Když je Írán větší hrozba než Al-Kajda
Šestadvacátého března zahájila Saúdská Arábie leteckou kampaň proti pozicím jemenských povstalců. Rijád považuje povstalce za prodlouženou ruku Íránu a chce je zastavit. Situaci je možné nahlížet jako další manifestaci sunnitsko-šítského sektářského konfliktu. Podstata krize je však složitější, než je běžně vykreslována. Není proto těžké podlehnout oficiálnímu saúdskému výkladu, který intervenci v sousední zemi ospravedlňuje ochranou vlády svrženého prezidenta Hádího a nutností zabránit Íránu vytvořit si v Jemenu další sféru vlivu.
Jemenského prezidenta Abdara Rabbú Hádího před časem svrhli Húsijové, šíitští povstalci, vydatně podporovaní Íránem. Saúdové pak s cílem obnovit Hádího vládu zahájili operaci „Rozhodná bouře“ a vedou alianci, která zahrnuje pět zemí Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC) s výjimkou Ománu a Jordánska, dále Egypt a Súdán. Logistickou a zpravodajskou podporu operaci poskytují Maročané a prozatím verbální souhlas vyjádřil Pákistán. K saúdské operaci se pozitivně vyjádřily Spojené státy a Velká Británie.
Čeho chtějí Saúdové dosáhnout
Intervencí v Jemenu se Saúdové snaží zabít několik much jednou ranou. V krátkodobém horizontu vidí primární nebezpečí v postupu jemenských Húsijů, ve kterých vidí prodlouženou ruku Teheránu. Samotní Húsijové nejsou íránským satelitem jako alavitský syrský režim Bašára Asada, libanonský Hizballáh či iráčtí šíité. Přesto v současné době přijímají íránskou podporu, která je pro ně výhodná.
Z pohledu Rijádu postup Húsijů ohrožuje zájmy a stabilitu saúdského území, zejména na jižní hranici, která sousedí s baštami Húsijů na severu Jemenu. Z dlouhodobějšího hlediska pak Saúdové usilují o posílení svého vlivu v GCC. A samozřejmě si přejí oslabit moc Íránu za každou cenu.
Stojí za povšimnutí, že poměrně nečekaná intervence v Jemenu se časově překrývala s vrcholícím jednáním západních mocností s Íránem o budoucnosti jeho jaderného programu, v němž Saúdská Arábie vidí výrazné posílení íránské pozice a ohrožení rovnováhy v oblasti Perského zálivu.
Húsijové jsou pragmatici
V roce 2011 se zdálo, že Jemen arabské jaro ustál a hrozba totálního rozvratu a občanské války byla zažehnána. Po masových demonstracích byl tehdejší prezident Sálih donucen odstoupit. Státy zálivu v čele se Saúdskou Arábií pak instalovaly nového prezidenta Hádího, jehož přechodná vláda měla stabilizovat zemi. Již na začátku 2012 však byla země svědků bojů húsíjských povstalců proti sunnitským kmenům loajálním Hádího straně al-Islah.
Když Húsijové obsadili hlavní město San´á, svět oběhly záběry ozbrojenců provolávajících smrt Americe a Izraeli. Íránský generál Bakir Zada prohlásil svržení Hádího letos v únoru za historické vítězství íránské islámské revoluce. Letmý pohled na historii ozbrojeného odporu Húsijů však ukazuje na podstatně hlubší problém, který je spíše než do role íránské proxy staví do pozice pragmatiků, kteří již po několik desetiletí bojují za zájmy severních kmenů proti centrální vládě.
Za tímto účelem od občanské války v Jemenu v šedesátých letech jejich předchůdci hledali a získávali podporu postupně od Izraele, Velké Británie, Jordánska a dokonce Saúdské Arábie. Nyní se sice spojují s Íránem, ale přísně vzato nejsou Húsijové ani typičtí šíité. Hlásí se k zaidíjovské větvi šíitského islámu, která se v řadě aspektů od oficiálního šíitského vyznání liší.
