Odpoutávání od Ištvana začalo
Nejvyšší státní zastupitelství vydalo ve středu nenápadné tiskové sdělení s vysokou výpovědní hodnotou. Jde v něm o případ pražské městské zástupkyně Jany Hercegové, kterou část tisku ve shodě (a možná i spolupráci) s Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci podezřívá z klientelismu, konkrétně napojení na síť politického podnikatele Romana Janouška.
Před třemi týdny přinesl deník Právo článek, že policie Hercegovou důvodně podezřívá z krytí korupce při prodeji bytů na Praze 1 a s dalším případem lokální korupce na Praze 4. V případech figurují i bývalý vrchní státní zástupce v Praze Libor Grygárek nebo nechvalně známý občanský demokrat Tomáš Hrdlička.
Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman si po přečtení Práva vyžádal od olomouckých kolegů podrobnější „informace z trestního řízení“ a po jejich přečtení došel k závěru, že v nich není nic, co by opravňovalo kárné řízení vůči Hercegové. Údaje byly, jak stojí v tiskové zprávě Zemanova úřadu, „získány výhradně za podmínek a pro účely trestního řízení“.
Nemůžeme samozřejmě vyloučit, že policisté mají na Hercegovou nabito, ale po výkonech, které zatím pod vedením olomouckých státních zástupců předvedli v celé tzv. kauze Nagyová, je na místě skepse. Evidentně je k nim skeptický už i Pavel Zeman. Poslední odstavec tiskové zprávy je tak důležitý, že je na místě citovat ho celý: „Informace použité v tisku pocházejí zřejmě z rozhodnutí o vyloučení věci. Není zřejmé, proč předmětné rozhodnutí tyto informace obsahovalo, a proto nejvyšší státní zástupce v dané věci vydal pokyn k výkonu dohledu ve věci.“ Uf.
Je to útok na samu podstatu práce, jak ji podřízení Ivo Ištvana v Olomouci dělají. Rozhodnutí o vyloučení věci, tak se jmenoval pětadvacetistránkový dokument, jímž olomoučtí na jaře zdůvodnili, proč z celého případu vyloučili kauzu zneužití vojenského zpravodajství a podali v této věci obžalobu. Na oněch 25 stranách se mimo jiné detailně cituje z různých odposlechů, které pak s gustem citovaly noviny. Jsou tu domněnky policistů, kteří si na základě odposlechnutých hovorů Janouška, Ivo Rittiga a podobných postav pražského polosvěta vypracovali představu, že tito lidé vládli státu.
Tak rozsáhlé zdůvodnění je ale dost netypické, takže obhájci celkem logicky pojali podezření, že pravým smyslem tu bylo „legalizovat“ ony citáty z odposlechů a policejní domněnky tak, aby se s nimi dalo veřejně pracovat.
Podezření, že státní zástupce místo vyšetřování dělá politiku přes média, je hrozné, a Zeman ho vůči svým podřízeným z Olomouce evidentně pojal. Je to docela logické. Zeman spolu s Lenkou Bradáčovou se snaží prosadit svou verzi zákona o státních zástupcích, odpor na politické frontě je ale čím dál houževnatější. Pokud by se ukázalo, že loňská razie na úřadu vlády stála na vodě, bude z toho Waterloo celého tažení za nezávislost státního zastupitelství. Nejvyšší čas se od Iva Ištvana distancovat.
