Typologie oligarchů. Bloomberg, Perot, Berlusconi... a Babiš

Andrej Babiš se konečně mohl pochlubit, že se setkal s Michaelem Bloombergem. „Trojnásobný starosta New Yorku a mediální magnát nebyl nikdy v Čechách. Doufám, že jsem ho přesvědčil, aby přijel,“ připojil český vicepremiér k fotografii, již zveřejnil na svém Twitteru.

Bloomberg byl jedním z těch magnátů, na kterých Babiš ukazoval, že i jinde je možné, aby bohatý podnikatel, navíc vlastník médií, šel do politiky. (Druhý byl gruzínský premiér Bidzina Ivanišvili, i když tam bylo těžko říct, zda jde o příklad pozitivní, či negativní). Miliardáři se skutečně v demokratické politice vyskytují, byť je jich překvapivě málo. Ale jaksi cítíme, že říct miliardář, boháč anebo oligarcha je rozdíl. Jaká je typologie boháčů v politice?

Podíváme-li se na žebříček milionářů sestavovaný časopisem Forbes, zjistíme, že Bloombergova volba je v Americe, považované často za zemi plutokracie, velmi vzácná. Na jeho čelných místech najdeme několik lidí, kteří se o politiku zajímají, mají silné názory a prosazují je organizováním a finanční podporou zájmových a neziskových organizací.

V žebříčku najdeme jistě i řadu lidí, kteří politikům finančně přispívají a platí si lobbisty na věci důležité pro jejich byznys. V tom opravdu nejvyšším patře, na prvních dvou stech místech žebříčku, však nenajdeme jediného člověka, který by šel přímo do politiky. Lidé jako Bloomberg nebo Jon Corzine, bankéř z Goldman Sachs a bývalý demokratický guvernér státu New Jersey (jehož hvězda pohasla poté, co byl vyšetřován kvůli finančním podvodům), jsou výjimkou.

Když vám patří 1,2 procenta HDP Česka

Michaela Bloomberga ani jeho kritici nenazývají oligarchou. Je sice devátý nejbohatší Američan (Forbes vyčísluje jeho bohatství na 36 miliard dolarů), ale nikdo nevznáší podezření, že by šel do politiky, aby ochránil svůj byznys. Z kariéry v legendární, později legendárně zkrachovalé investiční bance Salomon Brothers, si Bloomberg odnesl desetimilionové odstupné, které investoval do vybudování servisu poskytujícího obchodníkům finanční informace.

Dávno před rozmachem internetu měli jeho zákazníci na dedikovaných terminálech on-line všechna data a informace, jež potřebují. Ale tím, kdo reguluje jeho podnikání, je federální Komise pro cenné papíry a Kongres, nikoli město New York. Jeho klientem není stát, nýbrž bankéři, a to nejen v USA, ale v mnoha zemích světa. Bloomberg sice dnes přináší všestranné zpravodajství a komentáře, avšak kdyby mělo být tendenční, na velkém anglosaském trhu by s tím neuspěl, a tak to Bloomberg ani nezkouší.

A jeho celé obrovské bohatství je prakticky celé generováno touto jedinou firmou. Konflikt zájmů tedy není téma, které by v souvislosti s Bloombergem bylo zvlášť frekventováno. Je to tedy takříkajíc magnát strukturálně odlišný od Andreje Babiše s jeho působením hned v několika odvětvích, z nichž v některých má výraznou tržní sílu (zemědělství, potravinářství, chemie) a jiné jsou zase závislé na obchodech se státem či na státní regulaci (biopaliva, zdravotnictví, lesy).

K tomu si přimysleme další podstatný rozdíl: Bloomberg i jeho kolegové z první třetiny seznamu Forbesu počítají své bohatství v sumách, jež staví Babiše do role chudého příbuzného. Jenže Amerika je velká a bohatá, a Česko malé a chudé. 80 miliard dolarů, na něž oceňuje Forbes Billa Gatese, představuje necelého půl procenta amerického hrubého domácího produktu. Dvě a půl miliardy dolarů druhého nejbohatšího Čecha Andreje Babiše (podle téhož zdroje) ale představují 1,2 procenta českého HDP! A o většině lidí z žebříčku platí, že buď jako Gates či Bloomberg podnikají v jednom oboru, anebo, pokud v mnoha, pak jako pasivní investoři – jako třeba „dvojka“ Forbesu Warren Buffett. Svým finančním i ekonomickým „výtlakem“ je tedy Babiš větší boháč v Česku než nejbohatší člověk USA ve své vlasti.

Celý článek najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo.