Hra o trůny 4/2: Tyrionův den blbec non plus ultra

Ve Hře o trůny bylo husto. Tak husto, jak husto může být. Ale dřív než se po druhém díle rozrekapituluju, musím vyřídit opravu chyb v rekapitulaci dílu prvního. Alespoň těch, o nichž vím. Takže za prvé: podařilo se mi vzbudit dojem, že zombies a Mance jsou kamarádi. Velký omyl. Nejsou. Mance a zombies to spolu netáhnou, naopak, Mance táhne od zombies pryč, je nájezdníkem z donucení. Tragické.

Zásadnější chyby jsem se ale dopustil tím, že jsem nedal jasně najevo, že se nebude recenzovat, ale rekapitulovat, z čehož vyplývá, že v textu budou četné "spoilery", tedy že v něm budou prozrazovány detaily děje.  Ta chyba se už opakovat nesmí a nebude. Tímto tedy vydávám oficiální spoilerovou výstrahu. Kdo chce Hru o trůny vidět nepoznamenán předcházející znalostí děje, ať následující řádky nečte. V žádném případě! Nebudou v něm totiž prozrazovány jenom obyčejné detaily děje. Ale taky maxidetaily. Überdetaily. Detaily ráže tak velké, že jejich dopad způsobí zemětřesení, schopné strhnout Richterovu stupnici. Takové detaily to budou.

Z Hry o trůny to ale občas dělá něco na způsob výpravného filmového týdeníku - zatímco na Islandu vybuchla sopka, vyšli Bulhaři do ulic a Kostěj Trojbřichý na svém věrném koni Pytlovičovi pokročil o dvě vertsvy na cestě z Magnitogorska do Palerma

Ale popořadě. První plus mínus půle včerejšího pokračování byla sestavena podle obvyklého principu "tam to, zatímco jinde ono". Ani to jinak nejde u vyprávění, sestávajícího z mnoha paralelních příběhů, odehrávajících  se na území velkém zhruba jako Ukrajina na druhou, po němž se hrdinové navíc neustále přesunují, nemajíce ovšem k dispozici rychlejší dopravní prostředek než sáně, jenomže ty jim jsou stejně k ničemu, protože na většině území nesněží, a tam, kde sněží jsou zase zombies a zombies vás dostanou, sáně nesáně. Z Hry o trůny to ale občas dělá něco na způsob výpravného filmového týdeníku - zatímco na Islandu vybuchla sopka, vyšli Bulhaři do ulic a Kostěj Trojbřichý na svém věrném koni Pytlovičovi pokročil o dvě vertsvy na cestě z Magnitogorska do Palerma, jednou tam jistě dojede, akorát my tady už asi nebudem. No nic.

Úchylovy problémy s tatínkem

Takže ještě jednou. Včerejší díl Hry o trůny začal obvyklou informační svodkou - shrnul, co dělají postavy, jež se do minulého dílu nevešly. První na řadě byl úchyl Ramsay Sníh. V první scéně běhá idylickou lesní krajinou se dvěma mladými ženami, první z nich se snaží ulovit, ta druhá mu pomáhá, je totiž úchylná. Plavným krokem Quasimoda ho přitom stíhá Theon Greyjoy. Minule jsem zmiňoval tu dvojici chlapů - jeden druhého v zajetí drží, důležité údy mu odřezává. Tak to jsou přesně oni - Ramsay a Theon.  

Ramsay děvče uloví, šípy prostřílí a s úchylnou parťačkou dojde ke konsensu: necháme tu ubožačku roztrhat psy. Stane se tak mimo obraz, zvuk je ale nepříjemně zřetelný. Laťka nastavena, divák má jasno. Doba je krutá a autoři jdou na zobrazení téhle její charakteristiky dost zostra.

Jinak Ramsay Theona odřezáváním údú zbrainwashingoval do naprosté poddajnosti, říká mu Smraďoch, dává mu všelijaké zlomyslné rozkazy, které Smraďoch s plavností Quasimoda plní. Smutné. Taky přijede Bolton, jehož je Ramsay bastardem, ukáže se, že úchyl má - jak už tak úchylové mívají - problémy s tatínkem, od nějž se mu nedostává uznání. Otec každopádně vyšle bastarda, aby dostíhal Brana, čímž se dostáváme k Branovi.

Běhá s ním a v něm po lese, loví jeleny, což je ukázáno subjektivním záběrem typu vezmeme puštěnou kameru a strašně s ní praštíme do jelena.

Bran. Nejmladší syn rodiny Starkových. V úplně prvním díle načapal Jamieho Lannistera in flagranti se sestrou a tehdy taky královnou Cersei. Jamie situaci vyřešil rychle a rázně - vyhodil toho kluka z okna věže. Bran pád přežil, ztratil sice schopnost pohybu, má ale vidiny. Teď ve společnosti několika lidí, jejichž jména jsem zapomněl,  směřuje na jakési mystické místo za zdí. Ve snech vidí havrany a taky vstupuje do mysli svého zlovlka, což je zvíře nápadně podobné vlku. Běhá s ním a v něm po lese, loví jeleny, což je ukázáno subjektivním záběrem typu vezmeme puštěnou kameru a strašně s ní praštíme do jelena.

