Riziko Trump pro Evropu známe. Ale co riziko Hillary?

Do vyhlášení výsledků amerických prezidentských voleb nezbývají ani tři dny, v průzkumech publikovaných o víkendu opět vede Hillary Clintonová. Riziko Trump bývá v České republice a vůbec v Evropě popisováno často a je nezanedbatelné. Ze slov republikánského kandidáta se dá vyčíst pokles zájmu o NATO, byť to Trump maskuje jako výzvu, abychom se v Evropě vzchopili a investovali víc do společné obrany. Ale neměla by nás více zajímat politika USA na Blízkém východě, který je, jak nám loni připomněly dějiny, za rohem? Tady je Trump nepopsaný list, což se o jeho soupeřce napsat nedá. Demokratickou kandidátku váže k Blízkému východu jak politika, již provozovala na ministerstvu zahraničí, tak nezdravé osobní vazby.

V posledních dnech se konečně média trochu víc zajímala o skutečný skandál Hillary, totiž o modus operandi nadace Clintonových. Prošťouchnout to téma na přední stránky hlavních deníků a do jejich redakčních komentářů pomohlo dramatické oznámení ředitele FBI Jamese Comeyho, že služba znovu otevře šetření služebních e-mailů, které Clintonová coby ministryně zahraničí odesílala ze svého privátního e-mailového účtu.

V tomto případu jde od začátku o víc než jen o neopatrnost při zacházení s utajovanými informacemi. Pozadím je tušení, že mezi 33 tisíci maily, které její lidé vymazali dřív, než letos na jaře její soukromý účet předali vyšetřovatelům FBI, mohou být kompromitující detaily k fungování nadace, jež sice primárně sbírá peníze na charitativní účely, ale kromě toho je pochopitelně i mocenským vehiklem této mocné rodiny. Zaměstnání v nadaci koneckonců našla i dcera Chelsea.

Už z toho, co je zveřejněno před novým kolem šetření FBI, i průměrně podezřívavý člověk pojme podezření, že v darech pro nadaci šlo ve značné míře o kupování si přízně, času, pozornosti americké ministryně zahraničí, která má přízně, času, pozornosti omezené množství. Ze 154 soukromých osob, jimž se dostalo během první poloviny jejího mandátu audience u ministryně nebo aspoň termínu po telefonu, celých 85 obdarovalo nadaci.

Dohromady to podle počtů agentury AP dělalo 156 milionů dolarů. Ještě více v té době do nadace přiteklo od 16 zahraničních vlád, s jejichž zástupci se Hillary jako ministryně také setkala: 170 milionů. Kromě různých západních vlád nadaci nebylo trapné přijmout peníze ani z diktatury jménem Saúdská Arábie (až 25 milionů dolarů).

Od vlády Kataru dostal Bill Clinton před pěti lety, ke svým pětašedesátinám, jeden milion dolarů. V té době samozřejmě Hillary byla ministryní zahraničí a nadace Clintonových měla povinnost oznámit každý avizovaný dárek od zahraniční vlády ministerstvu zahraničí, které potom vydá dobrozdání, jestli tu hrozí, nebo nehrozí střet zájmů. U dárku z Kataru nadace ministerstvo prokazatelně nevyrozuměla.

Americké velvyslanectví v Praze je v posledních letech známo podporou boje proti korupci, rozumí se té české. Dnešní špičky státních zástupců ambasáda opečovávala a zřejmě dál opečovává, vypisuje dokonce granty k posílení nezávislé role státních zástupců a policie. Nicméně to, z čeho je podezřelá favoritka na prezidenta Spojených států, je o řád výš než nezdaněné kabelky Jany Nagyové a všechno, z čeho Ivo Ištvan a spol. podezřívali Petra Nečase.

Tady jsou zdokumentované převody peněz. A jde o víc, než je termín u českého premiéra.

Amerika například musí mít nějakou politiku na Blízkém východě. Clintonová byla nejen pro invazi do Iráku v roce 2003, jež do značné míry zavinila dnešní chaos na Blízkém východě (to byl Trump coby nezúčastněný kibic taky), coby ministryně zahraničí se angažovala v bombardování Kaddáfího režimu v Libyi, prezidenta Obamu dokonce přesvědčovala k náletům na Assadův režim v Sýrii. Obama se přemluvit nenechal, nicméně jeho vláda nejprve nepřímo a dnes už i přímo podporovala a podporuje protivládní vzbouřence, mezi nimiž přitom postupem času víc a víc převládají džihádisté. Ve východním Aleppu, kde USA podporují opozici proti Assadovi a Rusku, podle vyjádření mluvčího amerických sil působících v Iráku Steva Warrena (duben 2016) dominuje syrská pobočka al-Káidy. Tam či onde na Blízkém východě Washington podporuje buď sunnitské radikály, jimž vlády Kataru a Saúdské Arábie posílají peníze, nebo někoho, z koho se časem vyklube spojenec sunnitských radikálů.

Julian Assange má nějakou svou agendu, nicméně z e-mailů, jež pustil minulý týden, vyplývá, že samotná Hillary v roce 2014 v e-mailu poradci prezidenta Obamy chtěla, aby vyvinul tlak na vlády Kataru i Saúdské Arábie coby sponzory Islámského státu. E-mail odeslala pár dní poté, co USA zahájily v Sýrii proti Islámskému státu nálety. Je to politika dokonalého chaosu, rozporů a nedůslednosti. Nesouvisí dar od Kataru Billovi k narozeninám nějak s dlouhodobou nedůsledností USA vůči svým blízkovýchodním spojencům? Třeba ne, ale už to, že se ta otázka nabízí, je tragédie.

Americká politika na Blízkém východě posledních let hodně přispěla k tamnímu rozvratu. Je nepochopitelné, proč se tady v Evropě, jež radikalizaci na Blízkém východě a přistěhovaleckým vlnám bezprostředně čelí, upínáme k ženě, která tu chybnou politiku reprezentuje a jež by ji zřejmě ještě prohloubila.