Pět set pétépáků čeká 60 let na odškodnění. Dočkají se?

Půl roku žil Jan Decker ve stodole a mýtil v rámci služby u PTP les u Mimoně na severu Čech. „Pracovalo se pochopitelně za každého počasí, na pracoviště v Mimoni jsme docházeli šest kilometrů, celý den jsme pracovali a šli zase zpátky. Pak jsme měli tzv. výcvik, což bylo buď politické cvičení, nebo jsme zakopávali cvičné miny. Navíc jsme měli pohotovostní službu, a tak jsme v neděli museli vykládat z vagónů cement, cihly, štěrk a další stavební materiál. Prakticky jsme volno nikdy neměli,“ vypráví muž, který u pomocného technického praporu strávil v 50. letech devětadvacet měsíců. Základní vojenská služba přitom trvala dva roky.

Jan Decker, současný předseda Svazu pomocných technických praporů ČR, nyní usiluje o to, aby stát napravil zbylé křivdy. O finančním odškodnění pro některé příslušníky technických praporů jedná již se čtvrtým ministrem vnitra. Tentokrát však Milan Chovanec (ČSSD) přislíbil, že těchto pět set mužů po šedesáti letech odškodní.

Z vojny jedině pod zem

Nařízení vlády č. 135 z roku 1999 o poskytnutí jednorázového příspěvku ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem nezahrnuje odškodnění těch příslušníků pomocných technických praporů, kteří byli na základě administrativních změn během let 1953 a 1954 transformováni do tzv. technických praporů. „Ke změně tehdy došlo pouze v tom, že pétépákům přidělili zbraně, zbavili je klasifikace E (politicky nespolehlivá osoba), ale nepustili je do civilu, protože nepodepsali závazek do hornictví nebo stavebnictví. Pro ně to bylo psychicky ještě náročnější, než samotné nasazení v pomocných technických praporech,“ objasnil pro ECHO24.cz změnu této vojenské služby předseda Svazu PTP Jan Decker.

Pétépákům přidělili zbraně, zbavili je klasifikace E (politicky nespolehlivá osoba), ale nepustili je do civilu, protože nepodepsali závazek do hornictví nebo stavebnictví.

K rozsáhlé reorganizaci vojenských pracovních jednotek začalo docházet pozvolna od listopadu 1953 až do května 1954. „Uvolnění po roce 1954 souviselo s tím, že Čepičku zbavili funkce ministra národní obrany,“ vysvětlil Decker. Právě Alexej Čepička, ministr národní obrany, stál za zřízením vojenských táborů nucených prací. Po smrti Stalin i Gottwalda se však začalo od tvrdých represí pozvolna upouštět.

Byla to internace

Zrušeny byly také pomocné technické prapory a propuštěna byla většina vojáků, kteří byli v PTP drženi i po uplynutí dvouleté prezenční vojenské služby. Byli však i mnozí, kteří začínali v pomocných technických praporech a dokončovali vojnu až na konci 1954 v technických praporech. „Týkalo se to hlavně bohoslovců a kněží, protože ti tam byli třeba od roku 1950, když zrušili teologické fakulty a kláštery,“ uvedl Decker. Odškodnění nyní přislíbil Svazu PTP ministr vnitra Milan Chovanec.

„To odškodnění se týká asi pěti set lidí. Dobu, kdy byli u PTP, jim již zaplatili, ale nedostali už náhrady za dovolenou, když byli ještě navíc u technického praporu. Cítíme se být poškození. Nejde jen o peníze, ale o uznání. Tvrzení, že nebyli ve vojenských táborech nucených prací, se těch lidí, kteří byli jak u PTP, tak u TP, velice dotklo. Má to pro ně morálně psychický dopad,“ vysvětlil Becker. Podle jeho slov byli přitom podmínky v technických praporech na počátku stejné jako u PTP.

Než se pomocné technické prapory přetransformovaly do technických praporů, které znají diváci z knihy i filmu Černí baroni, museli příslušníci bývalých PTP strávit několik měsíců navíc v psychicky i fyzicky náročných podmínkách, které Jan Decker shrnul jedním slovem – internace.

První světová válka pro ty, kteří v ní bojovali a prožívali ji, nebyla taková legrace, jako to popisuje Hašek.

„Na film Černí baroni je třeba se dívat jako na Haškova Švejka. První světová válka pro ty, kteří v ní bojovali a prožívali ji, nebyla taková legrace, jako to popisuje Hašek,“ upozornil na zkreslený obraz, který si Češi vytvořili o takzvaných pétépácích. „Švandrlík (autor Černých baronů) byl jenom příslušníkem technických praporů, v Pomocném technickém praporu nikdy nebyl. Technické prapory měly tehdy naprosto jiný režim. Nebyli tam jen ti z politických důvodů, ale také proto, že měli nějaké zdravotní problémy,“ vysvětlil rozdíly mezi příslušníky PTP a TP Jan Decker. Také proto ti, kteří v TP působili, nemají na odškodnění nárok. Výjimkou jsou pouze ti příslušníci, kteří do TP přešli z PTP.

Chybí dvacet milionů

„U důchodu je to přiznané, ale náhradu za dovolenou nechtějí přiznat. Tam trvali na tom, že se mluví o TP a ne o PTP,“ upozornil Decker na dvojí metr, kterým měří stát těmto příslušníkům. Totiž ti, kterým stát neuznal náhradu za dovolenou, jelikož již nebyli v PTP, dostávají příplatek k důchodu za celou dobu, kdy byli příslušníky PTP i TP. Na náhradu za dovolenou však právo nemají.

Odškodnění ze strany státu po revoluci funguje dobře. Odškodněno bylo za křivdy z dob komunismu do dneška 3800 pétépáků. Jediné o čem se od roku 2010 jedná, je získání náhrad za dovolenou pro ty, kteří byli u PTP a administrativně přešli do TP. „Ministři vnitra kvůli tomu chtěli dělat další novelu, ale stačilo by, kdyby vláda vycházela ze čtyřech soudních rozsudků doktorů Strnadela, Appela, Hůly a inženýra Pavlíčka. Soud uznal, že mají nárok na vyplacení náhrady za dovolenou v TP. Problémy jsou se správním řádem. Je třeba, podle mého názoru, aby vláda rozhodla bez další novely. Aby respektovali nařízení soudu a vyplatili tu náhradu,“ dodal předseda Svazu PTP Jan Decker.

Také ministr vnitra Chovanec uznal, že na to mají nárok. Jednat by se podle Deckera mělo o částku dvaceti milionů korun. Momentálně na vyplacení náhrad nemá Chovancův rezort dostatek peněz.