Pojede někdo kvůli dětem do Norska jako Pithart za Castrem?

Ještě na jaře se známý norský právník Marius Reikeras divil, že čeští politici odmítají pomoct své krajance Evě Michalákové, jíž norské úřady odebraly její dva syny. „Češi by měli dát zřetelně najevo, že Norsko nemá právo zasahovat do rodin českých občanů i přesto, že žijí v Norsku,“ řekl Reikeras v rozhovoru pro deník ECHO24.cz. Uvedl, že například indická či ruská vláda byly v případech zadržování dětí svých občanů mnohem aktivnější – a nakonec úspěšné, protože děti se vrátily domů.

Od té doby se dost změnilo. Kauza Denise a Davida Michalákových, kteří už čtvrtý rok žijí odděleně v různých pěstounských rodinách v Norsku, se v úterý dostává jako první bod na jednání Poslanecké sněmovny. Je to především díky poslankyni Jitce Chalánkové (TOP 09), která se případu před necelým rokem ujala, když ostatní politici jen zdůvodňovali, proč do rozhodnutí norských soudů nemohou zasahovat.

Skutečnost, že norská policie podezření ze sexuálního zneužívání ze strany manžela Evy Michalákové (dnes jsou – i kvůli tlaku norských úřadů – rozvedeni) nepotvrdila a tamní sociálka přesto odmítá děti matce vrátit, je nijak nevzrušovala. Na to, že „do právních vztahů mezi rodiči a dětmi“ není možné zasahovat, se vymlouvalo už loni ministerstvo zahraničí pod vedením stranického předsedy Chalánkové Karla Schwarzenberga. Přitom tehdy by bylo mnohem snazší něco podniknout než teď, kdy chlapci mají být v Norsku předáni k adopci a vazby na matku, která je může vídat jen dvakrát ročně a nesmí s nimi mluvit česky, po třech letech života v jiných rodinách pochopitelně slábnou.

Dnes se po dlouhém spánku politici probudili. Český europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) sehnal v Evropském parlamentu pod petici norské premiérce téměř padesát podpisů svých kolegů z různých stran a zemí. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) slíbil, že v nejbližších dnech napíše osobní dopis norské předsedkyni vlády Erně Solbergové. Také prezident Miloš Zeman před několika dny prohlásil, že v případě Michalákových bude osobně intervenovat.

Psychologická bariéra

„Věřím, že děti se během několika měsíců vrátí do Česka,“ prohlašuje optimisticky europoslanec Zdechovský. „Řekl jsem norskému velvyslanci při EU, že kdyby děti zůstaly v Norsku, neskutečně by to zhoršilo česko-norské vztahy,“ dodal. Podle Zdechovského je osobní angažmá politiků zásadní. „Když Kubánci kdysi zadrželi Pilipa a Bubeníka, jednali s námi arogantně. Vše změnila až návštěva Petra Pitharta u Fidela Castra,“ připomíná mladý europoslanec, který se chce s kolegyní Chalánkovou vydat na klíčové jednání mezi norským úřadem sociální ochrany dětí a paní Michalákovou, které má proběhnout ještě do konce roku.

Je tu ale několik háčků. Oba zmínění poslanci zatím nedosahují věhlasu bývalého českého premiéra Pitharta a norské úřady jim ani paní Michalákové dosud nesdělily, kdy má schůzka proběhnout. Během schůzky se matka měla také vidět se svými syny. „Úřad datum už několikrát posunul a už to skoro vypadá, že paní Michaláková, která se s dětmi letos mohla vidět jen jednou, je letos podruhé neuvidí,“ obává se poslankyně Chalánková.

Také prezident Zeman svůj případný osobní zásah podmínil tím, že česká matka musí nejdřív vyčerpat všechny právní kroky, které jí umožňuje norský soudní systém. Právníci ale upozorňují, že to může znamenat další nekonečný koloběh soudních jednání, která mohou skončit v době, kdy Zeman už dávno nebude na Hradě a synové Evy Michalákové se budou blížit k pubertě.

„Indičtí diplomaté Norsku jasně vzkázali, že buďto ten případ skončí nebo Indie přistoupí k nějaké formě sankcí proti Norsku. Případ měl za následek diplomatickou krizi mezi oběma státy. A norská vláda indickému tlaku ustoupila a děti byly rodičům vráceny,“ připomněl právník Reikeras poněkud jiný druh diplomatické aktivity.

Přestože Norsko není členem EU, akceschopnost českých politiků svazuje jakási psychologická bariéra tváří v tvář zemi považované za jednu z nejcivilizovanějších. Česko má možnost žádat Norsko o vydání dětí coby českých občanů, ale nečiní to. „Podle ministra zahraničí se tento institut využívá v případě zemí třetího světa, kde nejsou dodržovány demokratické principy,“ vysvětlila nedávno ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD), proč se tak dosud nestalo.