‚Česká současnost? Vidím podobnost s druhou republikou‘

O víkendu se koná sněm TOP 09, na němž Karel Schwarzenberg (77) rezignuje na funkci předsedy. Jedná se o řízené předání moci, jediným uchazečem o toto místo je Miroslav Kalousek. Přestože Schwarzenberg neodchází zcela, zůstává poslancem a slíbil vést v příštích volbách pražskou kandidátku topky, přece jen v těchto dnech zahajuje svůj odchod z veřejného života, v němž strávil čtvrt století.

Proč rezignujete na místo předsedy TOP 09?

Zaprvé nejsem pro dědkokracii. Zadruhé jsem upřímně řečeno nikdy nebyl velkej spolkař. Když je teď někdo ochoten to s radostí přebrat, pak zase já se toho s radostí zbavím. Na druhou stranu, přestože syn nechal opravit rodinnou hrobku na Orlíku, ještě se tam nechystám.

Proč po vás Miroslav Kalousek a nikdo jiný?

Bohudíky rostou ve straně už i další talenty, ale těm bude zrání ještě nějaký rok trvat. V tuto chvíli je jediný rozumný kandidát Kalousek.

Proti Kalouskovi existuje spousta výhrad, i pro různé vaše fanoušky může být nestravitelný. Neobáváte se, že s ním bude mít topka svůj strop položený níž?

Každá pomluva zanechá stopy. Ale pomalu lidi přicházejí na to, co já vím dávno, že Kalousek ty velké nepravosti, které se mu vyčítaly, neprovedl. Vím, jak žije, nemá žádné jmění, znám jeho myšlení. A od chvíle, co jsem zvěstoval, že už nebudu kandidovat, mi víc a víc lidí, o kterých jsem věděl, že ho nesnášeli, říká, že by rádi měli Kalouska. Říkají: On je dnes pomalu jedinej, kdo tu otevřeně mluví o tom, co se děje.

Znamená i pro vás rok 2013, kdy se u nás ve volbách vynořil oligarchický model, konec polistopadové epochy?

Ano, jistě, skončila. Ale nesmíme zapomenout, že krize klasických politických stran částečně probíhá v celé Evropě. Ty strany se stávají nudnějšími a nudnějšími. Pak zaujme politik s jakýmkoliv typem charismatu.

Aspoň v té krizi klasických stran na Západě většinou nepadají jejich voliči do klína oligarchům.

Protože tam žádné oligarchy v tom ruském slova smyslu nemají. Nemají ani náš model několika dominujících multimiliardářů typu Kellnera a Babiše, jaký mohl vzniknout právě tady, za našich výjimečných okolností. Na tak relativně malou zemi jsou to přeci ohromní boháči. V Německu máte dva multimilionáře v každém okresním městě, celkově jich tam je hodně, ale ne tak mocných – a to vytváří jiný svět.

Vím, že ta paralela bude nadsazená, ale přesto: Masaryk umřel v roce 1937, dva roky před druhou republikou, kdy řada masarykovců oportunisticky obrátila nebo aspoň zmlkla. Havel umřel dva roky před tím, než si oligarchické tábory začaly brutálně rozparcelovávat veřejný prostor, a skoro nikdo se neozývá. Dá se to srovnat?

Jistá paralela s druhou republikou tu je. S tím oportunismem to je trochu druhá republika a trochu Itálie před dvaceti lety, kdy se tam znenadání rozpadli křesťanští demokraté a socialisté, dohromady známí jako velká bílá velryba, křesťanští demokraté skoro vymizeli podobně jako u nás ódéeska a někteří lidi z rozpadnuvšího se tábora hledali rychle něco nového. V nejkratší možné době se vynoří tu Berlusconi, tu Babiš. Podobnost vidím i v tom, že dneska opět větší počet lidí slyší na radikální hesla. To, co bylo na Albertově před pár dny, se mohlo odehrát i v lednu 1939.

Celý rozhovor s Karlem Schwarzenbergem čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.