S Branem cestuje taky Hodor, jedna z nejoblíbenějších postav Hry o trůny, není ani divu. Mluví zřídka, a když se tak stane, řekne jenom: "Hodor." Kdyby se tak chovaly i ostatní figury, vyznal bych se v tom všem trochu líp.

Ke Stanisovým. Stanis se chtěl stát králem, ale jeho vojska odrazil Tyrion Lannister - oblíbenec můj a všech ostatních taky. Stanis podlehl kouzlu čarodějnice Melisandre, která hlásá nový kult Pána světla. Vzhledem k tomu, že porodila cosi na způsob černočerně vybarveného vetřelce, by asi nikoho nepřekvapilo zjištění, že má blíž spíš k temné straně.

Stanisův tábor teď v každém případě prochází obdobím zvýšeného náboženského zápalu, což se projevuje hojným zapalováním hranic s ne dostatečně horlivými členy komunity (byla tam slovní hříčka, snad jste si všimli). Ujetá vědma má Stanise pod kontrolou, po vyslechnutí konverzace u Stanisovy tabule jsem se tomu moc nedivil.

Zákonná aristokratova manželka se tam věnovala oblíbenému koníčku lidí od hraběte výš - vzpomínání na to, jak strašně to měli v životě těžké. Připomínala manželovi, jak kdysi měli takový hlad, že si museli dělat polévku z knih. Možná by dnes neměli takové problémy, kdyby si tenkrát udělali polévku z nějakých lepších knih. Anebo si je měli přečíst. Jejich věc.

Kašel nese smrt

Ta nejdůležitější a nejdelší pasáž včerejšího dílu ale popisovala svatbu pazgřívého bastarda krále Joffreye. Čekal jsem tóčo. Ale ne takový hukot. Řeknu to rovnou - je po Joffreyovi. Ten bastard dodýchal, odešel na věčnost, jeho metabolismus se zastavil, srdce dotlouklo. To bylo pořád bum, bum, bum a najednou ticho po pěšině. A ta pasáž byla skvělá, jak je ve Hře o trůny zvykem, když autoři dostanou šanci popisovat děj na jednom místě během trochu delšího časového úseku. 

Sekvence Joffreyho svatby byla poskládána z relativně krátkých scén, které přehledně a přitom bez zbytečné popisnosti ukázaly, jak moc důvodů mají různé postavy - Tyrion, jeho žena Sansa, tchyně jejíž jméno mi vypadlo, a další  - důvodů být na Joffreyho naštvaní. Sám Joffrey se pak choval konsistentně pazgřivě, párkrát ale jako by ve vzduchu byla možnost, že se třeba neprojeví úplně zle, ovšemže projevil, ale já na to vždycky skočil (trochu se v té souvislosti bojím kariérního postupu Ramsaye Sněha na post vrchního úchyla - v téhle postavě žádná ambivalence není, je vlastně docela nudná).

Zvlášť Tyrion dostal ve svatební den pořádnou sodu - byl to pro něj den blbec non plus ultra. Nejdřív musel zapudit svou jedinou lásku a navíc se před ní tvářit jako padouch, protože jinak by to nevzala. a pak ho ten bastard pazgřivá ponižoval a ponižoval, což vyvrcholilo během svatebního představení o Joffreyho válečných úspěších, jež pro Tyriona znamenalo hned několikerou urážku a ponížení (někdo si přisvojoval jeho zásluhy, strefoval se do jeho vrozeného postižení a choval se k němu jako ke sluhovi, provokoval a vůbec). Pocit trapnosti z obrazovky zrovna dýchal, což myslím jako kompliment. A pak se Joffrey napil. A pak zakašlal. A bylo vymalováno.

Joffrey se pak choval konsistentně pazgřivě, párkrát ale jako by ve vzduchu byla možnost, že se třeba neprojeví úplně zle, ovšemže projevil, ale já na to vždycky skočil

Protože když ve filmu někdo zakašle, umře. Neexistuje žádný jiný důvod, proč by filmové postavy měly kašlat. Nebo tedy občas někdo zakašle a vzápětí se pozvrací nebo má chrlení krve, ze kterého se pak třeba dostane. Většinou je ale kašel - třeba ten nejdrobnější - předzvěstí brzkého konce.

A to byl i Joffreyho případ. Zakašlal, Padal. Všelicos z něj teklo. Po dechu zalapal. V obličeji nezdravě zrudl. Konec. Jeho máma Cersei celá zuřivá obvinila Tyriona. Ten to ale, odhaduju, nebyl, i když pohár s otráveným vínem Joffreymu podal. Mohlo to být víc lidí, jak kamera v předcházejících momentech nenápadně ukázala. Cersei ale nevěří. Tyrion bude mít problémy. Všichni budou mít problémy. Lannisteři. Mysleli si, že jsou za vodou. Nejsou. Stoupá jim k nosu. Žádný bastard si v tomhle seriálu nemůže být jistý. Před úchylem s nožem a spoustou času. Před incestním sekáčem u otevřeného okna. Před zlovlkem. Před jelenem. Před manželkou odhodlanou vzpomínat na chuť polévky z knih. Takový to je svět.   

Čtěte také: Hra o trůny 4/1: Chlape v brnění, bodej!