Rusko se angažuje v Iráku. O čem to vypovídá?

Boje v Iráku nabírají na intenzitě. Organizace ISIL vyhlásila na severu Iráku a Sýrie „chalífát“ a netají se úmyslem dobýt Bagdád, zatímco irácká armáda a šíitské milice se snaží o vytlačení islamistů z některých měst. Ale to není všechno, protože na scéně se opět objevují i zahraniční vojenské síly. Američanům se v Iráku zjevně moc angažovat nechce, premiéru Málikímu však přišla pomoc z Iránu a  – zdánlivě asi překvapivě – také z Ruska.

Íránské Revoluční gardy se již aktivně podílejí na obraně Bagdádu, navíc Teherán dodal Iráku bitevní letouny Suchoj Su-25. Paradoxně jsou mezi nimi i původně irácké stroje, jejichž piloti se „úletem“ do Íránu v roce 1991 zachránili před americkými útoky.

Další letouny téhož typu dorazily přímo z Ruské federace, která zásobuje Irák také bitevními vrtulníky Mil Mi-35M (to je modernizace slavného Mi-24) a zbrusu novými Mi-28NE Night Hunter. Iráčané by mohli celkem získat přes 40 ruských bojových helikoptér.

Ropa pro Lukoil

Prosakují ale i zprávy, že se angažmá Ruska neomezuje pouze na dodávky techniky a že by se v kokpitech iráckých Su-25 měli usadit přímo ruští piloti. Nebylo by to nic nového, protože už za studené války létali sovětští piloti (obvykle na zapřenou) v různých lokálních konfliktech a podobné to bylo na konci 90. let ve válce Etiopie a Eritreje, kterým Rusko a Ukrajina dodaly nejen stíhačky Su-27 a MiG-29, ale i „žoldnéřské“ osádky.

Ruský výlet do Iráku je zřejmě motivován podobně, totiž neochotou USA poskytnout aktivní vojenskou podporu Málikího nestabilní vládě.

Zapojení Ruska do iráckého konfliktu by se zdánlivě dalo vysvětlit prostě tím, že Rusko hodlá chránit své ekonomické zájmy v zemi. Navzdory tvrzením mnohých konspiračních teoretiků o tom, že za invazí do Iráku byla chtivost amerických ropných společností, je největším těžařem na největším iráckém ropném poli ruský Lukoil.

To zajisté svou roli hraje, ale je vhodné se na vše dívat prizmatem zahraniční politiky velmocí.

Rusko spolupracuje s jakýmkoli režimem

Zahraniční politika USA v sobě už tradičně kombinuje idealismus (snaha o šíření demokracie) i realismus (podpora spřátelených diktátorů). Momentální převahu první složky mohl nedávno pocítit Egypt, jemuž USA „přiškrtily“ vojenskou pomoc v reakci na razantní postup generality vůči islamistům.

Ihned ale přispěchala Moskva s nabídkou pomoci včetně prodeje špičkových stíhaček MiG-35. Ruský „výlet“ do Iráku je zřejmě motivován podobně, totiž neochotou USA poskytnout aktivní vojenskou podporu Málikího nestabilní vládě.

Bez Američanů by sice Málikí premiérem nebyl, jenže vděčnost politiků mívá krátkou paměť.

Ruskou zahraniční politiku téměř bezvýhradně řídí geopolitický realismus, který by asi leckdo popsal jako bezzásadový oportunismus. Faktem je, že Rusko umí na striktně pragmatické bázi kooperovat s takřka jakýmkoli státem či režimem, od členů NATO přes vojenské diktatury po latinskoamerické populisty. Málikího téměř exkluzivně pro-šíitská politika vadí Američanům, zatímco Kremlu je vnitřní politika spojenců či klientů víceméně lhostejná, pokud se povede nalézt pragmatickou shodu na konkrétních tématech.

Zaslouží tichý potlesk

V určité rovině může Málikího politika Rusku dokonce vyhovovat, neboť se může tvořit náčrt jakési „šíitské osy“, do níž by kromě Íránu a Assadovy Sýrie (tedy států, které může Rusko řadit mezi své spojence) náležel právě Irák. Jestliže se Málikí udrží u moci, zajisté si vzpomene, že vojenská pomoc dorazila od Moskvy, nikoliv od Washingtonu. Bez Američanů by sice Málikí premiérem nebyl, jenže vděčnost politiků mívá krátkou paměť.

Angažmá v Iráku zkrátka zapadá do obecného schématu ruské zahraniční politiky, jež se snaží získávat vliv kdekoli, kde slábne vliv Západu. Ale zrovna v případě Iráku nejsou zájmy Ruska (přinejmenším krátkodobě) v rozporu se západními, protože ISIL představuje skutečně vysoce závažnou hrozbu.

Ačkoli postup Moskvy vůči Ukrajině můžeme i nadále kritizovat, v případě Iráku bychom měli spíše potichu tleskat, protože v boji proti brutálnímu extremismu islamistů z ISIL jsou Rusko se Západem prakticky na jedné lodi.