Průvodce po filmech karlovarských

Festival v Karlových Varech právě začíná. Z mnoha nabízených projekcí snímků od skvělých po otřesné se Týdeník ECHO pokusil sestavit „taneční pořádek“ pro každý den přehlídky. Jedinými kritérii byl vkus autora a schopnost odhadu – většina promítaných filmů se v Česku ještě neuváděla.

Pátek 4. 7.

Locke

Britský scenárista a režisér Steven Knight je případ tvůrce, který většinou pracuje na půdě nějakého žánru. I triviální příběh ale dokáže obohatit čímsi osobním, látku třeba přesahujícím. „Je tam kvalita,“ řekl by oblíbený fotbalový expert Csaplár. Locke se promítal loni na festivalu v Benátkách. Je to asi první film, který neukazuje nic jiného než muže, který telefonuje v autě na dálnici. Ten muž je Tom Hardy, jsou takoví, kterým to stačí. Slušný chlapík se snaží cestou vyřešit osobní drama, snad se u toho nevybourá.

19:00 Espace Dorleans

Aleluja

Filmy Belgičana Fabriceho du Welze jsou, mírně řečeno, intenzivní a asi by se dal najít spolehlivější způsob, jak si přivodit veselou mysl. Hrdinkou jeho předcházejícího snímku Vinyan rozkročeného mezi horor a Conradovo Srdce temnoty byla žena, jež v zastrčených koutech jihovýchodní Asie pátrá po synkovi, který velmi pravděpodobně zahynul při tsunami. Propadá se přitom do šílenství čím dál důkladnějšího, které se nakonec stane tak důkladným, jak jen šílenství může být. Aleluja vychází ze skutečného příběhu dvojice sériových vrahů osamělých žen Raymonda Fernandeze a Marthy Beckové, říkalo se jim The Lonely Hearts Killers. Srdce divákovo nepochybně pookřeje.

21:30 Městské divadlo

 

Sobota 5. 7.

Majdan

Aktuálně probíhající historie se těžko zpracovává bez odstupu. Ukrajinský režisér Sergej Loznica by toho ale schopen být mohl – je uznávaným tvůrcem snímků dokumentárních i hraných, třeba drsného dramatu Moje radost nebo komorního a vizuálně silného partyzánského příběhu V mlze, který se ve Varech promítal před dvěma lety. Majdan vznikal – jak jinak – na známém kyjevském náměstí, kamera zachytila vývoj dění od spontánních a radostných protestů k pozdějšímu krveprolití.

10:30 Lázně III

Nick Cave: 20 000 dní na zemi

Ian Forsyth a Jane Pollardová s Nickem Cavem prožili dvacetitisící den jeho života. Od jejich filmu se tedy dá čekat, že se na plátně bude vyskytovat Nick Cave v množství větším než malém. Jsou diváci, kterým to stačí. Například já.

12:30 Malý sál

Opři žebřík o nebe

Jana Ševčíková tvoří dokumentární filmy neokázalým a pronikavým způsobem oduševnělé, s výraznou kamerou. Předpokládám, že portrét slovenského kněze Mariana Kuffy a některých z desítek vyděděnců, o něž se na své faře stará, nebude jiný.

18:30 Kino Čas

 

Neděle 6. 7.

Chlapectví

Americký režisér Richard Linklater natočil ledacos – od experimentálního filmu Bdělý život přes ceněnou trilogii Před úsvitem, Před soumrakem, Před půlnocí po dětskou Školu rocku. Chlapectví je první film svého druhu – hraný snímek o dospívání hlavní postavy, který byl natočený během dvanácti let, kdy představitel stárl s hrdinou. Momentky, v nichž kluk v různých fázích začátku života osahává svět. Nedivil bych se, kdybych byl místy dojat.

15:30 Kinosál B

Kmen

Debut ukrajinského režiséra Myroslava Slabošpyckého vzbudil velký rozruch na festivalu v Cannes. Drama milostného trojúhelníku mezi chovanci ústavu pro hluchoněmé, jejichž společnost je „kmenově“ uspořádaná a platí v ní drsná pravidla, je vyprávěno bez mluvených dialogů, jen ve znakové řeči, formou údajně velice přesvědčivou. Možná by někoho napadlo, že v deset večer by si po dnu stráveném ve festivalovém shonu dal třeba něco odlehčenějšího. Ne, měl by si dát tohle.

22:00 Kongresový sál

 

Pondělí 7. 7.

Winter's Bone

Premisa čtyři roky starého filmu americké režisérky Debry Granikové, který je uváděn v rámci přehlídky produkce společnosti Anonymous Content, zní jako typická přepjatá sociálka – mladá hrdinka z chudého kraje v Apalačských horách, kde převládající obživou místních je vaření pervitinu, potřebuje honem najít tátu, aby rodině nezabavili dům. Film ale připomíná spíš antické drama – osudovostí, stavbou charakterů, tahem příběhu. Na postavách není zdůrazňovaná jejich chudoba, jako hrdost a oddanost místnímu kodexu. V hlavní roli Jennifer Lawrencová ještě předtím, než začala dostávat Oscary, a jako vždy strhující John Hawkes jako kouzelně pojmenovaný Uncle Teardrop.

11:30 Velký sál

Zázraky

Pondělek se může stát dnem dospívajících hrdinek. Film italské režisérky Alice Rohrwacherové byl oceněný v Cannes, porotu okouzlila přesvědčivým zachycením života rodiny pěstitele včel v malebné Umbrii. Do života vesnice, kde žije dospívající Gelsomina, zasáhne televizní soutěž. Krásy italského venkova na velkém plátně, bzučení včel dolby stereo. Jsou chvíle, kdy člověk potřebuje právě tohle.

14:00 Velký sál

Co děláme v temnotách

Osobní libůstka. Novozélandský pseudodokument o upírech natočil Jemaine Clement, polovina dua The Flight of the Conchords, jehož příběhy před lety intenzivně bavily rodinu Štindlových. Očekávám švandu.

22:30 Velký sál

 

Úterý 8. 7.

Jauja

Argentinský režisér Lisandro Alonso je pro mladší generaci cinefilů tvůrce zcela zásadní. Jeho ne zrovna dějové a ne zrovna rychlé snímky ty, kdo je vydrží, odmění docela silným prožitkem. Jauja je v jeho filmografii dílo údajně nejbližší tradičnímu vyprávění, to ale může být velmi relativní. Dánský inženýr v patagonské pustině ztratí dceru. Tak ji hledá. Podle propagačních materiálů jde o „metafyzický film o putování, u něhož je více podstatný samotný proces cesty než to, jak začíná či končí“. Těžko tedy říct, jestli to děvče najde, možná mu to už ale na konci bude jedno. V hlavní roli v Argentině se usadivší Viggo Mortensen.

16:00 Pupp

Je těžké být bohem

Ruský klasik Alexej German (Prověrka osudem, Můj přítel Ivan Lapšin) točil adaptaci sci-fi bratrů Strugackých třináct roků, mimo jiné i v Česku. Důvody, proč to tak dlouho trvalo, ukázal i dokument, který se ve Varech promítal v minulých letech. Mimo jiné kvůli kombinaci perfekcionalistického tvůrce odhodlaného najít v natáčení té látky náplň pro zbytek života a místy značně ruského stylu práce štábu. To, co v dokumentu z filmu vidět bylo, ale vypadalo dost zajímavě. Film po Germanově skonu dokončila režisérova manželka.

20:00 Kino Drahomíra

 

Středa 9. 7.

Leviatan

Film ruského režiséra Andreje Zvjaginceva v Cannes ohromil publikum i kritiku. Mezinárodně asi nejznámější soudobý ruský tvůrce filmů jako Návrat či Vyhnání jím údajně dokázal, že slabší snímek Elena byl v jeho filmografii výjimkou. Leviatan je také Zvjagincevův nejpolitičtější film. Z kriminální kauzy ze zpustlého přístavu na Kolském poloostrově měl režisér vybudovat metaforu surovosti a duchovní vyprahlosti soudobého Ruska a zároveň vytvořit univerzální drama, které odkazuje až k biblické knize Job.

