Temelíny, mercedesy, tramvaje
K čemu by mohlo vést zavedení ekonomických sankcí proti Rusku, různé pohledy na odkaz písničkáře Karla Kryla, nekompatibilní povahy manažerů a politiků v Sobotkově kabinetu a taky značně nepěkné obrazy ze života pražských tramvajáků. A já je vždycky měl za kamarády... A mít budu.
Lidové noviny naznačují, že by ruská invaze na Krym mohla nějak ovlivnit průběh tendru na dostavbu Temelína. „Možné jsou dva závěry. Zesílí tlak na ukončení toho tendru bez vyhlášení vítěze a následný odklad celého temelínského projektu o několik let. Nebo stoupnou šance konkurenční nabídky americko-japonské společnosti Westinghouse. Vzhledem k poslednímu vývoji, kdy ani ČEZ s Temelínem zjevně nespěchá, je to méně pravděpodobná varianta.“
Podle Hospodářských novin má Západ s potrestáním Kremlu potíže. „Většina ruské ropy a plynu směřuje do zemí EU a příjmy z celkového vývozu těchto surovin tvoří polovinu příjmu ruského státního rozpočtu. Bez nich by ruský stát dlouho fungovat nevydržel. Evropská unie ale zároveň ze čtvrtiny závisí na ruském zemním plynu a z více než 30 procent na ruské ropě. Unijní dokumenty už léta mluví o tom, že je potřeba tuto závislost snížit, ale podle bruselských analýz naopak do roku 2030 stále poroste. Evropané tak s Ruskem obchodovat nepřestanou. Naopak se bojí toho, že by Rusko mohlo přestat obchodovat s nimi, pokud by proti němu zavedli nějaké sankce, by by se jednalo třeba jen o zavedení víz.“
V kontextu deníku nezvykle jednoznačný postoj zaujímá v Právu Alexandr Mitrofanov. „Angela Merkelová si myslí, že ruský prezident ztratil adekvátní spojení s realitou a žije v jiném světě. V jiném než euroatlantická civilizace určitě. Nestalo se to ze dne na den, utahování šroubů proti komukoli, kdo nesouhlasí s Putinem, začalo uvnitř mnohem dřív a nyní se přelilo přes ruské hranice. Jestliže se situace nezmění, měli by premiéři zemí EU ve čtvrtek sankce vyhlásit.“ Můj skromný návrh: ty sankce by vůbec nemusely být bůhvíjak široké, v zásadě by stačilo, kdyby se na Rus přestaly dodávat auta Mercedes v černém provedení a s kouřovými skly. Následoval by rychlý rozval ruských elit neléčitelnou chandrou.
MF Dnes popisuje start Sobotkovy vlády jako také střet, dejme tomu, kulturní – mezi firemním prostředím formovanými manažery a celoživotními politiky. „Moc toho nenamluví, často se diví a i při politických jednáních stále zdůrazňují, že mezi politiky stále nepatří. Tak vidí ministry z hnutí ANO jejich kolegové z vlády i Sněmovny. (…) zato Sobotka, který na stranické schůze chodí už od revoluce, je proslulý svým umem mluvit a přitom toho příliš nesdělit. (…) Babišovci mají i další společnou vlastnost. Dokola zdůrazňují, že nepatří mezi politiky.“ Právě tahle tendence lidí z ANO a jejich předsedy či ředitele či koho ta strana v čele má mi připadá jako zásadní popření té manažerské věcnosti, kterou ta partaj má do zdejší politiky prý přinášet. Na popírání nosu mezi očima nic věcného nebo praktického není, je to buď marketingová a velice politická finta („Ne ne, my mezi ty zlé politiky nepatříme.“) nebo projev ztráty kontaktu s realitou. Ani jedna z těch možností není dvakrát povzbudivá.
