Svoboda slova, ekonomický nátlak a „fake news“
1
Fake news čili záměrně vyráběné dezinformace mají čím dál těžší život. Teď bohužel nebude následovat zpráva o dobrovolném závazku v českých redakcích zvýšit novinářské standardy. Boj establishmentu proti dezinformacím definitivně dorazil i do České republiky a od středy má další velký úlovek: Česká spořitelna oznámila, že na doporučení spolku Evropské hodnoty (EH) si dá pozor, aby už se její inzerce neobjevovala na dezinformačních serverech. Již dříve podobný krok oznámila telekomunikační společnost T-Mobile.
EH sestavily celý seznam závadných serverů, dokonce s třemi podmnožinami, vedle tak obskurních stránek, jako je Aeronet, o nichž by se bez setrvalé kontrapropagandy většina českých uživatelů internetu nikdy nedozvěděla, jsou tu i masově čtené Parlamentní listy. V těch má, jak známo, majetkový podíl senátor a král hazardu Ivo Valenta, nicméně o vazbách na Rusko, natož na Čínu nebo jinou zahraniční mocnost, která by u nás chtěla ovlivňovat veřejné mínění, nevědí ani v Evropských hodnotách nic. Vycházejí z čehosi, co se vznešeně jmenuje obsahová analýza, ale reálně to je předpojaté čtení zpráv s notýskem na zapisování známek za špatné názory. Autorům analýz vzniklých pod egidou EH připadá jako nebezpečná manipulace kdeco, i euroskeptické názory. Ale bez opačného názoru není demokracie – a je otřesné, že takovou banalitu člověk v roce 2016 vůbec musí psát.
I zmíněné Parlamentní listy se ocitly na seznamu, který zveřejily Evropské hodnoty a vytvářejí tak morální nátlak na velké firmy. Z vyjádření nejznámějšího evropského hodnotáře Jakuba Jandy lze soudit, že to je jen první úspěch na dlouhé cestě, na jejímž konci se autorům zřejmě rýsuje vyhladovění serverů ze seznamu.
Na jednu stranu mají i EH na svoje bojkoty právo a soukromé firmy si s vlastní inzercí mohou nakládat, jak chtějí. První menší kaz na kráse: ten, kdo těm soukromým firmám napovídá, respektive vyvíjí na ně tlak (s nevyslovenou hrozbou nepříjemné publicity), je částečně placen z veřejných peněz. Takže nějaká část z peněz, které jdou na ztěžování života například Parlamentních listů, byla předtím na daních odebrána čtenářům oněch Parlamentních listů – to je prostě zvrhlost, ať už máme názory na politiku nebo Parlamentní listy, jaké chceme. (A to se Evropské hodnoty na svých stránkách definují jako „nevládní odborná instituce bránící liberální demokracii“. Další únosce pojmu liberální.) O řád vážnější je, že tyto EH se v nějaké míře podílely nebo podílejí na vzniku odboru, respektive oddělení pro boj s dezinformacemi, který se má plně rozběhnout prvního ledna.
Odbor, který kritici překřtili na ministerstvo pravdy, bude pro začátek čítat méně než 20 zaměstnanců a vypadá to zatím jako PR plácnutí do vody ministra vnitra Milana Chovance. Stejně tak fakt, že někeré firmy nebudou inzerovat na Aeronetu, může mnoha čtenářům připadat jako vítaná zpráva a ostatním jako prkotina. Ale vzniká tu riziko, že si dokonale zvykneme na absurdní podívanou, kdy nějaká skupinka lidí, kteří se sami rozhodli, že mají nadání a erudici k rozeznávání pravdy od lži, pořádá pogrom na inzeráty a učí se, jak používat ekonomický nátlak. Ve chvíli, kdy takové chování nenarazí na všeobecný odpor demokratů, si můžeme být téměř jisti, že jednou tito mistři pravdy svůj záběr rozšíří.
Krom toho platí, že co se objeví na západ od našich hranic, mívá tendenci doputovat po čase i k nám. V Německu si Angela Merkelová před měsícem veřejně zaspekulovala, že příští rok zkusí Rusko kyberválkou a vyráběním falešných zpráv ovlivnit volby do Bundestagu. Za tu dobu myšlenkové pochody v hlavách části jejích spolupracovníků dospěly tak daleko, že vážně navrhují zavést nový trestný čin výroby a šíření fake news.To by v trestním právu znamenalo zvrat, až dosud se totiž trestní právo váže na činy nebo jednání, nikoliv na názory. Tzv. alternativní média, což jsou v Německu vedle skutečně nacionalistických, konspiračních a jinak ujetých stránek i servery, které z normálně konzervativních pozic kritizují třeba migrační politiku nebo obecně vládu Merkelové, cítí pochopitelně hrozbu. Je to jedna podoba širšího tažení proti nim, jakého by se člověk ve svobodné společnosti už nenadál.
Koncem listopadu kreativec (strategy director) z hamburské reklamní agentury Scholz and Friends začal obesílat firmy, jejichž inzerce se přes zprostředkovatele dostala i na jeden z těch normálních liberálně-konzervativních a k vládě kritických webů – Achse des Guten, česky: Osa dobra (www.achgut.com). Server vede Henryk Broder, populární spisovatel a komentátor, potomek polské židovské rodiny. Ale strategy directorovi tón serveru připadá „vpravo“, což se ve slovníku těchto lidí v podstatě rovná nacismu. Agentura Scholz and Friends je velká firma ve svém oboru, mezi její klienty patří i spolková vláda nebo Evropská komise. A strategy directorovi se vskutku podařilo přimět všechny významné zadavatele inzerce, aby zprostředkující inzertní agenturu požádaly o stažení reklamy z Osy dobra. Agentura, která náhle sama čelila existenční hrozbě, Brodera poprosila, jestli by po dobrém nemohli smlouvu na zastupování zrušit. Server celý případ před týdnem zveřejnil, mezi jeho čtenáři se zvedla vlna rozhořčení a nebyla asi zanedbatelná, soudě podle toho, že jméno strategy directora agentura Scholz and Friends vymazala ze svých stránek a on od té doby hraje mrtvého brouka.
Proti fake news a „pravicovému populismu“ se prý nevede boj proto, že představují jiný názor a jiný pohled na svět, ale proto, že manipulují. Tím němečtí a stejně tak i čeští organizátoři bojkotů vytvářejí dojem, že až dosud se v klasických médiích nepsalo nic než pravda. Jeden z autorů Osy dobra poznamenal, že celý ten boj proti fake news není nic jiného než boj stávajícího establishmentu o monopol na fake news. Bohužel se to začíná hodit i na část establishmentu českého.
