Jaké jsou jaderné a raketové ambice Ukrajiny
„Uvažujeme o vytvoření vlastních jaderných zbraní, které nás ubrání před Ruskem.“ „Jaderný status Ukrajiny můžeme obnovit velmi lehce. Nevím, zda si Západ uvědomuje, že nás k tomu svým chováním nutí.“ „Znovu získáme status nukleární velmoci, a to dialog s Ruskem změní.“ To nejsou výkřiky z internetových diskusí, to jsou citace z nedávných prohlášení ukrajinských politických a vojenských představitelů. Naneštěstí ale není vůbec jisté, že to všechno můžeme označit za zoufalou propagandu a pustit z hlavy.
Připomeňme si, že Ukrajina po rozpadu SSSR zdědila snad až 2500 jaderných hlavic, jež se nacházely na jejím území, ačkoli Kyjev jimi prakticky disponovat nemohl. Každopádně se ale Ukrajinci jaderných zbraní vzdali výměnou za podepsání Budapešťského memoranda, jímž tři země (včetně Ruska) garantovaly ukrajinské hranice. Aktuální situace ale evidentně dává dost důvodů pro názor, že toto memorandum pozbylo platnost.
Ukrajinská nacionalistická strana Svoboda volá po nukleárních zbraních už od svého vzniku a tento názor stále častěji zní i u jiných politiků, vojáků a médií. Nepochybné je, že Ukrajina má přísně technicky vše potřebné k samostatné výrobě atomové zbraně, jenže to samé se dá říct o mnoha dalších zemích (včetně České republiky), resp. v zásadě o každé zemi, která má civilní jaderný program, dost času, odhodlání a peněz.
Jaderné hlavice zvládla i KLDR
To poslední nelze opomenout, protože jaderná výzbroj samozřejmě není levná. Současně však platí, že vyrobení jaderných hlavic zvládla i taková Severní Korea, proti níž je Ukrajina přímo ekonomický tygr. A koneckonců se tu dá připomenout i slavná věta někdejšího pákistánského prezidenta: „Musíme mít jaderné zbraně, i kdybychom měli jíst trávu a listí.“ Nyní je Ukrajina těžce rozvrácená, ale až (pokud?) dojde k nějaké konsolidaci, rozběhnutí aspoň počáteční fáze jaderného zbrojního programu nemusí být zase tak nereálné.
Ruská média citovala vědce, podle nichž by Ukrajina mohla zhotovit jadernou pumu do deseti let. Ačkoli noviny Izvěstija patrně nelze ve vztahu k Ukrajině podezírat z nestrannosti, takový odhad vypadá docela realisticky. Ukrajina má uran, elektrárny i závody k obohacování paliva, stejně tak má i konstrukční kancelář Pivdenne (známější pod ruským názvem Južnoje), kde se svého času vyvíjely a vyráběly balistické rakety.
Pro jadernou zbraň totiž musejí existovat rovněž nosiče. Své strategické bombardéry Ukrajina nechala rozřezat a z raket si nechala pouze taktické systémy Točka-U, které byly (samozřejmě s konvenčními hlavicemi) použity i v bojích se separatisty. Ukrajinský zbrojní průmysl ovšem informoval o vlastních projektech balistických raket či střel s plochou dráhou letu, takže i toto je otázkou, na niž Ukrajina může najít odpověď.
Na „Bombu“ je třeba čas, odhodlání a peníze
Pořád ale platí, že na „Bombu“ a rakety je třeba čas, odhodlání a peníze. Existuje ovšem i jiný scénář, na první pohled asi vypadající dosti fantasticky. Atomové hlavice a raketové nosiče se nemusí vyrobit doma, lze je získat i nákupem nebo výměnou. Bohužel to ale není jen scénář pro špionážní romány a filmy, nýbrž čistá realita. Např. Pákistán získal od KLDR technologie balistických raket výměnou za technologie „Bomby“, kdežto Saúdská Arábie koupila od Číny již na konci 80. let rakety středního doletu DF-3A.
Aby toho nebylo málo, Saúdové letos potvrdili už řadu let se objevující informace, že od Číny získali i novější rakety DF-21. Naopak zatím v rovině spekulací zůstávají zprávy, že existuje i nějaká tajná dohoda s Pákistánem (jehož nukleární program Saúdové částečně financovali), že v případě krize poskytne Saúdské Arábii hlavice. Saúdové ale každopádně oficiálně sdělili, že pokud Írán získá nukleární zbraně, budou o ně usilovat také. Sami by je zhotovili dost těžko, a proto se zdá logické, že v rukávu skrývají „pákistánské eso“.
Jak by řekl klasik, zdroje tu jsou. Na světě zkrátka existují státy ochotné dodat nukleární (a)nebo raketové zbraně, a to nikoli nutně jen za peníze, ale třeba výměnou. Znepokojivé je, že Čína a Pákistán patří mezi dobré odběratele ukrajinského zbrojního průmyslu, který přes všechny své problémy pořád dokáže nabízet vyspělé a zajímavé technologie. A ty by mohl s někým směnit za něco, co by dramaticky přepočítalo rozložení sil.
Situace na Ukrajině zůstává stále extrémně komplikovaná a nepředvídatelná. Přijde teď jakési uklidnění, nebo ústupky naopak nynější administrativu smetou a přivedou k moci radikály? Je na obzoru křehký mír, nebo další eskalace konfliktu? Právě proto by se měly skutečně pečlivě monitorovat obchody s jadernými a raketovými technologiemi, protože by asi nebylo žádoucí, kdyby se Evropa jednoho dne probudila a udiveně zjistila, že se slabá, tragicky rozdělená a ke zdi přitlačená Ukrajina právě stala nukleární mocností.