Je to dvacet let, co zemřel Karel Kryl. V LN se k tomu výročí vrací Pavel Klusák. Mimo jiné píše: „Je zvláštní, že právě porevoluční období, které je v Krylově umělecké dráze – marná sláva – úplně okrajové, zavdalo záminku, aby se k němu začali hlásit radikálové různého druhu, od nacionalisticky planoucího Daniela Landy po tlampače volebních akcí ČSSD. Ti všichni si z Kryla vybrali emotivní výkřik, odtažení se od porevolučního pořádku, stav, který jako by říkal 'vidíte, k čemu až jste mě dohnali.'“ Jistou symbolickou hodnotu má i rozložení textů na stránce Horizont LN, kde Klusákův text vyšel. Pod úvahou o Krylovi komentář Zdeňka Ondráčka, poslance KSČM a někdejšího příslušníka pověstného pohotovostního pluku SNB. Možná znamení doby. Ad Kryl: už delší dobu nastalo kolem osoby a dědictví tohohle významného českého umělce takové – půjčím si cizí termín – panwerichování, až je mi z toho všelijak.
Výmluvný příklad toho se dá najít v Právu, v komentáři Lukáše Jelínka. Klade si otázku: copak by Karel Kryl říkal na dnešní poměry? Odpověď mu přijde naprosto jasná. „Co by zazpíval o podvodných bankéřích, stranických sponzorech a kmotrech? (…) vydýchal by pětadvacet let natahované lustrace? Jak by zhudebnil hamižné politiky a státní úředníky? K církevním restitucím se ale v písni vyjádřit stačil: 'Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky. (…) V dalších letech by se určitě strefoval do sloganů jako byla Klausova 'opoziční smlouva!, Havlovo 'humanitárně' odůvodněné bombardování i Topolánkova 'nulová tolerance'. Ač na sklonku života sympatizoval se sociální demokracií, nepominul by ani Zemanovy 'čisté ruce'.“ Stručně řečeno: Karel Kryl by ve verších reprodukoval názory Lukáše Jelínka. Není spolehlivějších rekrutů pod vlastní prapor, než jsou mrtví, kteří mohou jen tiše přijmout, co jim kdo po smrti strčí do pusy. Možná by KK zpíval o těch věcech, které pan Jelínek jmenuje, možná ne, třeba by nezpíval vůbec nebo by naopak přišlo jeho nejplodnější období. Nevím a pan Jelínek taky ne. K respektu vůči majestátu smrti patří i to, že člověk zesnulým přizná nějaké tajemství, neproniknutelnost a proto nevytváří nějaké jejich já, jež nikdy nespatřilo skutečný svět, a nenechává ho pochodovat pod svojí zástavou. Krucinál.
Blesk přináší horory o pražských tramvajácích. V noční pětapadesátce prý jeden okradl dívku, jež ve voze usnula při návratu z plesu. „Z noční služby tramvaják opravdu hodně pospíchal a podle všeho měl důvod. „Poté, co dívce ukradl kabelku, popojel za bránu vozovny. Tam zastavil a věc, která velikostí té kabelce odpovídala, hodil do zaparkovaného auta. Pak zase nastoupil a odjel do depa,“ vzpomíná Vinzenzo Luciani (45), který vše s kolegyní sledoval.“ Nedosti na tom: „O odměny, které se můžou podle důvěryhodného zdroje Blesku pohybovat až okolo tří tisíc, přišla řidička tramvaje číslo 17. V ní byla 13. února v dopoledních hodinách zastřelena paní Danuše S. (†64). „Řidičce za měsíc únor nebudou přiznány výkonnostní odměny v plné výši,“ potvrdila Blesku mluvčí DPP Aneta Řehková. Prý kvůli tomu, že nezkontrolovala, jestli je tramvaj prázdná, když se otáčela na konečné! To přikazují předpisy.“ Tohle mi nedělejte, mí pražští tramvajáci. Pamatuju na zlaté časy nočních tramvají, kdy ještě měly dva vozy, z nichž ten druhý byl neformálně a tolerovaně kuřácký, a kde jsem zažil usměvavého řidiče, jenž mi – byv svědkem mého marného úsilí otevřít si pivo o žebroví na podstavci sedačky, chodil ty kuželky otvírat sám. Netvrďte mi, že se časy změnily až tak. Člověk přežije hodně, ale ne úplně všechno.
