Otravný komunismus, byl přece tak dávno

Pátek, to ano. Ale prší. Jinak další detaily povolebních dobrodružství Tomáše Hudečka a spekulace o těch, které má ještě před sebou. Ebola.

Lidové noviny otevírají anoncí na rozhovor s Karlem Schwarzenbergem, jenž přinesou zítra. „Musel jsem Hudečka obětovat“, říká v něm. „... připustil, že se TOP 09 především nepodařila kampaň, postavená hlavně na kritice největšího protivníka Andreje Babiše. Její autoři akcentovali zejména (nejen) jeho dávné styky s komunistickou tajnou policií burcovali voliče proti ‚estébákům a fízlům‘. ‚Bylo to mimo. Lidi to nezajímá. Je to všechno dávno,‘ posteskl si šéf TOP 09. Antiestébáctví či antikomunismus se přitom neobjevovaly jen na plakátech. Kandidáti na mítincích mluvili o 25 let staré minulosti, téma vtáhli i na sněmovní půdu. To když první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek prohlásil o poslanci za KSČM Zdeňku Ondráčkovi, že je komunistický fízl, protože za socialismu sloužil u pohotovostního pluku, který se podílel na potlačování protirežimních demonstrací, a tvrdošíjně trval na tom, že se mu neomluví. Kalousek souhlasí se Schwarzenbergem, nicméně podle něj fakt, že antiestébáctví netáhne, neznamená, že na něj TOP 09 přestane upozorňovat. ‚Je to důležité‘, řekl Kalousek LN.“

Na tom textu je možná zajímavější forma než obsah. To, že kampaň TOP 09 působila dryjáčnicky a pro komunální volby, v nichž se rozhoduje především o praktických „provozních|“ věcech, nepřípadně, je asi pravda. Deník ale zároveň nenápadně tvrdí, že to, jestli někdo byl či nebyl u StB nebo u pohotovostního pluku, vůbec žádné téma není, ty styky přece byly „dávné“, to, že na mítincích někdo mluví o „25 let staré minulosti“ je zřejmě udivující, nemluvě o té drzosti, když takové téma dokonce – zadržte dech – „vtáhne na sněmovní půdu“ a pak se „tvrdošíjně“ odmítá omluvit, ač by podle LN zřejmě měl. Časy se mění a Lidové noviny s nimi. Nechám stranou otázky související s, ehm, vlastnickou strukturou vydavatelství Mafra. Představa, že minulost (jakákoli) je uzavřená, schovaná za tlustou čarou, je především nesmyslná. I v zemích, kde nikdy žádný komunistický režim nebyl, se čas od času řeší, co který politik v době mladosti dělal. Nebo příklad z jiné sféry a související s jinou ideologií – málokomu přijde divné, když někdo chce dnes s Danielem Landou řešit skinheadskou kapelu Orlík, taky bych se ho na ni ptal. Je to věc stejně „dávná“ (24 let), ale u člověka, který má (nebo měl) docela velký vliv na veřejné mínění, se ta otázka prostě vnucuje. Jestli někdo byl informátorem StB nebo sloužil u pohotovostního pluku není jenom informace o jeho chování v nějakém uzavřeném historickém období, které nijak nesouvisí s dneškem. Je to taky projev nějaké životní strategie. A především – představa, že český komunismus je uzavřená minulost, je pomýlená – ne v tom, že by existovala možnost restaurace normalizačního režimu. Ale pro to, že ten režim byl taky výrazem nějaké tendence, která je v téhle zemi doma, s koncem komunismu nezmizela. Nějak jsem se rozjel, zbytek stručně.

V Mladé frontě Dnes rozhovor s prvním prezidentem nezávislé Litvy (tedy té postsovětské) Vytautasem Landsbergisem. Ve dvaaosmdesáti letech si může dovolit říkat věci jednoduše a napřímo. Osvěžující. Velká část interview se týká ukrajinského konfliktu a jeho dopadů. Je dotázán i na to, kolik lidí v čele Evropy by bylo ochotných „prodat duši Putinovi“. „Po pravdě řečeno hodně. No, ale i to je zkouška. Pro lidi, národy, zkouška evropské civilizace. Pokud je k ničemu, tak je to celé k ničemu. A zmizí (tichý smích).“ 

V Hospodářských novinách popisuje Jindřich Šídlo jakýsi imaginární mustr vyjednávání o komunální koalici. „Strana A kupříkladu označuje za svou zásadní prioritu stavbu obchvatu města, neboť její voliči obvykle jezdí autem. Strana B slíbila novou trasu metra, protože její voliči si jízdu autem nemohou dovolit. Strana C prosazuje více cyklostezek – její příznivci si sice mohou dovolit jízdu autem, sami ale cítí, že se od nich (zejména v jejich vlastní sociální skupině) očekává, že budou používat metro a kolo. Strana D, která se vymezuje proti stranám A, B a C, protože vznikla teprve dva měsíce před volbami a kandidují za ni bývalí členové stran A, B a C, je přesvědčena, že je možné postavit metro i cyklostezky, pokud by její členové, když ještě nebyli jejími členy, město nerozkradli. (...) Po mnoha dalších jednáních se strany A, B, C, a D dohodnou, že v této situaci nezbývá než své programové priority odložit nejpozději do kampaně před příštími komunálními volbami, kde je budou hájit stejně neústupně jako letos.“

Blesk přináší dobrou zprávu ze Šumperka: „Lapili mladého onanistu“. Pod titulkem „Velké přiznání!“ deník sděluje, že Petra Kvitová „přiznala“, že by ráda byla světovou jedničkou. Ještě pořád jsem se z toho otřesu úplně nevzpamatoval. A spolu s vámi se ptám: Co bude dál? Jaké další šokující konfese nás ještě čekají? Jaká další mez představivosti bude atakována? Jaké... Ok. Hezký víkend.