Jako z Kafkova Zámku. Co zažili čeští umělci v Bruselu

Umělecká skupina Pode Bal, jež po pauze znovu začala tvořit ve složení Dan Trantina a Tomáš Motyčka, způsobila rozruch hned svou první instalací po návratu k této značce. Sochou Hartmuta Tautze, který se pokoušel v roce 1986 jako osmnáctiletý uprchnout z tehdejšího východního Německa přes Československo do Rakouska, do Vídně. Při přechodu hranic ho dvaadvacet metrů od cíle roztrhali psi, které na něj poslala pohraniční hlídka. Zemřel druhý den.

Socha skupiny Pode Bal, jež byla instalována na nádvoří Evropského parlamentu však vzbudila odpor části evropských levicových politiků. Jednak údajně kvůli své krvavosti, jednak kvůli údajnému zesměšnění Vladimira Putina či Slavoje Žižka, které viní ze současného bourání Evropy.

Jak vlastně dopadl apel na předsedu Evropského parlamentu Martina Schulze, kterého žádali europoslanci, aby socha na nádvoří Europarlamentu zůstala? Reagoval na něj nějak?

Motyčka: Schulz dneska ráno obdržel další žádost o projednání odstranění sochy. Ta už byla absurdní ‑ vzhledem k tomu, že zítra ráno se měla deinstalovat. Takže aby pár hodin předtím rozhodoval o tomtéž, je jako poslouchat Rádio Jerevan. Každopádně Schulz sochu viděl. Paní poslankyně Michaela Šojdrová, která ho potkala před parlamentem, ho k soše vzala a ptala se ho na názor. Podle ní byl velmi kladný. A taky se ho ptala konkrétně na problém, který byl soše opakovaně vytýkán socialisty: že je příliš drastická, protože explicitně zobrazuje krev. Na to prý Schulz říkal, že v žádném případě drastická není, že se mu líbí a je fajn, že se nachází zrovna na místě, kde se nachází. To je svědectví paní Šojdrové, jiná Schulzova vyjádření nemáme.

Vlastně byste měli být spokojeni s tím, co se kolem sochy rozpoutalo, protože je to dokonale neuvěřitelný a absurdní humbuk a kolotoč.

Trantina: Víte, my tady v Bruselu moc nevíme, co se v Česku děje. Pro nás je to spíš sonda do Evropského parlamentu. Není jasné, zda za tím stojí politické tlaky, nebo jsou vizitkou osobních vztahů šéfů jednotlivých frakcí a poslanců. Těžko říct, co si o tom myslet.

Motyčka: Můžeme uvést historku jako z Kafkova Zámku. Od svého příjezdu jsme skoro každých dvacet minut zjišťovali nové souvislosti a v podstatě jsme nevěděli, co je pravda. Před zahájením běhal po parlamentu jeho místopředseda Rainer Wieland (křesťanský demokrat – pozn. red.) a hystericky požadoval odstranění sochy ještě před jejím odhalením. Pak se to večer uklidnilo a volali nám, že všecko je v pořádku. Oddychli jsme si. Na druhý den jsme se sotva nasnídali, a už zvonil telefon, že socha musí okamžitě pryč. Takže zase stres. Zjišťovali jsme proč a byli svědky vzniku zvláštních teorií. Jedna je asi pravdivá doteď, totiž že místopředsedkyně socialistů požadovala od začátku, aby ta socha nebyla instalována. Socialisté na to opravdu tlačili neustále. Pak se objevila fáma, že si odstranění sochy přeje Marie Le Penová, a to především proto, že se v sousoší nachází malá alegorická část na půdorysu Krymu, zobrazující zajíčka, který tak trošku putinomorfuje. Není to ještě úplný Putin, ale putinoformuje – možná se tím Putinem stává. My se při tvorbě této sochy inspirovali Josefem Ladou, v jeho jazyce ti zajíčci byli vždycky trošku hajzlové. A my tam zajíčka chtěli mít. Takže se objevily teorie, že Putin zavolal Le Penové, kterou platí, a řekl jí, ať neblbneme a takové věci tady neděláme.

Trantina: To už mi připadá jako příliš za vlasy přitažená konspirační teorie, ale kdo ví, co všecko se děje v Kremlu.

Celý rozhovor naleznete v aktuálním čísle Týdeníku Echo