Odkaz VH, rubl, metabolismus hokejistů

Padající rubl zalehává titulní strany, kataklyzma v autobuse plném hokejistů, VH a jeho odkaz.

„Rusko krvácí, prodělávají i Češi“ hlásí otvírákovým titulkem Lidové noviny, místní dimenzi krize v Rusku popisují i ostatní deníky. Petr Kellner prý přišel během pár hodin o čtyři miliardy, jeden aby hned napnul svou schopnost empatie. V Hospodářských novinách předkládá Martin Ehl tři scénáře: „Nejméně pravděpodobný je ten, který by předpokládal, že Putin najde způsob, jak si zachovat tvář a ustoupí ve sporných otázkách kolem východní Ukrajiny a Krymu výměnou za změkčení či zrušení sankcí. (...) Polský analytik Witold Gadomski tento scénář označuje za nejracionálnější, ale právě proto za nejméně možný. (...) Druhý scénář, pravděpodobnější než první, je nějaký způsob přežití krize za pomoci kontroly kapitálových toků. To by ale předpokládalo, že cena ropy, hlavního zdroje příjmů ruského státního rozpočtu, se během pár měsíců vrátí do blízkosti sta dolarů za barel. Vzhledem k odhadům vývoje ceny ropy v příštím roce je to spíš nepravděpodobné. (...) Třetí scénář je nejnebezpečnější pro okolní svět. Ruský prezident se může pokusit odvést pozornost vyvoláním nějaké zahraničněpolitické krize či přímo malé války. Někteří experti jako Witold Godomski tipují pokus o vyvolání války na Blízkém východě, což vzhledem k ceně ropy dává logiku. Ale ruské páky v arabském světě či v Íránu jsou slabší než za sovětských časů.“ Tu nejracionálnější možnost vyloučit jako první – to mi přijde jako spolehlivý postup. Ve výčtu scénářů ovšem postrádám čtvrtou variantu – nejpravděpodobnější a neznámou. 

 Od smrti Václava Havla to dnes jsou tři roky, výročí inspirovalo řadu textů. Tomáš Klvaňa v Lidových novinách. „Země Václava Havla vypadá tři roky po jeho odchodu na věčnost jinak. (...) Nejdůležitější změnou je bezpochyby rozklad politického systému, jenž se ustavil po roce 1992 vítězstvím ODS a následnou reaktivní obrodou sociální demokracie. (...) Destrukce systému by sama o sobě nemusela být špatná, kdyby ji nahrazoval nový, u něhož bychom mohli mít naději, že povede k čemusi lepšímu. Českému politickému životu však nyní dominuje programově beztvaré politické hnutí ANO Andreje Babiše. (...) Druhým trendem je tento: S usazováním demokratického režimu jsou čím dál viditelnější naše selhání, která nemusí nutně souviset s komunismem. (...) Praha vypadá jako pulzující veloměsto. Národní galerie vypadá jako muzeum. Česká hokejová liga vypadá jako – hokejová liga. (...) Jakmile se však opravdu zakousne, sezná, že opravdová chuť, zajímavý, originální obsah, který inspiruje a který dává veřejnému životu smysl, je tu spíš výjimkou. Před patnácti lety jsme se mohli utěšovat, že se věci zlepšují. Že se pořád ještě hrabeme z močálu totality. Dnes si to už nalhávat nemůžeme. (...) Třetím trendem je havlovsky podaná naděje. (...) Za rok a půl od prezidentských voleb se v politice začínají objevovat nositelé tohoto nového náboje. Jsou z různých stran, různého politického přesvědčení, ale spojuje je snaha vrátit politice obsah. Člověk s nimi nemusí souhlasit, ale diskuse s nimi má smysl. Nápaditým představitelem tohoto proudu je někdejší brněnský aktivista, komunální politik Matěj Hollan. (...) Možná vybouchne a jeho neúspěch potěší cyniky, co jich jen máme. V každém případě jsou Hollan a spol nadějí jinak neradostné krajiny posthavlovské éry.“ Ta spokojená bezobsažnost, kterou Tomáš Klvaňa, jednoduše a docela výstižně popisuje, je věc, kterou svojí generaci vyčítám asi nejvíc, když na mě přijde vyčítací nálada. A k té naději. Taky bych chtěl, aby věci dopadly spíš dobře. Myslím ale, že k odkazu VH patří chápání naděje jako něčeho nesvázaného s dobrým koncem nebo tím, co si jako happy end představujeme. Ne snad, že by VH tohle vnímání „vynalezl“, ale rozumíme si snad...

Luděk Navara v Mladé frontě Dnes. „...nejsme jen nedobrovolnými zajatci Havlových kontur, z nichž se nedokážeme vymanit, stejně jako děti se nedokážou vydat na samostatnou cestu bez vlivu rodičů? Někdo řekne, že děti výrazných osobností to mají v životě těžké. Ano. To mají.“ Petr Fischer v Hospodářských novinách. „ ...bude vždy dobré s Havlem idealisticky kývat, že ‚pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí‘, ale bude také třeba dávat bedlivý pozor, aby ‚pravda a láska‘ lež a nenávist neprodukovala. Tři roky po smrti žije Václav Havel ve společnosti pozoruhodně pestrým životem. Na jeho skutečné oživení ale budeme muset počkat. Až se v boji ideologů o politické dědictví velikána ukáže, že tohle není ten společenský grál, který v jeho životě a díle můžeme najít.“ S tím pestrým životem... vlastně moc nevím. Asi taky nějakým způsobem patřím mezi ty „Havlovy sirotky“. A zároveň si mezi nimi připadám jako v publiku pod pódiem, které tam stojí dávno po koncertě, když „Elvis has left the building“. Nechci, aby to vyznělo nějak přezíravě, ale nemůžu si pomoct. Chtěl jsem ale jenom říct... to město tady pořád je. Mám tím na mysli: VH byl spousta věcí, taky typický, tisíciprocentní Pražák. Typ člověka, jaký formují právě tyhle ulice, když se zadaří, což se samozřejmě nepřihodí často, jeden může mít dojem, že poslední dobou se v tomhle ohledu nezadařilo vůbec. Ale zároveň. Ty kameny si zaslouží trochu důvěry. Ne že by ji nutně potřebovaly, vlastně se bez nás obejdou, což může být docela povzbudivé. Nějakej vážnej. Ehm.

Jiné velmi aktuální problematiky se dotýká článek ve sportovní rubrice Práva. Čtenáře poznamenaného atmosférou doby, jež vystavuje jedince spoustě možností dopustit se vážných dietních chyb. Nemůže nepřitáhnout nekompromisně deskriptivní titulek: „Zvracel celý autobus“. „Takový masakr v týmu Jakub Kovář ještě nezažil.“ Následuje popis potíží, které postihly hráče Jekatěrinburgu po požití čehosi nevhodného v Chanty-Mansijsku. A nakonec: „Další trable zažil cestou na sraz. ‚Uletělo mi v Moskvě letadlo, takže jsem osm hodin čekal zpocený a smradlavý. Ani tohle nebylo nic moc.‘“ Věříme. Empatizujeme.  A jakousi oklikou se dostáváme zpátky k tématu naděje, která neumírá ani v Moskvě na letišti, ani v autobuse, jímž právě prošlo kolektivní metabolické kataklyzma.