Moře se proměňují v mrtvé zóny bez ryb, bojí se biologové

Patří to k těm horším zážitkům z dovolené u moře. Když si chcete u místních rybářů koupit rybu, setkáváte se čím dál častěji s odmítavým krčením ramen: Ryby nejsou, je jich málo. Drastický úbytek mořské fauny se stal celosvětovým problémem. Podle posledních výzkumů za to nemohou jen sami rybáři, ale také vnitrozemští zemědělci, kteří to přehánějí s umělými hnojivy. Ta pak řeky splachují do oceánů, v kterých vznikají „mrtvé zóny“.

Autor textu to zažil při červencové dovolené na jednom jadranském ostrově poblíž Dubrovníku. Když si chtěl u místních rybářů koupit k večeři rybu, po několika marných pokusech svou snahu vzdal. Rybáři tvrdili, že úlovky jsou bídné a to málo, co chytí, raději prodají místním restauracím, na nichž jsou závislí.

„Před lety jsme jezdili s plnými sítěmi, v poslední době je to bída,“ omlouvali se. Nezbývalo tedy než zajít do restaurace nebo do tamní samoobsluhy, kde měli na výběr mezi mraženými rybami z Polska nebo Argentiny. Podobné zkušenosti hlásí třeba dovolenkáři z Řecka a dalších přímořských zemí.

V pobřežních vodách se totiž vytvářejí takzvané „mrtvé zóny“, v nichž je nedostatek kyslíku.

Organizace pro výživu a zemědělství při OSN vydala před časem varování, že při pokračujícím způsobu průmyslového rybolovu a kvůli znečišťování moří může populace lidmi pojídaných ryb kolem roku 2050 klesnout téměř k nule.

Katastrofální úbytek ryb ve světových mořích připomněl Atlas masa, publikace o globálních aspektech potravinářského byznysu, kterou právě vydává Nadace Heinricha Bölla s Hnutím Duha. Je zde zmíněna také studie amerického biologa Petera Thomase z Texaské univerzity, který se svým týmem popsal  jeden z hlavních důvodů rybí genocidy.

Rozorané mořské dno

V pobřežních vodách se totiž vytvářejí takzvané „mrtvé zóny“, v nichž je nedostatek kyslíku. Tyto zóny vědci identifikovali na tři sta místech ve světových mořích, celkový záběr je 250 tisíc kilometrů, což je rozloha asi třikrát větší než před 15-20 lety. Důvodem je nadměrné používání průmyslových hnojiv na polích ve vnitrozemí. Dusičnany jsou splachovány do řek a když se do vody dostane příliš dusíku, klesne v ní obsah kyslíku.

Jev Thomas vylíčil na příkladu texaského a louisianského pobřeží Mexického zálivu, kam ústí řeka Mississippi. V jejím povodí se soustřeďují farmy amerických pěstitelů, velkochovy dobytka i výroba krmiv a voda splavuje dusík a fosfor až do zálivu, kde vědci naměřili v litru vody jen dva miligramy rozpuštěného kyslíku, zatímco v normální mořské vody je to miligramů sedm. Ryby či krevety se ve vodě bez kyslíku přestávají rozmnožovat.

Časopis Nature uvedl, že produktivita rybolovu se za posledních 118 let snížila o 94 procent, tedy sedmnáctkrát.

V moři kvůli dusíkaté vodě vymírají korály, mangrovové porosty či drobní živočichové, kteří jsou přímou potravou ryb nebo jejím zdrojem. Chemické složení vody také nepříznivě ovlivňuje oteplování oceánů dané globální změnou klimatu.

Na vině je ale samozřejmě také přetrvávající devastující způsob rybolovu, které praktikují velké rybářské lodě. Ty táhnou sítě velikosti fotbalového hřiště, navíc zatížené ocelovou konstrukcí, které rozorávají mořská dna a ničí celé ekosystémy.

Časopis Nature uvedl, že produktivita rybolovu se přitom za posledních 118 let snížila o 94 procent, tedy sedmnáctkrát! Používání tažných sítí připomíná projev čirého zoufalství. Brzy jím bude možná i každý pokus koupit si rybu někde na pobřeží přímo od rybáře.