Češi bojovali na čtyřech stranách, padlo jich až 200 tisíc

Výstavu k stému výročí začátku první světové války v pražském Armádním muzeu Žižkov otevřel v úterý prezident Miloš Zeman. Hrůzy válečného konfliktu, který vedl k pádu impérií, se Vojenský historický ústav rozhodl ukázat zejména na příbězích obyčejných vojáků.

„Děkuji, že výstava je o všedních dnech války, nikoli o nablýskaných epoletách,“ prohlásil Miloš Zeman před přestřižením pásky do vojenského muzea. Návštěvníci si trochu toho generálského a aristokratického lesku přece jen užijí – expozice nazvaná V zákopech první světové války představí i kolekci stejnokrojů a zbraní v Sarajevu zavražděného arcivévody Františka Ferdinanda -  autoři výstavy se ale soustředili na osudy běžných bojovníků.

Za první světové války padlo podle různých odhadů 150 až 200 tisíc Čechů. Nejvíc jich bojovalo – většinou proti své vůli – za „císaře pána a jeho rodinu“ v rakousko-uherské armádě. Další vstoupili do českých jednotek v Rusku, Francii (rota Nazdar) a Itálii. „Třeba Josef Müller, který pracoval jako hudebník v Rusku, se tam na začátku války přihlásil do České družiny, odkud byl v listopadu 1914 vyslán do českých zemí na speciální misi, dnes bychom řekli jako agent chodec,“ vypráví jeden ze spoluautorů výstavy Zdeněk Polčák. Müller tu však byl odhalen a popraven. Česká družina byla předchůdkyní československých legií v Rusku.

Čtěte také: Proč neuctíváme oběti první světové války?

Šťastnější osud měl jiný bojovník České družiny, spisovatel Rudolf Medek, který se později proslavil jako legionář v bitvě u Zborova, po válce se stal ředitelem Památníku odboje, předchůdce dnešního armádního muzea, a také generálem.

„První světová válka bohužel neskončila versaillským mírem, pokračovala vlastně druhou světovou válkou a v ní končily osudy mnoha lidí z té první války. Kromě těch, kteří zahynuli v první světové, jsme se chtěli zaměřit i na osudy těch, kteří padli až v té druhé,“ říká Polčák.

Historik připomíná třeba příběh Evžena Goldschmidta, který bojoval na italské frontě, po válce žil v Československu jako obchodník a po příchodu nacistů skončil kvůli svému židovskému původu v osvětimské plynové komoře. „Pohnutý byl také příběh bratrů Jaroslava a Karla Evaldových. Jeden bojoval v legiích v Rusku, druhý celou válku v rakouské armádě v Itálii. První po válce zůstal v armádě, druhý byl soudcem a oba popravili nacisté za druhé světové války kvůli odbojové činnosti,“ dodává Polčák.

V první světové válce zahynulo téměř 17 milionu lidí. „Tato válka znamenala přelom v počtu obětí a v použití některých technologií, s jejímiž důsledky se potýkáme dodnes, například v Sýrii,“ připomněl chemické zbraně ministr obrany Martin Stropnický (ANO).