Marek Dalík, případ neopatrného lobbisty
1
Svého času jeden z nejmocnějších lidí v zemi usedl ve čtvrtek na lavici obžalovaných. Proč ale musí právě Marek Dalík čelit žalobě za trestný čin s desetiletou sazbou, když tuzemskou politiku řídilo a řídí ze zákulisí celá řada lobbistů? Dalík není horší než ostatní, překročil však obvyklé hranice a dostal se do soukolí bitvy dvou zahraničních zbrojařských firem.
Všechno začalo v září 2001 teroristickým útokem na newyorské mrakodrapy. Důsledkem byla americká invaze do Afghánistánu s podporou NATO. Severoatlantická aliance tehdy vyzvala členské státy, ať obnoví své parky obrněných transportérů. Ve stejné chvíli začal americký koncern General Dynamics nakupovat evropské zbrojní továrny.
V souboji o dodávky pro armády menších evropských států měl jedinou vážnou konkurenci, finskou společnost Patria. General Dynamics nabízel rakouské vozidlo Pandur II a první bitvy v Portugalsku a Belgii vyhrál. Následoval úspěch v Česku, Rumunsku, Irsku, Dánsku, Španělsku a na Litvě. Finský transportér Patria AMV se stejnými technickými parametry koupili se stejné době v Chorvatsku, Slovinsku, Polsku a Estonsku.
Vojáci nakupují se státní podporou a právě při souboji General Dynamics s Patrií o zakázky v řádu stovek milionů eur se běžně spekulovalo, že o úspěchu rozhodují provize důležitým politikům. Přistihnout při jejím vyplácení konkurenta je přitom stejně účinné, jako ji sám zaplatit.
Proto získal ve všech odborných i vojenských kruzích publicitu případ slovinského premiéra Janeze Janši, který ve svém funkčním období 2004-2008 nechal koupit 136 transportérů Patria po dvou milionech eur. Těsně před volbami v roce 2008 odvysílala slovinská televize finský dokument, podle kterého Janša v srpnu 2005 obdržel úplatek 21 milion eur. Janša prohrál volby, posléze všechny soudní procesy a letos na jaře nastoupil dvouletý trest vězení. Rakouské soudy poslaly na tři roky do vězení lobbistu Hanse Wolfganga Riedla. Ve Finsku dosud běží proces proti pěti manažerům Patrie.
Odveta za Janšu
Také český nákup transportérů Pandur II provázely od začátku podezřelé okolnosti. Obchod dohodla vláda Jiřího Paroubka ještě po prohraných volbách v roce 2006, Paroubkův nástupce Mirek Topolánek poté předražený nákup zrušil, v roce 2009 však uzavřel nový kontrakt. Na první pohled byl pro český stát mnohem méně výhodný než dodávka Patrií do Slovinska. Češi proslulí předraženými nákupy koupili 107 pandurů po pěti milionech eur. Logicky se stali vhodným terčem policejního vyšetřování. Zaměstnanci General Dynamics byli donuceni mluvit o schůzkách s Dalíkem, který měl od nich vyžadovat provizi 18 milionů eur. Lobbista byl obviněn, i když neexistují důkazy, že úplatek skutečně převzal. Takový důkaz však nebyl k dispozici ani v Janšově „zrcadlovém“ případě, při kterém měli naopak uplácet Finové.
Dalíkův proces je součástí konkurenčního boje o miliardy eur. Proto nepochybně patřil výslech před pražským městským soudem k nejtěžším chvílím samotného Dalíka, ovšem i expremiéra Topolánka, který vystupoval jako svědek. Jistě si dobře uvědomují, že nejde o běžné vyšetřování korupční aféry, které se v Česku nikdy nedotáhne do konce. Mimo jiné i z toho důvodu, že existuje zájem určitých podnikatelských kruhů, aby jim vstřícný politik či úředník nebyl odsouzen. V případu Pandurů však mají jiné kruhy zájem, aby naopak odsouzen byl co nejvýš postavený státní činitel. V případě, že soud uzná Dalíka vinným z případu úplatků, bude ohrožen i jeho premiér.
Topolánek se distancoval od Dalíkových schůzek s rakousko-americkými podnikateli, přesto o něm mluvil jen dobře. „Jako politik jste na čele absolutně sám. Máte jen soupeře a nepřátele. Marek Dalík byl do voleb 2006 a i po nich naprosto klíčový člověk. Nebyl to nikdy lobbista, nebyl to nikdy poradce. Byl to člověk, kterému jsem vždy mohl zavolat,“ prohlásil expremiér s pochopitelnou mírou emocí o bývalém spolupracovníkovi.
