Terorista, nebo hrdina? Bělehrad má sochu Gavrila Principa
HRDINA NEBO TERORISTA?
NOVÉ
V srbském Bělehradě byla tuto neděli odhalena dvoumetrová socha Gavrila Principa. Tento muž, jehož atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d‘Este odstartoval první světovou válku, je v pravoslavné zemi oslavovaný jako hrdina. Například srbský prezident Tomislav Nikolić během slavnostního ceremoniálu označil Principa jako „bojovníka za svobodu“, informuje zahraniční tisk.
Slavnostní ceremoniál, při kterém byla Principova socha odhalena, se konal v neděli 28. června. Tedy přesně 101 let ode dne, kdy Princip několikrát vystřelil na dědice rakouského trůnu a jeho manželku. Na toto datum zároveň připadá státní svátek Vidovdan (Vítův den), který připomíná výročí bitvy na Kosově poli a který kromě Srbů slaví i (rovněž pravoslavní) Bulhaři.
Kromě několika stovek lidí se na sochu, která teď stojí v centru Bělehradu, přišli podívat i někteří srbští politici, mezi nimi i prezident Nikolić. Ten označil Principa – který je v mnoha zemích považován spíše za teroristu – za hrdinu a bojovníka za svobodu. „Dnes se nebojíme říkat pravdu. Gavrilo Princip byl hrdina. Byl to symbol ideje svobody, vrah tyranů a nositel evropské myšlenky o osvobození z otroctví,“ prohlásil na jeho adresu prezident. Podle světových médií dodal, že „ostatní si mohou myslet, co chtějí“.
Odkaz Gavrila Principa i dnes – téměř sto let od jeho smrti – do značné míry rozděluje etnicky a nábožensky heterogenní Balkán. Například pravoslavní Srbové ho tradičně oslavují jako hrdinu. Naproti tomu chorvatští katolíci a bosenští muslimové na něj nahlíží spíše jako na muže, jenž ztělesňoval srbský nacionalismus.
V inkriminované době před první světovou válkou totiž Chorvati dávali přednost tomu, aby byli součástí Rakousko-Uherského mocnářství spíše než součástí velkého Srbska. Habsburská monarchie do balkánské země přinesla zákon, pořádek, průmysl a investice. Obzvláště ožehavě je Princip vnímán v Bosně, kde vedle sebe žijí, jak Srbové, tak Chorvati a muslimové.
Principův sarajevský atentát posloužil jako záminka pro Rakousko-Uhersko, aby vyhlásilo válku Srbsku. Vládě v Bělehradě bylo vystaveno ultimátum, jehož přijetí by však de facto znamenalo zařazení Srbska do podunajské monarchie. Když Srbové podmínky ultimáta odmítli, začala válka. Záhy se do ní zapojilo i Rusko a Francie, Rakousku zase přišli na pomoc Němci. Do války, která stála život více než 10 milionů lidí se později zapojila i Velká Británie a také Spojené státy.
Samotný Princip byl bezprostředně po atentátu zatčen. Pokusil se sice o sebevraždu, ale v tom mu bylo zabráněno. Následně byl odsouzen ke dvaceti letům vězení (v době atentátu mu ještě nebylo 20 let, a proto nemohl být odsouzen k trestu smrti). Prakticky celou válku strávil ve vězení, kde také v dubnu 1918 – jen několik měsíců před koncem krvavého konfliktu – zemřel na tuberkulózu.
