ministerstvo obrany by mělo vypracovat motivační program, v němž by platy byly jen jednou z řady položek. Vojenská služba by určitě byla atraktivnější, pokud by mladý člověk věděl, že po jejím absolvování bude následovat mj. pomoc se získáním bydlení, podpora vzdělání nebo hledání pracovního místa, daňové úlevy… Možností je celá řada. Navíc je třeba zapracovat na systému fungování záloh, mj. na spolupráci se zaměstnavateli, jimž by působení zaměstnanců v armádních rezervách nemělo způsobovat problémy.

Personální krize Armády ČR ukazuje, že malá, pouze profesionální síla má i svoje nedostatky, avšak nucené odvody by mohly přinášet spíše další problémy než řešení. Motivovaní zájemci, třeba i v menším počtu, by zajisté znamenali větší přínos pro aktivní službu i zálohy. Ale chce to dobrý plán a finance na jeho realizaci, jelikož další hazardování s personální politikou AČR může v dlouhodobém horizontu ohrožovat nás všechny.