Letnice a svátek dračích člunů

Klimatický pás udává podmínky života a spoluvytváří civilizace. Lidé podobného podnebí si i přes zeměpisnou vzdálenost více rozumí. Mírný pás – čtyři roční období, s pastevectvím a rolnictvím, až v novověku trochu začouzený průmyslem, dává podobné prožitky Evropě i Dálnému východu. Naopak kmenová společenství pouští a tropických pralesů je pro nás „mírňáky“ mnohem těžší načíst.

Etnologii dělá zábavnou mix odlišností a podobností, třeba svátků z opačných konců euroasijského kontinentu. A letos se nám poštěstilo skoro souběžné setkání dvou zelenočervených svátků: svátku dračích člunů, kalendářně uspíšeného na 30. května (jinak: 20.6.2015, 9.6.2016, 18.6.2018) a letnic, mírně opožděných na 4. června 2017 (24.5.2015, 15.5.2016, 20.5.2018).

Letnice, seslání Ducha svatého na apoštoly, jsou slaveny 50 dnů po Velikonocích. Vycházejí z židovského svátku, velmi zjednodušeně z předání Zákona (Desatera) Mojžíšem na Sinaji. Je v nich znát i předkřesťanské, animistické vítání příchodu letního tepla a světla, hlavně při otevírání studánek a pramenů, žehnání křestní vody nebo vymycování temných sil březovými metlami.

U nás v Beskydech (Valašsko, Lašsko) letnicemi začínaly letní radovánky: zahajovala se posezení u ohňů, toulání a nocování v přírodě nebo koupání v řekách a potocích. Říkalo se: „na Svatý duch do vody buch“ a naše Ostravice začala mít už přijatelných 16 stupňů, tak jsme se „chodili do řeky kupat a stavět hraze“. O nedělním svátku se v kotlíku na ohni smažila vaječina, na špeku a cibulce, se zelenou příměsí pažitky, podávaná na krajících voňavého chleba. Letniční pondělí přestalo být státním svátkem už po válce a primitivní ateismus komunistů vytěsnil z českého povědomí letniční neděli i pondělí.

Východoasijský „Svátek dračích člunů“ bývá častěji nazýván „Svátek dvou pětek“ (přichází pátého dne pátého lunárního měsíce). Slaví jej Číňané, Japonci, Korejci a Vietnamci, jeho obdoba jde i dál na jih, přes Malajsii až do Indonésie. Je vázán na prastarý kult draka, v Asii původně božstva deště, spojeného i s pozemskou vodou. Symbolické ztvárnění dračí síly, nespoutaných sil země a vod, se mohlo inspirovat klikatícími blesky, aligátorem čínským, několikametrovými jesetery a dalšími přírodními úkazy, ale pokaždé nese vědomí vše naplňující animální moci.

Svátek dotvořila konfuciánská tradice vlasteneckým mýtem o státníku a básníku Čchü Jüanovi (Qu Yuan). I přes Čchü Jüanovo úsilí přivedli egoističtí vládcové jeho vlast, stát Čchu (Chu), do rukou nepřátel. Zdrcený Čchü Jüan, s velikým kamenem v náručí, se vrhl do řeky Mi-luo (snad 278 př.n.l.). Ani množství člunů pak nenašlo jeho utopené tělo, a tak se prý na jeho paměť zavedly soutěže člunů, zdobených klikatými draky. Řadě pádlařů udává rytmus bubeník, na prvním místě sedí nejsilnější pádlař a kormidelník na konci lodě ladí směr. Vyhrát je čest, ale celá akce je hlavně lidová zábava, radost a veselí.

Jižní Čínu, dolů od Dlouhé řeky Jang-c‘, protkávají řeky a jezera, takže pádlovat je kde. Na sušším severu se namísto dračích člunů jen připravují bochánky, knedlíčky z lepivé rýže – cung-c‘ (zongzi), balené do zeleně bambusového listu. Seveřané je často plní sladkou jujubou – čínskými datlemi, v deltě Dlouhé řeky je rýže zase nasáklá vepřovým bůčkem, takže to bývá velmi vydatná svačina. Rozbalené bambusové listy se poměřují, komu připadne ten nejdelší. Někteří cizinci z neznalosti jí tyto rýžové zámotky i s bambusovým listem, ale ten je opravdu jen pro pandy. Bochánky se během svátku házejí do vody rybám jako obětina, aby si daly rýži a nechaly básníka na pokoji. Sbalené do zeleného trojúhelníka, mají bochánky cung-c‘, tvarem a barvou vlastně docela blízko k symbolům křesťanských letnic…

Lokálně se také pilo rýžové víno, někde barvené červeným realgárem, který evokoval drahokam barvy granátového jablka. Moderní věda v realgáru odhalila sulfid arzénu, dnes úspěšně užívaný při výrobě pesticidů, takže se od této tradice raději upustilo.

Svátek dračích člunů má ještě méně frekventovaný název čung-sia (zhongxia) – svátek půle léta (druhého měsíce léta). Ten nejvíc vystihuje přerod jara v čerstvé léto. Všude se uklízí, u nás se na letnice příbytky zdobily ratolestmi, za okna a obrázky se dávaly březové, lípové, bukové a jiné větvičky. Zeleň léta otevírala příbytky a lidé si jej začali užívat. V Číně se kolem dveří a oken věšely svazky léčivého pelyňku, puškvorce a česneku. Kromě duchovní roviny má rostlinná výzdoba i zdravotní účinky, neboť prý odpuzuje hmyz a čistí vzduch.

Tradice v sobě nesou pobavení a praktické rady, ale nad nimi je pokaždé ještě inspirující duchovní sdělení, abychom se neocitli ve frustraci z vlastní kulturní prázdnoty a ve strachu z cizího.

Příběhem obou svátků je přerod jara v léto, ale také vyjevení síly. Jako ta proměna skrývajících se, vystrašených apoštolů, které v jeruzalémském domě tenkrát překvapil zvuk vichru a vize ohnivých jazyků na hlavě každého z nich, jak k nim sestoupil Duch svatý. Najednou se cítili plni odvahy, síly a radosti a vyšli ven bez strachu zvěstovat svou víru. A o tom asi jsou letnice, jízdy dračích člunů i náš život.