Drzé čelo Andreje Babiše

Babiš navštívil chátrající komunistickou věznici a hrozně se divil, co se tam dělo.

Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. Kdybych chtěl někomu dát příklad, co to české rčení znamená, řekl bych jen: Andrej Babiš.

Kritika by měla být věcná, nikoli osobní. To se snažím dodržovat. Problém nepersonifikuji a k lidem, kteří jsou součástí problému, se vyjadřuji korektně, byť třeba ne přátelsky. Občas se však stane, že některý z politiků vybočí z normálu slušného chování natolik, že nedokážu zůstat stranou a mám pocit, že by takové chování nemělo zůstat bez odezvy.

Andrej Babiš je člověk, který se chová zcela účelově. Jde za svým cílem ovládnout politiku naší země, aby si zajistil přístup a kontrolu nad obrovskými zdroji státních peněz. Chce je využívat pro svou potřebu, k čerpání svými a spřátelenými firmami. Už je takto využívá, už tento přístup má, ale je mu to málo, chce více.

Dá se říci, že udělá cokoli, aby si zajistil popularitu a vítězství ve volbách. Klidně bude močit na veřejnosti. Klidně bude ignorovat své pracovní povinnosti. Popře demokratické principy, bude lhát, bude se vtírat do přízně levicovým aktivistům, pravicovým extremistům i politickým vězňům. Vyvolává nepřátelství „pracujících“ k živnostníkům. Pomlouvá a očerňuje hospodské, řemeslníky a malé obchodníky, protože podle něj nejsou potřební. Budí třídní nenávist, protože rozdělenou společností se lépe manipuluje. Rozdává koblihy a dělá ze sebe lidového člověka, aby získal hlasy lidí, kterými upřímně pohrdá. Dělá ze sebe oběť a chudáčka, kterému všichni ubližují, protože zjistil, že i na to jeho voliči slyší.

To vše a mnoho dalšího z jednání a chování Andreje Babiše je mi krajně nesympatické. Nejsme prostě stejná krevní skupina. Moje hodnocení Andreje Babiše a můj postoj k němu mne však nikdy nepřiměly, abych se zabýval jím osobně. Vždy jsem kritizoval jeho práci a výsledky jeho působení na ministerstvu financí. Dnes je tomu jinak. Odporné a nechutné pokrytectví, které Babiš předvedl při návštěvě komunistické věznice v Uherském Hradišti, mne tak znechutilo, že cítím nutnost vyslovit se veřejně k němu samému.

Andrej Babiš, synáček prominentních komunistů, sám komunista a režimem protěžovaný nadějný kádr. Když za komunistů mnoho lidí nemohlo z politických důvodů studovat ani vysoké školy doma, on studoval drahou prestižní školu v „kapitalistické“ cizině. Když spousta lidí nesměla pro své politické názory, nebo jen pro víru, dělat to, co by chtěli, on byl zaměstnán v zahraničním obchodu a volně žil a pracoval – opět, v „kapitalistické“ cizině. Prostě člen komunistické vrchnosti.

A teď se diví. Prochází se po objektu komunistického gestapa v Uherské Hradišti a je „překvapený“. Tady byla věznice? Popravy? Mučení? Samotky a temnice? A to všechno „jen“ za politické názory? To jsem opravdu nevěděl, říká Andrej Babiš. Že tady mlátili lidi? StB? Grebeníček? Komunistický teror? Co to je? O tom jsem nikdy neslyšel.

„To je hrozné, šílené, to se fakt dělo? A tady se opravdu popravovalo?“ Šéf hnutí ANO a ministr financí Andrej Babiš v bývalé věznici v Uherském Hradišti (zdroj: Aktuálně.cz, 27.5.2016, autorsky kráceno).

Já jsem byl řadový člen a asi jsem byl prospěchář, protože byla určitá výhoda být členem komunistické strany. To ale neznamená, že lidé, kteří byli ve straně, podporovali komunismus. Nikdy jsem ho nepodporoval, my jsme na ten režim byli naštvaní, nebyl každý Václav Havel (zdroj: Aktuálně.cz, 9.5.2016, autorsky kráceno).

Že byl Andrej Babiš naštvaný na režim? Že nepodporoval komunisty? Zaštiťuje se disidenty? Dělá se populárním na úkor politických vězňů? Nechutné. Odporné pokrytectví Andreje Babiše. To už není trapné, to už je chucpe.

Absence studu a výčitek svědomí, nedostatek ohleduplnosti vůči citům jiných osob, silně manipulativní a ryze účelové chování, vzbuzování soucitu, bezuzdný egocentrismus a ochota používat lži pro dosažení osobních cílů, přehlížení práv druhých a naopak vyžadování jejich extrémní loajality až oddanosti, tak se projevují manipulativní až sociopatické osobnosti.