Ačkoli Húsijové v současné době pragmaticky přijímají podporu od Íránu, sami se vnímají především jako jemenskou národní (arabskou) sílu. Jejich zájmem není stát se íránským satelitem. Vzhledem k omezeným podmínkám vlastní akce, které jsou dány již geograficky, Írán ani nedoufá, že se mu podaří Jemen zařadit do vlastní sféry vlivu.
Stejně jako pomoc Íránu by Húsijové jistě ochotně přijali i podporu od USA, které před pádem jemenské metropole v zemi prostřednictvím leteckých úderů i speciálních pozemních jednotek zasahovaly proti organizaci al-Káida na Arabském poloostrově (AQAP), která se mj. přihlásila i k útoku na redakci Charlie Hebdo v Paříži.
Saúdská válka proti Íránu a šíitům
Podle Wikileaks se Saúdská Arábie v roce 2008 snažila přesvědčit USA, aby spor ohledně jaderného programu vyřešily vojenským úderem na Írán.
V březnu 2011 saúdská armáda pomáhala potlačit povstání v Bahrajnu. Povstání bylo reakcí na krvavý zásah bezpečnostních složek proti únorovým demonstracím, v jehož důsledku zahynuli čtyři demonstranti a přes 300 jich bylo zraněno. Saúdská Arábie se postavila na stranu sunnitské dynastie proti šíitským demonstrantům. I zde viděla hrozbu nárůstu vlivu Íránu.
Z pohledu Západu je nepříjemné, že pro Saúdskou Arábii je větší hrozba Írán a jeho húsijští spojenci než AQAP v Jemenu, potažmo Islámský stát v Iráku. Její odpor vůči sunnitským džihádistům je poměrně laxní.
Nejbližším spojencem Íránu je přitom Sýrie. Proto Saúdská Arábie podporuje odboj proti Asadovu režimu, za nějž bojuje i íránská proxy Hizballáh a speciální jednotky Íránských revolučních gard Quds.
Je však třeba říct, že závislost Sýrie na Íránu pramení do značné míry i z toho, že se k ní v roce 2011 otočilo zády Erdoganovo Turecko. To s ní do té doby mělo více než nadstandardní vztahy. Nyní podporuje část ozbrojené opozice.
Eskalace napětí s Íránem by Západu neprospěla
Součástí protihúsijovské koalice je i Katar, který se společně se Spojenými arabskými emiráty se účastnil západního leteckého zásahu v Libyi za účelem svržení Muammara Kaddáfího. Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Saúdská Arábie však v břenu 2014 z Kataru odvolaly své velvyslance na protest proti katarské podpoře džihádismu. Angažmá Kataru v Libyi totiž pokračovalo i po Kaddáfího pádu.
Katar poskytl dodávky zbraní libyjské islamistické koalici, jejíž součástí je i extremistická skupina Ansar al-Šaría. Té je připisována odpovědnost za útok na americké velvyslanectví v Benghází v září 2012, jemuž padli za oběť čtyři zaměstnanci velvyslanectví včetně velvyslance Christophera Stevense. V Sýrii Katar podporuje Anrar al-Šam, která v boji o město Rakká dokonce pomohla i bojovníkům IS, a zbraně dodával dokonce i nechvalně známé Frontě an-Nusrá.
S Íránem probíhají intenzivní jednání o mírovém jaderném programu, kde se má Írán zavázat, že nebude usilovat o získání jaderné zbraně a podrobí se přísné mezinárodní kontrole. Výměnou za to by měly být po létech uvolněny sankce, které na Írán mezinárodní společenství uvalilo.
