Jurečka: Jde nám o soběstačnost, ne o Agrofert

Víc peněz velkým podnikům. Tak jde ve zkratce popsat rozdělování dotací z Programu rozvoje venkova za ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL). Týdeník Echo upozornil v článku „Agrodotace 2015: Desetkrát víc pro Babiše“, že důsledkem takového přístupu je další pravidlo: nejvíc dostává Agrofert. Samo Jurečkovo ministerstvo poskytlo data, podle kterých v první výzvě venkovského programu z podzimu loňského roku rozdělilo sedm miliard korun, přitom téměř desetinu získal koncern ministra financí Andreje Babiše.

Ministr Jurečka ovšem článek označil za jednostranný a tendenční. Agrofert je prý v zemědělské politice okrajová záležitost. Své skutečné záměry podrobně vysvětlil v rozhovoru pro deník Echo24.cz, kde uvedl, že o velké firmy v první řadě nejde.

Je to složitější. Kdybych to chtěl rozplést, tak se nejdřív musíme zeptat, jaká je struktura zemědělství. Jakou roli v zemědělství hraje oblast živočišné výroby, ve které je nejvyšší zaměstnanost v přepočtu na hektar. Tady hrají velké firmy důležitou roli a nemůžeme říct, že by se k této otázce nepostavily čelem. Ale odmítám na rovinu říct, že svou politikou podporuji velké podniky. V loňském roce jsem poprvé otevřel speciální obálku projektů do jednoho milionu korun pro zemědělce do 150 hektarů. Nikdy předtím za těch šest let, když byli ministři ODS, to nebylo. Tehdy šlo na žádosti těch nejmenších celkem 239 milionů korun a jen za loňský rok během prvního kola Programu rozvoje venkova, které proběhlo v září, máme v administraci 180 milionů korun. Přitom dostali všichni, kdo požádali. Dostali ještě skoro všichni v projektech do pěti milionů korun, to jsou malí a střední. A v projektech nad pět milionů korun dostala jenom polovina žadatelů.

Tím nevysvětlujete, proč jste museli zvýšit limit na jeden projekt z třiceti na sto padesát milionů. To není zaměřeno na velké podniky?

V minulosti se stávalo, že firmy projekty rozdrobily a podávaly víc žádostí. Pro nás i pro ně se zvýšením limitů sníží administrativa. Druhý důvod je, že tu přece jen jsou určité typy investic, které při stropu do třiceti milionů prostě v jednom roce neuděláte, třeba u rekonstrukce technologií pro chov prasat, skleníky. Teď jsme spustili velkou podporu pěstování zeleniny, rozvoj skleníkových ploch a fóliovníků. To jsou projekty, které jsou třeba na hektar, dva, nebo tři, a opravdu se dostáváte k částkám sto milionů korun. Tuto možnost jsme otevřeli, protože nesoběstačnost ve výrobě zeleniny je dramatická. To nebyl krok vstříc velkým, protože jak říká, z poloviny jsme je neuspokojili.

Velký podnik typu Agrofert má dost peněz, aby investici zaplatil sám. Když má pět šest miliard zisku, proč ještě potřebuje stovky milionů dotací?

O to přece nejde. Běžné zemědělské družstvo na vesnici má od 1500 do 2500 hektarů. A to už je subjekt, který dělá rekonstrukci vepřínu a potřebuje na to 60, 70 milionů korun. Dnes se podpora zemědělství hodně spojuje s Agrofertem, ale ze tří a půl milionu hektarů v Česku Agrofert hospodaří na 120 tisících hektarech. Zbytek je někdo jiný.

Když se podíváte třeba na podporu drůbežáren, tak z třiceti pěti úspěšných projektů měl sedm Agfrofert. Nejsilnější hráč získává v systému vysokých dotací největší výhodu, není to tak?

Jenže je potřeba si říct, že soběstačnost v drůbeži je pod úrovní sedmdesáti procent a výrobu drží jen několik málo firem, protože je dlouhodobě ztrátová. Nemůžu za to, že sedm podniků je Agrofert. Chceme držet potenciál domácího trhu, a pokud nedokážeme investovat a zavést nové technologie, tak těžko můžeme konkurovat Polákům, Němcům a Belgičanům, kteří tyto investice udělali a mají jinou technologickou úroveň. Nejde o dlouhodobé dotace, ale chceme uskutečnit nezbytnou investici, abyste tam měl novou halu, v ní lepší zootechnické podmínky s menšími úhyny a vyšší konverzí krmiva.

