Někdejší člen KSČ někomu předhazuje práci v Občanském fóru

Velké změny někdy nejvýstižněji ilustruje malý detail. Píše se často o tom, že popřevratová éra české politiky, historie skončila, že se otevírají nějaké nové časy. Jejich v tuto chvíli nejviditelnějším praporečníkem je Andrej Babiš – nejmocnější člověk v Česku, dominantní figura zdejší politiky, asi ho znáte. V rámci snahy ukazovat veřejnosti „lidskou tvář“ publikuje na sociálních sítích různá videa, stupeň roztomilosti často bývá značný. Prezentuje se v nich jako chlapík, který to má těžké, zároveň ale odhodlaný vytrvat, bez ohledu na podlost protivníků, těch tradičních politiků, vždy připravených hodit kládu pod nohy krásně běžícího Mirka Dušína AB. Tedy nic překvapivého. V posledním „príhovoru“ komentoval osoby nových vůdců sociální demokracie – volebního lídra Zaorálka a zastupujícího předsedy Chovance. Nic moc hezkého o nich neřekl. Taky nic překvapivého. Babišův výčet charakterových vad ministra zahraničí ale obsahoval jednu dosud neobvyklou položku: zakladatel Občanského fóra. 

To je přece dříve nemyslitelná situace. Někdejší člen KSČ někomu předhazuje práci v Občanském fóru. Ale odpovídá to obrazu světa podle Babiše, s nímž nemalá část voličů to vidění zřejmě sdílí. Byl tady jeden špatný režim, který v roce 1989 vystřídal jiný špatný režim, prašť jako uhoď. Naštěstí se objevil jeden chlapík odhodlaný makat a vymetl tu špínu – nebo ji vymete, až na to bude vybaven náležitými pravomocemi. Ta nesmyslná a v mnoha ohledech urážlivá ekvivalence mezi normalizací a porevolučním režimem se ale neobjevila až s příchodem ANO.

Zčásti může být důsledkem nutnosti silného vyjadřování se na sociálních sítích a módy naprosto nesmyslných srovnání. Závodů v mučednictví, kdy kdekdo cítí potřebu ohromovat okolí tím, jak velká je oběť, nějaké změny žebříčku hodnot a jejich relativizace, díky čemuž někdo může tvrdit, že svoboda může být pěkná věc, ale na druhou stranu třeba zvýšená produkce traktorů… Blbé nálady, která v téhle zemi někdy ani nepotřebuje praktický důvod. V nějaké míře k ní přispěla i móda „anti-antikomunismu“ mezi inteligencí mladší generace, která se učila ohrnovat nos nad „primitivními“ odsudky minulého režimu a s veledůležitostí čerstvého objevitele Ameriky světu sdělovat, že svět není černobílý. Měl to být krok na cestě do pokrokářské nirvány, jejím stoupencům osud nadělil Andreje Babiše, snad se jim líbí. Nikdo nepopírá, že přechod od komunismu k demokracii nebyl problematický, někdy dokonce hodně problematický, že přinesl i ledacos negativního. Kdo ale staví popřevratový režim na roveň toho předcházejícího, vlastně tím říká: proč si nějakou „upgradovanou“ formu normalizace nezkusit znovu? V nejhorším nic neztratíme... 

Lidé dnes zjevně sní o ledasčem, Andrej Babiš taky sní. Hrdě se k tomu přiznává v knize, kterou publikuje v rámci předvolební kampaně – O čem sním, když náhodou spím (pro samé makání asi nemá na pravidelnější spánek čas). O některých snech předsedy ANO referoval Babišův tisk – třeba většinový systém, zrušení krajů, nižší počet poslanců, všechny tajné služby pod jednotnou kontrolou premiéra. Všechno věci, které by dál posilovaly sílu toho nejsilnějšího na politické scéně, přispívaly by ke koncentraci moci. Čí asi? Část české společnosti sní s ním. Asi se jednou probudí, ale může v tu chvíli být už trochu pozdě.