V samotném Íránu probíhá vnitřní spor mezi zastánci tvrdé linie a umírněnými konzervativci, které představuje např. současný prezident Rúhání. Právě druhá skupina se snažila, aby Írán v jednáních o jaderném programu vystupoval konstruktivně. Umírnění konzervativci chtějí postupnými reformními kroky zemi posunout směrem od náboženské diktatury k liberálnějšímu uspořádání dovntř i vstřícnějšímu vystupování navenek.
Z tohoto pohledu je nebezpečná saúdská snaha vykreslit vykreslit Írán zbytku světa jako nepřítele číslo jedna. Případná eskalace napětí by mohlo zhatit veškeré snahy umírněného křídla v Íránu a posílit představitele tvrdé linie.
Rijád nechce spadnout do pasti
V rámci saúdsko-íránského konfliktu sleduje Rijád kroky Teheránu se znepokojením minimálně od americké invaze do Iráku v roce 2003. Ve svých důsledcích totiž vedla k vytvoření bezpečnostního vakua, kterého Írán využil k bezprecedentnímu posílení své pozice v oblasti. Saúdové ovšem až do 27. března letošního roku nevystoupili proti íránskému vlivu přímo, ale vždy prostřednictvím financování sunnitských ozbrojených skupin nebo teroristických organizací.
Saúdové se proto v Jemenu budou snažit především stabilizovat situaci a umožnit návrat exprezidenta Hádího do země. To by mohlo přispět k jistému zvýšení bojové morálky prohádijovských sil. Saúdskoarabský vojenský mluvčí Asseri prohlásil, že „operace bude pokračovat, dokud bude potřeba“.
George Friedman ze Stratforu si na Saúdy vedené koalici proti Húsijům všímá málo zdůrazňované skutečnosti. Pochybuje, že kmenový charakter húsijského povstání bude jednoduché porazit i s koalicí arabských států v zádech. Rijád riskuje prohlubování nestability a další drobení jemenského území. V současné době rostou i separatistické tendence jižních kmenů, jež by mohly paradoxně do čela nově vzniklého státního útvaru katapultovat exprezidenta Sáliha smeteného arabským jarem.
Aktuální operace „Rozhodná bouře“ navíc odvrací pozornost od aktivit zdejších džihádistů. Jen za poslední týden náletů saúdské koalice provedli jemenští džihádisté několik bombových atentátů, z nichž nejsmrtonosnější byl na mešitu v hlavním městě San´á. Prohloubení chaosu s Jemenu uvítají džihádistické skupiny, ať již reprezentované AQAP, nebo Islámským státem. Ty představují společné nepřátele Saúdů, Západu i Íránu.
Saúdové se proto raději vyhnou eskalaci bojů, které mají nejistý konec a soustředí se na donucení Húsijů zasednout k jednacímu stolu. V opačném případě by přes veškerou současnou zdrženlivost zabřednutí Saúdů do vleklého konfliktu v Jemenu hrálo do karet Teheránu.
Nový Afghánistán?
Saúdové se sice jako jedni z mála nemusí bát rostoucích cen ropy v případě další nestability na Blízkém východě, jejich vojenský neúspěch v Jemenu by však vyslal vůči Íránu důležitý signál, že úhlavní rival s koalicí v zádech není příliš úspěšný v akci proti skupině, která je navíc na okraji íránského zájmu.
To samo o sobě by bylo důležitým vítězstvím Teheránu. Nálety a případné rozšíření operace v Jemenu pak mohou paradoxně Írán vtáhnout do dění a vytvořit tak další ohnisko sektářského násilí v oblasti.
Autoři článku:
Ondřej Šlechta se zabývá problematikou mezinárodní bezpečnosti. Dlouhodobě sleduje vývoj Íránu a jeho působení na mezinárodní scéně. Působí v Centru pro bezpečnostní analýzy a prevenci.
Bohumír Žídek se věnuje zahraniční politice, zejména problematice vojenských intervencí a jejich vlivu na regionální stabilitu. V současné době působí v Austrian Economics Center ve Vídni.
