Kritické myšlení se vyčerpává na trapném chování prezidenta
KOMENTÁŘ
Veřejný prostor je přesycen informacemi, jak Miloš Zeman degraduje úřad. Po čínské eskapádě, kdy se infantilně podbízel čínským komunistickým mandarínům (přivezl jsem vám krtečka, koukněte, jestli chcete, ještě vám ho ukážu, rozhovor pro CCTV), poté se vetřel do letadla miliardářských skupin PPF a J&T a spolu s některými svými hosty degradoval oslavy 28. října. Včera to pokračovalo sprškou vulgarit v přímém přenosu „masarykovských“ Hovorů z Lán.
Ty úlety jsou tak do očí bijící, že nepotřebují pro inteligentní čtenáře komentář. Působí samy o sobě jako satira a karikatura v jednom. Zajímavější jsou motivy, proč to Zeman dělá. Vysvětlení jsou v zásadě tři. Za prvé, prezident je přesvědčen, že si tím zvyšuje oblibu u svého plebejského elektorátu. Za druhé, uvědomuje si, že nemá sílu na žádné politické činy, které by mu přinesly moc, a tak na sebe upoutává pozornost tímto stylem. Za třetí, ztratil soudnost.
Zemanovy mediálně chytlavé vrtochy bohužel odvrací pozornost od podstatných témat. Veřejnou debatu bagatelizující na úroveň, v níž Sobotkově vládě stačí jen mluvit, rozdávat lidem miliardy, a vynáší jí to na historicky rekordně vysokou důvěru. Fakty už se málokdo zabývá. Veřejná debata jede po povrchu politického marketingu a silných slov.
Nejlépe je to vidět na diskusi o státním rozpočtu. I Miloš Zeman, jenž ještě při nástupu do úřadu prohlašoval, že Sobotkův kabinet bude soudit především podle přístupu k veřejným financím, pojídá vládní mýty o hospodaření i s navijákem. O prudkém poklesu investic (o 26,7 miliardy) a růstu provozních výdajů (72,1 miliardy) proti poslednímu rozpočtu Nečasovy vlády jsme opakovaně psali.
Tím ale mýty, které se skoro nikdo obtěžuje vyvracet, nekončí. Ministr financí se kasá, jak se mu konečně podařilo zlepšit výběr DPH. Noviny jsou plné zpráv o změnách na berních úřadech, odchytech daňové kobry a spol. Tvrdá čísla ale ukazují úplně jiný příběh. Od ledna do září se skutečně na DPH vybralo o 5,1 procenta víc než loni. Jenže tržby obchodníků stouply za prvních osm měsíců (čísla za září budou zveřejněna až 5. listopadu) v průměru o 6,8 procenta. Výběr daní tedy roste pomaleji než obchod, z něhož se tyto daně platí. Zcela logicky to znamená, že se zhoršuje. A to ještě ministerstvo financí ve svém oficiálním dokumentu k plnění státního rozpočtu přiznává, že nestandardně zadržovalo vracení DPH. „Inkaso roku 2014 bylo v první polovině roku částečně pozitivně ovlivněno nevyplacením nadměrných odpočtů DPH v rámci zahájení postupu k odstranění pochybností správcem daně u některých subjektů ke konci roku 2013. Tento vliv se vzhledem k postupnému vyplácení těchto nadměrných odpočtů snižuje, což dokládá i klesající meziroční růst inkasa této daně v posledních dvou měsících.“ Takže se presumptivně našli podezřelí, u nichž se časem ukázalo, že jimi nejsou, a stát jim musí peníze poslat.
Bohuslav Sobotka si jistě vzpomíná, že něco takového by mu před dvanácti lety jako ministru financí nikdy neprošlo. Ze státního rozpočtu bývaly ostré otvírací zprávy ve všech celostátních denících a ekonomičtí reportéři se mu hrabali v každém detailu.
Ve srovnání nejen s tou dobou zažíváme blackout kritického myšlení. Referování o zákonu, který by měl být svátkem demokracie, je jen jeden ze symptomů. O tom, proč se kritické myšlení vyčerpává jen na trapném chování prezidenta, se dá dlouho diskutovat.