Podpora firem miliardářů jako jsou Babišův Agrofert, Večeřův Agro Měřín nebo Jandejskův Rabbit je tedy něco, čemu se prostě nedá vyhnout?

I tyhle velké podniky mají v dotacích své limity. U nás mohou čerpat peníze jen do 250 zaměstnanců. Samozřejmě někdo namítne, že v rámci struktury holdingu žádají malé firmy, ale u jiných plateb v Programu rozvoje venkova jsou tyhle typy podniků výrazně kráceny. U základní platby na hektar, kterou dostává každý zemědělec, se krátí příspěvky podniku nad 1150 hektarů. Ročně to krácení dělá 100 milionů korun, které se přerozdělí všem zemědělcům. To platí i u podniků v tzv. přírodně znevýhodněných oblastech, tedy v horských a podhorských oblastech, kde je dnes 80 procent živočišné výroby skotu. U těchto podniků se od úrovně 300 hektarů krátí dotace o deset procent. Podnik, který má třeba 1700 hektarů a víc, už je krácen skoro třiceti procenty. To je třeba férově říct. Existuje kritika vůči těm větším, ale v v jiných platbách mají regresi.  

Jak to dělá Orbán

Pozoruhodnou strategii zvolil maďarský premiér Viktor Orbán, který brání cizincům kupovat půdu, omezuje speciálními daněmi dovozy potravin a posiluje kontrolu zahraničních obchodních řetězců. Je to správný směr politiky?

Je to správný národohospodářský krok. Když jsem tady schopen něco vyrábět a Češi tyto komodity kupují, pak nevyužít potenciál domácího trhu je chyba. Nerealizovaný zisk rovná se ztráta. Obchodní saldo v ovoci, zelenině, drůbeži, ve vepřovém mase, ve vajíčkách bylo za rok 2014 třicet miliard korun. Je to třicet miliard za něco, co někdo vyrobil jinde. Zaměstnal lidi, vznikla přidaná hodnota, zaplatily se daně. V tom chci, abychom změnili trend. Daří se nám to, v roce 2015 bylo nejnižší záporné saldo od roku 2000.

Jak to chcete udělat u vepřového? Musel byste přinutit zahraniční řetězce, aby brali maso od českých potravinářů. Protože pokud to brát nebudou, tak čeští zákazníci musí stejně kupovat cizí zboží a zdejší zemědělci produkci zvyšovat nemohou.

Tam jsou dva problémy. U některých chovatelů pořád ještě chybí investice, aby měl chov úroveň jako v Německu nebo jinde. Také je rozdíl mezi námi a Němci, Rakušany nebo Švýcary. Když tam jde člověk nakupovat, tak z devadesáti procent nakoupí zboží made in Austria nebo made in Germany. To nám pořád chybí. Snažím se vysvětlovat: Žádejte zboží, které je z České republiky, protože když utratíte peníze u někoho, kdo podniká ve vašem regionu nebo okrese, tak ten člověk ekonomicky poroste, zase utratí peníze v regionu a všichni společně, celá ekonomika  může růst. Nikomu to nenutím, ale v podstatných položkách má česká produkce kvalitu, tak ji žádejme.

Může běžný zákazník ovlivnit obchodní strategii řetězce? Když si mohu vybrat jenom ze tří věcí a všechny jsou z ciziny, tak české zboží prostě nekoupím.

Samozřejmě je zákazník rozhodující, protože supermarket prodá jen to, co zákazník koupí. V posledních dvou letech jsme nabídli spoustu možností, jak může zákazník postupovat. Když si vezmete maso, musí tam být uvedena země původu zvířete, kde bylo vykrmeno a kde poraženo. Zákazník si fakt může říct, tu německou kýtu nechci, chci českou. A jde se zeptat obsluhy, že chce české maso. Běžně se v obchodech ptám, i když tím dráždím manželku, proč nemají česká jablka. I kdyby byly o korunu dražší, tak chci, aby byly aspoň v nabídce sortimentu.

Zákon o dominantní tržní síle by měl posílit regulaci velkých řetězců ve prospěch tuzemských potravinářů a vůbec malých českých firem. Teď sněmovna odhlasovala zákon o EET, který zase nejvíc postihne malé výrobce a také malé obchodníky, v Chorvatsku jejich zavedení nejvíc postihly zemědělce. Neskončí to tak, že na konci funkčního období vlády bude koncentrace trhu s potravin pod nadvládou zahraničních společností ještě větší?

