Kauza Renč: hloupost se dostavila dříve, na stáří nečekala
Před víkendem deníky čtenářům usnadňují přechod do klidové fáze – nikterak velké vzrušení.
Na titulce Mladé fronty Dnes fotka „zlého klauna“, prý „sužují“ Francii. Na První straně Práva zas malý snímek mafiána Andranika Soghojana, který v Česku dostal dvaadvacet let a nenastoupil trest. Zatkli ho v Jerevanu, což pro vývoj zdejší kauzy nemusí moc znamenat. Nicméně – jeho exteriér patří k těm, řekněme, výraznějším. Docela by mě zajímalo, jak dlouho je možné s takovým obličejem úspěšně unikat pátračům – pokud by tedy po jednom skutečně šli. Jinak. K podzimu zřejmě patří časté zastiňování. Včera se v titulcích konstatovalo, že „mikina zastínila vyznamenání“. Dneska – alespoň podle Práva parafrázujícího v titulku Bohuslava Sobotku – „Tryskáč zastínil úspěch v Číně“. To si pomalu říká o vznik nějaké monitorovací zastiňovací hlídky, která bude publikum zpravovat o tom, kdo momentálně zastiňuje koho, případně co, případně čím.
Lidové noviny otevírají textem založeným na výroční zprávě BIS. Kontrarozvědka upozorňuje na čínskou firmu Huawei, která pro všechny tři hlavní mobilní operátory dodává přenosové technologie a zajišťuje jim správu sítí. ‚„Obě společnosti (kromě Huawei ještě ZTE – pozn. aut.) jsou ve světě dlouhodobě podezřívány ze spolupráce s čínskými zpravodajskými službami a podílu na výzvědných aktivitách,‘ píše ve své výroční zprávě BIS. Podle ní odborníci poukazují na to, že čínské firmy ignorují hlášení o chybách ve svých produktech a nepracují na jejich odstranění. ‚Rovněž upozorňují na možnost, že by v čínském hardwaru mohly existovat úmyslně vložené chyby, takzvaná zadní vrátka. Ta mohou v případě potřeby posloužit k vyřazení komunikační infrastruktury protivníka nebo získání citlivých informací,‘ dodává BIS. (...) Bezpečnostní výbor americké Sněmovny reprezentantů ve své zprávě otevřeně varoval před nebezpečím špionáže ze strany čínských firem. Nutno dodat, že bez konkrétních důkazů. Pro Huawei ale jen samo podezření ztrátu několika veřejných zakázek, hlavně v Americe.“ Ta podezření mimo jiné vyvolává, že šéfem firmy je bývalý čínský důstojník, společnost takových lidí má zaměstnávat víc.
V Hospodářských novinách Jindřich Šídlo píše o soudu v kauze ProMoPro, přelíčení začíná v pondělí. „Před městským soudem se bude hájit devět podnikatelů a tři někdejší zaměstnanci Úřadu vlády Jana Hendrichová, David Mlíčko a Radomír Karlík, kteří zjednodušeně řečeno umožnili, že se ozvučení podle státního zástupce prodražilo přesně o 388 356 677 korun, což je vcelku slušná suma. Až jednoho napadne, jak to zrovna tihle tři loajální státní úředníci, naprosto oddaní tehdejšímu vicepremiérovi pro evropské záležitosti Alexandrovi Vondrovi, dokázali zařídit. Zvlášť když i oni měli hned několik nadřízených, kteří ovšem obžalováni nejsou. (...) Příběh ProMoPra nepohřbil českou pravici, ale dost tomuhle několikaletému procesu pomohl. Politická kariéra Vondry skončila před dvěma lety, na podzim 2012, po prohraných senátních volbách, ale taky až půl roku poté, co policie jeho někdejší lidi obvinila. Dnes prý ze všeho nejradši pozoruje v přírodě ptáky. Miroslavu Kalouskovi se rozpadá pod rukama vypiplaný projekt TOP 09, který dával dohromady právě v časech předsednictví. A ODS prý ještě přežívá v několika rezervacích na různých místech země.“
Ve sloupku Lidových novin se Petr Kamberský pozastavuje nad kauzou zabaveného počítače Matěje Stropnického (jak se ukázalo, měl být zabavený proto, že ho dříve používá někdo jiný) a nad mediální prezentací toho případu. „Televize čeká před radnicí, natočí vcházející policii. Televize zabere setkání starostky Vladislavy Hujové (TOP 09) s místostarostou Stropnickým (Žižkov nejen sobě), diváci zaslechnou jen hlasité ženské ‚Děláte nám ostudu!‘ Policisté neřeknou ani Stropnickému, proč zasahují, natož aby sdělili obvinění. Jen z úst reportérky vyslechneme, že ‚akce dle našich zdrojů souvisí s machinacemi s byty‘. Fakticky se divák dozví, že policie zabavila počítač, podprahově si však spojí ‚Stropnický – kriminalisté – machinace s byty.‘“ Ano, je to velice divné. Velice mírně řečeno.
Deníky zaznamenávají slova Filipa Renče, jimiž komentoval rozhodnutí Jana Němce vrátit medaili Za zásluhy v reakci na ocenění filmových tvůrců, kteří „nepřímo pomohli jednotlivé osobě k politické kariéře“. „Že pan Němec tady dělá takový gerontofilní gesta, že vrací svoje vyznamenání, který dostal od pana Havla, mně to přijde směšný a smutný zároveň. Když se dožiju jeho věku, tak bych nechtěl být takhle hloupý a zapšklý, jako je on,‘ řekl Renč.“ Deník milosrdně přechází, že v tom rozhovoru pro Rádio Impuls to slovo gerentofilní nebyl zrovna schopen dá dohromady a vyšlo mu z toho „gerontofiligický“. Ale vlastně je to dobře. Režisérovo breptání totiž zastínilo (Ha! Už je to tady zase!) skutečnost, že Filip Renč zjevně neví, co slovo gerontofilní znamená. Nebo si skutečně myslí, že smyslem Němcova gesta bylo vyjádřit „náklonnost ke starým osobám“? No nic. Drobný a nevýznamný symptom známé skutečnosti, že pan režisér nemusí čekat na dostavení se hlouposti až do doby, kdy dosáhne věku Jana Němce.
