Blob sežral ministra, který mohl být premiérem

Britský premiér Cameron provedl masivní změny ve své vládě, odchází mj. i ministr zahraničí William Hague (jeho nástupce ale vůči EU razí ještě ostřejší linii). Vzhledem k tomu, že asi největším společným jmenovatelem změn je vzestup relativně mladých žen, které nahrazují stárnoucí muže, se zdá, že Cameronovi šlo v první řadě o kosmetiku. Jedna změna je ale tak významná, že je těžké nehledat za ní skrytou agendu.

Končí ministr školství Michael Gove, ve svých 46 letech patrně nejvýraznější z dosavadních členů kabinetu. Občas se mu dostávalo cti vystupovat ve spekulacích o tom, kdo by mohl vystřídat Camerona jako lídr Konzervativní strany, asi jsou z hlediska dlouhověkosti v politice i bezpečnější pocty. Gove každopádně v nové funkci hlavního koordinátora poslanecké frakce („vrchní bič“) přestává disponovat vlastním úřadem a tedy i mocenskou základnou. On i Cameron se snaží tvářit, jako by to nebyla degradace, ale naopak další milník v kariéře charakterizované úzkou a loajální spoluprací. Stačí ale krátký pohled na reakci učitelských odborů a hned je jasněji: Gove, zaznělo z vedení NTU „zaplatil za svůj ideologický drajv“. Odchází poté, co „jasně ztratil podporu učitelské profese a rodičů.“

Čím si Gove, jemuž loni sjezd učitelských odborů dokonce věnoval jakési hlasování o nedůvěře (byla vyslovena) a o kterém odborářští funkcionáři mluví jako o „nejvíc nenáviděném ministru školství v historii“, tu antipatii vysloužil? Jeho vlajkovým programem byla podpora tzv. svobodných škol, které mohli zřizovat rodiče a vůbec soukromníci a které měly tu vlastnost, že nespadaly pod školské úřady. Na úřadech a ve státních institucích, které mají co dělat se vzděláním, vysvětloval Gove, totiž vládne „blob“.

To nebyla narážka na letenský blob, náš britský nebožtík Jan Kaplický je mnohem známější v KDU-ČSL než mezi toryi, ale na jeden americký film z roku 1958 se Stevem McQueenem. Populární herec tu vede zoufalý boj s amébou, monstrem, které pomalu a dosti nepozorovaně požírá svět. Blob, to byl pohledem Govea vzdělávací establishment: učitelské odbory a jejich hysteričtí funkcionáři, akademici, byrokrati na školských úřadech. Řadil sem i typického novináře specializovaného na školství, který – podobně jako u nás posledních dvacet let – dokola opakuje mantry o kreativitě místo biflování, o vzdělání odpovídajícím potřebám dětí a nikoliv dospělých, a nepostřehne, že se během let sám stal lobbistou blobu, jehož příslušníci jsou samozřejmě všichni dospělí.

Když Gove loni oznámil nové národní kurikulum, v němž bude kladen větší důraz na rigoróznější výuku, dokonce, ó bože, na historii a anglickou literaturu, spustil se poprask a sto popredných akademikov publikovalo protestní dopis. Školský systém v Británii není jen Oxford a Cambridge a několik dalších špičkových univerzit, v první řadě je to základní školství, kde dnes vedle sebe existují privátní špičkové školy fungující v zásadě pořád na bázi třídní segregace, a zbytek zdecimovaný pokrokářstvím a la konec šedesátých let. Pokud blob, který nad tím vším trůní, dokáže eliminovat takhle agilního ministra, který by měl teoreticky trůnit nad ním, není to dobrá zpráva pro Británii ani pro tzv. západní svět.