14:00 Velký sál

Mzda strachu

Sedmatřicet let starý film jednoho z hostů festivalu – amerického režiséra Williama Friedkina. Adaptace předlohy, kterou před Friedkinem v 50. letech skvěle natočil Henri-Georges Clouzot, Friedkinovi dost pošramotila kariéru. Zuřivému perfekcionalistovi se při natáčení v exotických lokacích podařilo značně překročit rozpočet. V kinech ale film moc neuspěl, mimo jiné proto, že měl premiéru prakticky současně s prvními Hvězdnými válkami. Na všechnu tu smůlu nehledě je to ale velice silné dílo, které se bude promítat v restaurované podobě. Čtyři ztroskotanci potřebují dovézt náklad vysoce výbušného nitroglycerínu, k jehož vznícení stačí drobný otřes. Jede se džunglí a přes mosty, které volají po nové definici slova chatrnost. Skvěle natočená akce plus trocha toho chlapáckého existencialismu v očích hrdinů, kteří mají ledacos nepěkného za sebou a šetří slovy, protože za ně mluví činy.

22:30 Velký sál

 

Čtvrtek 10. 7.

Volný pád

Karlovarská soutěž většinou zrovna nepřetéká trháky. V letošním výběru se ale jeden takový najde. György Pálfi je excentrický maďarský tvůrce, jehož filmy jeden sice přijmout nemusí, pamatovat si je ale bude rozhodně. Vyniká mezi nimi například osm let stará Taxidermie, povídkový film, který převyprávěl poválečnou maďarskou historii v hodně surreálných zkratkách. Metafora sedmdesátých let jako soutěže zemí „tábora míru“ ve žraní, vyzdobená všemi možnými průvodními jevy obžerství, například utkvěla i v mysli toho, kdo o to zrovna nestál. Volný pád je také složený z množství fragmentů. Momentek z bytů, kolem nichž letěla budapešťská penzistka, když skočila se střechy a pak se zas po zázračném přežití vracela zpátky.

20:00 Velký sál

'71

V nabídce ambiciózních a hloubavých titulů může jeden ocenit žánrovější podívanou. Debut britského režiséra Yanna Demangeho je v něčem klasický příběh přežití. Hrdina je britský voják, který slouží v severoirském Belfastu. Při akci se jednotce ztratí a musí se na vlastní pěst dostat ke svým skrz město rozbíjené sektářským násilím. Snímek měl velice dobrý ohlas v britském tisku díky výkonu Jacka O'Conella v hlavní roli i formálnímu zpracování.

22:30 Kino Drahomíra

 

pátek 11. 7.

Solaris

Nic pro festivalové začátečníky, zvlášť takhle po ránu. Ale kdo tímhle testem projde, bude obohacen. A šancí vidět na velkém plátně (navíc zrestaurovaný) film ruského mistra Andreje Tarkovského v téhle zemi moc není. Vlnící se traviny, plynoucí vodstva, kosmos, zadumaný hrdina, základní otázky života, Bachova hudba, jedno z nejjednodušších a nejčistších vyjádření lásky, jež film zná. To vše v dlouhých záběrech, před nimiž se dá buď utéct (pověstná sekvence s autem na dálnici někde v Japonsku), nebo se jim poddat a odejít z kina v naději, že je možné být lepší.

10:00 Velký sál

Rover

Oproti Solaris káva značně jiná. Australský režisér David Michod na sebe před pár lety upozornil gangsterským dramatem Království zvěrstev, jež příslib daný v názvu vskutku naplnilo, způsobem formálně a herecky pozoruhodným, s chmurností ale poněkud jednostrunnou a únavnou. Jeho nový film se odehrává v postapokalyptické budoucnosti, kde mezi přeživšími je i samotář v podání Guye Pearceho, jemuž nějací grázlíci ukradnou auto. A to ho naštve. A zloba Guye Pearceho někdy bývá (post)apokalyptická. Jeho spojencem v pátrání po ukradeném vozidle má být miláček Robert Pattinson, o čemž si nejsem úplně jistý, co si myslet.

14:00 Velký sál

Zátah 2

Jedním z mých nejvýraznějších zážitků z minulých ročníků byla projekce indonéského akčňáku Zátah. Jednak díky teplotě a vlhkosti vzduchu v kině, jež se blížily indonéským parametrům A taky díky filmu samotnému – takovou neutuchající akrobatickou a krutou řežbu člověk nevidí každý den. Ani každý rok. Takže Zátah 2. Očekávám hodně. A nějaký ten energetický kopanec člověk po vyčerpávajícím karlovarském programu prostě potřebuje.

24:00 Kino Čas