Jednoznačně si myslím, že ne, a to jsem byl jedenáct let živnostník, zemědělec. Připomenu několik faktů. Co říká živnostenský zákon? Podnikáme za účelem zisku. Zákon o účetnictví říká: Když prodávám vyrobenou službu, mám vystavit daňový doklad a mám ho archivovat pro potřeby daňové kontroly. Mám z toho řádně odvést daň a další odvody. Každý měsíc nebo každého čtvrt roku podávám daňové přiznání. Co chce po mně navíc EET, když jsem splnil předchozí podmínky?

Abyste se online připojil na finanční úřad…

Chce to online, anebo to chce offline do pěti dnů. Je to natolik nepřekročitelná podmínka, aby to ohrožovalo moje podnikání? Nebo bylo moje podnikání založeno na něčem jiném, než dvou zmíněných zákonech? Je třeba si nalít čistého vína. Znám na vesnici podnikatele, kteří řádně vydávají daňové doklady, řádně platí obsluhu a všechno daní. A vedle jiného podnikatele, kde vám tu účtenku nedají. Je to férové? Přijdu do hospody v Praze, čepovali tam Budvar. Natřikrát jsem si vyžádal daňový doklad, a stejně mi nakonec vypsali něco, co nejde jako daňový doklad použít. A to je hospoda v centru Prahy, kde se otočí obrovský počet zákazníků.

Kartel v lesích vylučuji

Proč Lesy ČR rozdělují zakázky na zpracování dřeva pořád stejným způsobem jako v posledních pěti letech, když tento model preferuje pět nebo šest největších firem? Obvykle získají čtyři pětiny zakázek a skoro to vypadá, že zakázky Lesů ČR jsou pod kontrolou kartelu.

Kdo tendry sleduje, tak viděl, že už v roce 2014 jsme zvětšili počet tendrů a začali zkoušet model oddělené pěstební činnosti. Stejný trend pokračoval i v roce 2015. Mezi vítězi přibylo malých a středních firem, které v předchozích třech letech neuspěly. Velké firmy ztratily. Ukázka je Uniles, který získal o 25 procent ploch méně a menší má i objem těžby.

Uniles, který patří do holdingu Agrofert, získal nejvíc zakázek na těžbu v letech 2014 i 2015, předtím to tak nebylo. To je přece v rozporu s tím, co říkáte?

Ale Uniles neposílil svou pozici. Ztratil 25 procent plochy lesa a to je klíčové.

Soutěže probíhají transparentně, ale stejně se loni v sedmi případech vysoutěžila špatná cena, která byla vyšší než poptávka státního podniku Lesy ČR. V  šesti případech šlo o soutěže, které vyhrál Uniles. Neznamená to, že má speciální zacházení?

Když soutěž vyhodnotí tuto nabídku jako nejlepší, tak to nemůžu ovlivnit.

Podezření na kartel nemáte?

To ani není možné při tomhle způsobu soutěží. Ceny dřeva jsou dole, firmy soutěží za docela tvrdých podmínek a nedokážu si představit, jak by kartel domlouvaly. Jestli má někdo podezření, ať to dá antimonopolnímu úřadu.

Stále se mluví o rozdělování zemědělských dotací a regulaci v potravinářském sektoru. V tom je těžiště vaší politiky?

Má i jiný rozměr. Zemědělství je hodně spjato s KDU-ČSL. Když mluvíme o hodnotách, tak jsou lidovcům hodně blízké vztah k půdě i péče o udržitelný rozvoj pro budoucí generace. Je to personifikováno s postavou Josefa Luxe, nejdéle sloužícího resortního ministra od roku 1990. Ale stejně lidem říkám, my děláme všechno, co vidíte, když vyjedete z města nebo obce. Kamkoli se podíváte a není to národní park, tak je to agenda ministerstva zemědělství. Od prvovýroby, po zpracování potravin, před vodní a lesní hospodářství, protipovodňová opatření, čistírny odpadních vod, vodovody, kanalizace – to je všechno náš resort.

O tom, jaké získává Agrofert dotace, si přečtěte v aktuálním vydání TÝDENÍKU ECHO