Smrt pilota na palubě
Milovník kosmických letů musel zatrnout, když se dozvěděl o katastrofě soukromé kosmické lodi společnosti Virgin Galactic. Kromě toho, že úmrtí pilota znamená jak osobní tragédii jednoho člověka a jeho blízkých, tak i ohrožení šance na to, že se jednou dostane do vesmíru více lidí, než jen elita.
Otázka, k čemu je to všechno dobré, se objevovala už v prvních dobách kosmických letů. Teprve po desetiletích se dovídáme dobrodružné historky o tom, jak astronauté unikli zkáze jen šťastnou souhrou okolností. (Filtr na čištění atmosféry v kabině dávali astronauti Apolla 13 dohromady lepicí páskou. Ještě že ji měli.)
Nutno říci, že po půl století výprav do blízkého vesmíru, jsme se moc daleko nedostali. V jednom vzepětí jsme se dostali až na Měsíc - a to bylo všechno. Velké úspěchy přineslo oproti tomu komerční využití vesmíru, stejně jako ohromný výzkumný materiál přinesly automatické sondy, které se dostaly až na hranici sluneční soustavy.
V každém případě, kdo byl nadšenec, musí být docela zklamán. Vývoj šel prostě jiným směrem, než lidé v padesátých a šedesátých letech očekávali. Teď se najednou možnost, že se do vesmíru může podívat mnohem více lidí, až nebudeme závislí jen státních agenturách, které vybírají profesionály, možná vzdálila.
Mělo se „to“ zastavit?
Rodina technika, který zemřel při explozi nádrže během testování pro Virgin Galactic v roce 2007, vyzývá sira Richarda Bransona, aby zastavil riskantní vesmírné dobrodružství dříve, než budou zabiti další lidé. Tehdy to byli tři lidé, kteří zemřeli na zemi při práci na pohonném systému, když explodovala nádrž. Tato událost nedostala takovou publicitu, jakou přinesla před několika dny smrt pilota na palubě soukromé kosmické lodi. Stroj se rozpadl ve vzduchu, zatímco testoval nový experimentální motor.
Pozemní personál přichází o život v mnoha odvětvích, tak to nebudí takovou pozornost. Todd Ivens, který pro Virgin Galactic tehdy pracoval, byl jedním z nich. Jeho sestra Tara Fordová řekla k havárii kosmického letadla, že další dobrý muž ztratil svůj život kvůli kosmickým plánům Richarda Bransona. „Osobně bych to zrušila už ve chvíli, kdy zemřeli první tři.“
Virgin Galactic čelí výtce, že stroj byl puštěn do vzduchu příliš brzo. Je zázrak, že přežil aspoň jeden pilot, Peter Siebold, který použil padák. Další pilot, Mike Alsbury, otec dvou dětí, zahynul.
Jenže takhle to bylo vždycky. Jakmile v 18. století francouzský vynálezce Cugnot vynalezl parovůz, stroj při první veřejné jízdě závratnou rychlostí čtyři kilometry za hodinu vrazil do zdi. Při jednom z letů bratří Wrightů také zahynul pasažér. Na světě mnoho lidí zemře kvůli cigaretám a ve výletních autobusech. O obětech automobilových závodů mezi závodníky a diváky ani nemluvě.
Bez rizika to nepůjde
Pro nás, co sedíme v klidu svých pokojíků, je snadné říci, že pokrok si žádá oběti. Jen je otázka, jestli si žádá skutečně tolik obětí a za těch okolností, jak jsme toho svědky. V případě podnikání pan Bransona zřejmě vidíme smíšené motivy. Na jednu stranu se samozřejmě jedná o výdělečný podnik. V případě kosmických letů tomu ani nemůže být jinak, je to příliš drahá záležitost, takže těžko si představit, že by to někdo dělal pouze pro něčí hezké oči. Henry Ford také nedělal auta jen proto, aby potěšil dobrodruhy.
Na druhou stranu si člověk může svobodně vybrat, na čem bude vydělávat. Pro podnikavé osobnosti se nabízí celá řada možností, jak z druhých lidí dostat peníze za nějaké služby. K byznysu také patří, že musí kupředu postupovat rychle, což bez rizika dost dobře nejde. Nemáme tady žádný pevný bod, na který bychom se postavili a ze kterého bychom odhadli, jaké riziko je ještě přípustné a jaké už není. Předpokládáme, že ti, kdo se podobných podniků účastní, jsou si rizika vědomi. Asi tak jako profesionální vojáci, policisté, hasiči a automobiloví závodníci.
V případě Virgin Galactic jde pouze o výletní lety. Skutečné komerční podnikání, které má nahradit velkou státní účast, dělají jiní vesmírní dopravci, třeba společnost SpaceX s nákladní lodí Dragon, která bude jednou vozit i astronauty. Nic jiného už Američanům ani nezbude, nebudou přece věčně závislí na ruských Sojuzech.
Právě soukromý sektor má v sobě dynamiku, kterou stát nikdy nebude mít. Pokud státy během nějaké studené války nebojují o prestiž, kosmické lety je ve skutečnosti nezajímají. Pro vojenské účely stačí družice, které se pohybují na oběžné dráze kolem Země a raketové nosiče, pro které stačí zasáhnout jakékoliv místo na zeměkouli. To není ani dobře, ani špatně, prostě to tak je.
