Britské univerzity: jedna z problémových oblastí terorismu

Vedle přistěhovalecké krize patří k nejpůsobivějším obrazům končícího roku vraždění v Paříži 13. listopadu a následující několikadenní výjimečný stav, který ochromil centrum Bruselu. Anglický historik Michael Burleigh je vyhledávaný expert na islámský terorismus a autor oceňované knihy o dějinách terorismu. Přes své kontakty ve vysoké politice a v bezpečnostních kruzích má pro historika vzácné privilegium ovlivňovat dnešek i budoucnost. O výlučnosti islamistického teroru i o tom, jak ignorujeme nepohodlná fakta hovoří v TÝDENÍKU ECHO.

Po útocích v Paříži jako vždy vystupovali premiéři s vážnou tváří a ohlašovali boj teroristům a extremismu. Co konkrétního má v tomto ohledu na kontě třeba váš David Cameron?

Cameronova vláda, především teď, kdy po posledních volbách vládnou sami konzervativci bez liberálů, přidusila tok peněz na projekty, které podporují to, čemu já říkám multikulturní komunitní dělení. Donedávna byla linie britského státu víceméně taková, že je O.K., když si každá komunita žije ve svém vlastním apartheidu. To se mění, jakkoliv podle mě mohla vláda zajít ještě dál. Tady na úřadech v naší čtvrti například mají každý dokument vystavený v 17 jazycích. To bych úplně zrušil. Kdo přijde do Británie, má se naučit dobře anglicky, proč ho od toho úřady ještě odrazují? Potíž ale je, že i když někdy politici mají dobré nápady, prosadit je přes úřednictvo bývá neuvěřitelně obtížné. Znám to z vlastní zkušenosti. Vy jste se ptal na opatření proti terorismu. Cameron identifikoval dvě hlavní problémové oblasti: vězeňské a univerzitní prostředí. Já jsem se účastnil porad skupiny pro univerzity. Největší překážka byli pokaždé státní úředníci.

Můžete dát konkrétní příklad?

Zaprvé jich tam vždycky seděla hrozná spousta, početně byli v převaze, a polovina z nich neustále hučela, smála se a pošklebovala, když kdykoliv, kdo nebyl ve státní službě, něco řekl. Cokoliv jste navrhl, oni hned: Uvidíme, jestli to nekoliduje se zákonem o lidských právech. V naší skupině jsme měli dva univerzitní studenty, oba velmi rozumní muži, oba ze své vlastní každodenní zkušenosti znali islámské radikální studenty. A když přišla řeč na to, že je třeba vyloučit z dialogu na univerzitě jednu konkrétní islámskou studentskou asociaci, která na univerzitu zve přednášet různé lunatiky ze zahraničí, přijde k těm dvěma klukům jedna vysoce postavená státní úřednice, sedne si k nim a medovým hlasem řekne: Já jsem ale právě měla schůzku s Ahmedem, předsedou téhle islámské studentské asociace, vždyť on je hrozně milý chlapec. To člověk zblízka vidí, že změnit směr ve státním aparátu jde asi tak rychle jako otočit tanker.

Jde tu změnu kurzu urychlit?

Po pravdě řečeno by se musela vyházet celá jedna generace, což je těžké, když mají definitivu. Ale nakonec jsme přece jen nějaký způsob, jak s univerzitami pohnout, našli. Učinili jsme je trestně odpovědné.

Celý rozhovor s Michael Burleigh si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo