Komárek jako Klaus, pravda o ňadrech

Na trhu se prý objevil nový telefon, tak proč si kvůli tomu trochu nezajančit... Českem se rozjel think tank.

Existují na světe tzv. fenomény, které jeden prostě nezachápal. Firma Apple třeba. Jako... ok. Výrobky asi docela fajn, pokud mi moje nikterak hluboká zkušenost dovoluje soudit. Vlastně první domácí počítač, který jsme měli, byl za pár stovek pořízený Macintosh Classic. Když se to dozvěděl kamarád, vytřeštil oči a hlasem třesoucím se posvátnou úctou zvolal: „Ten měli na policejní stanici v Twin Peaks!“ No nic. A logo docela pěkné, pamatuju si ho z desek The Beatles. Kdyby můj vztah k té kapele před pětadvaceti lety dost neochladl, líbilo by se mi asi ještě víc. Nicméně – tu pseudoreligiózní oddanost, kterou si nemálo lidí vypěstovalo k věcem, jež tím logem jsou označené, nechápu a chápat ani nehodlám, protože člověk nemusí chápat všechno a mohl-li bych si vybrat něco k nechápání, volil bych pravděpodobně toto. A když už je tedy řeč o tom mém nepochopení – pokud dokládá nějaký problém, není na mojí straně. Přesněji: jestli tady někomu přeskočilo, já to nejsem. Tímto košatým výkladem jsem uvedl informaci o podobě dnešních Hospodářských novin. Celou titulku zabírají fotky šéfů Applu, sděluje se, že „nový iPhone je v Česku“. Toto zásadní sdělení je různými směry rozváděno na následujících osmi stranách. Celkem věřím, že si najdou dost čtenářů. Asi bych se měl odebrat do předčasného důchodu.

V otvíráku Lidových novin zpráva, jež staromilce spíš potěší, zvlášť pokud se často pohybuje po pražské Malé Straně. „Ministr vyhání segwaye“. Martin Novák z tiskového odboru ministerstva dopravy: „Hlavním důvodem je bezpečnost lidí na chodníku. Dosud byli segwayisti považováni za chodce. Z podnětu některých obecních úřadů, zejména Prahy 1, bylo požadováno, aby tato problematika byla centrálně řešena, neboť zkušenosti těchto úřadů nejsou veskrze pozitivní.“ Hezký eufemismus. Například moje zkušenosti s těmi monstrózními vozítky jsou veskrze na pěst. To, že mě při pohledu na ně strašně bolí oči, je jenom to první... Ano, v zásadě bývám pro to, aby se stát nemontoval do věcí, do nichž by se montovat třeba nemusel. Ale jsou chvíle, kdy zásady s lehkostí odkládám.

Ve stejném deníku odpovídá poslanec ANO a bývalý novinář Martin Komárek na včerejší komentář Romana Jocha o budoucnosti české pravice. Babišovu hnutí v něm předpověděl rychlý konec. „Růst ANO připomíná velký třesk. V červnu roku 2013 byly jeho preference pod hranicí statistické chyby, mělo sotva tisíc členů. Teď jakožto vládní strana fakticky vyhrálo komunální volby. Ale nejde jen o to. Andrej Babiš přitáhl do politiky řadu schopných lidí, kteří nepřestali hledět na svět normálně. Velmi se liší od oněch podržtašků, obližmisků, náfuků a vyžírků, kteří voličům (a řadě poctivých politiků) správu věcí veřejných znechutili. (...) Pokud nechce ANO dopadnout jako Věci veřejné a TOP 09, skutečně musí dobudovat pravidla a strukturu a musí projít debatami, v nichž formuluje odpovědi na řadu kulturních a světonázorových otázek. Jeho naděje stát se kvalitní stranou, která masově osloví voliče nejméně dvacet let, je však nekonečně větší než naděje jakési chimérické pravice, v jejíž zrod Roman Joch doufá.“ Slušné. Komárkův text mě zaujal především tím, jak v něm autor (nevím, jak moc vědomě) přebírá vyjadřovací manýry Václava Klause. Překvapivé to možná není, ale za zaznamenání to asi stojí. Třeba. Víckrát jsem si z bývalého prezidenta utahoval kvůli jeho (z marketingového hlediska možná smysluplného) zvyku přiřazovat peripetiím vývoje jeho stran a jeho osobní kariéry jména asociující velké historické události (sarajevský atentát, toleranční patent, mobilisace). A tady rovnou... velký třesk. Ten se dá přebít jenom těžko. Pak velmi klausovské řetězení pejorativních charakteristik v plurálu (u Klause typicky „pánové Svobodové“). A nakonec převelice oblíbené exprezidentovo příslovce, vhodné pro situace, kdy je potřeba vypíchnout vlastní zásluhy či naopak malost protivníků. „Nekonečně“! Je to tam! Hlavně, že se drží ta kontinuita. Na druhou stranu z Václava Klause ministr školství udělal předsedu Národní rady pro vzdělávání, budeme se od něj tedy učit všichni. Martin Komárek je tedy jen – jako obvykle – trochu napřed. 

Na titulce Práva se hodně seká: „Kvůli penězům si nechal useknout dva prsty“ a hlavně otvírák „Armáda oseká frčky stovkám vojáků“. Osekání frčků – asi nějaký rituální úkon ve společenství fakt tvrdých chlapíků. Nechtěl bych být přítomen, natožpak účasten. Blesk v titulku přináší překvapivé sdělení „Rosický neexistuje“. Ještě pod vlivem šoku z toho jsem zaznamenal pouták na první straně LN, slibuje „pravdu o ňadrech“. Doufám, že existují aspoň ta.