Ke kroucení pozadím jsem neměla nikdy daleko, říká královna českého twerku

„Tanec jako takový je dřina, nehledě na styl. Je to celoživotní ‚oběť‘. Makáte od raného věku, pomalu celý den v kuse a stále to nestačí,“ říká v rozhovoru pro deník ECHO24.cz tanečnice Anet Antošová, která je označována za královnu českého twerku. Tanec původem z Konga, jehož základem je natřásání pozadí, je podle ní ještě stále částí taneční scény považovaný za černou ovci.

Mluví se o vás jako o královně českého twerku. Jak jste se k tomuto tanečnímu stylu dostala?

Vlastně celkem nevinně. Oslovil mě majitel tanečního centra Stage Praha Pavel Strouhal, jestli bych daný taneční styl nezačala vyučovat u něj ve studiu a obecně jej do Česka a na Slovensko nepřitáhla. Nestačila jsem říct ne a už stály fronty slečen před vchodem studia.

Ke kroucení pozadím jsem neměla nikdy daleko. Už šest let se věnuji dancehallu. Jde o jamajský tanec a je to v podstatě něco obdobného. Používají se stejné techniky v ženském tancování.

Odkud se twerk vzal?

Twerk má svůj původ v Africe, konkrétně v Kongu. Sloužil k oslavě ženské plodnosti a byl velice kulturní záležitostí. Současná podoba twerku je výplodem hip-hopové kultury v New Orleans tzv. Bounce Culture. Ta tanec začala využívat ve svých raperských show a videoklipech, čímž se dostal do podvědomí široké veřejnosti a postupně si získal oblibu po celém světě. Na druhou stranu ale také začal být pojímán jako vulgární tanec v souvislosti s raperskými texty.

Jaké je jeho postavení na dnešní taneční scéně? Jde spíše o trend, nebo už o stálici?

Postavení na taneční scéně obecně je široký pojem. V každé zemi je twerk brán jinak, závisí především na tom, kdy do dané země přišel, jak je tamními médii prezentován nebo jaká je obecná informovanost. Twerk je trendovou záležitostí, u nás již společností akceptován, ale stále „černou ovečkou“ určité části taneční scény. Neřídím se ale trendy a nesleduji je, já je ráda tvořím.

Ukázka twerku v podání Anet Antošové:

Máte v tanci nějaký idol?

Nemám idoly, mám jisté lidi z různých oborů, kteří jsou pro mě motivací, inspirací, ráda se od nich učím profesionalitě, pokory apod. Ale že bych někoho konkrétního obdivovala, napodobovala či se v něm vzhlížela, to nemám a nikdy jsem to ani neuměla.

Před dvěma lety tancovaly twerk studentky VŠE během Miss. Hodně lidí to tehdy pobouřilo a rektorka se nakonec rozhodla soutěž krásy pod hlavičkou školy zakázat kvůli poškození dobrého jména VŠE. Sledovala jste to? Jaký je na to váš názor? Je v tomto ohledu česká společnost pruderní?

Vzhledem k tomu, že jsem na akci byla, nemusela jsem sledovat “legrační” kauzu, která následovala. Pro ty, kteří nevědí, o co přesně šlo – byla jsem poptána na vystoupení a ke spolumoderaci tanečního twerk battle v rámci akce Miss VŠE. Utkat se v něm měly finalistky v rámci vstupu extra.cz, jejichž účast byla dobrovolná. Jednalo se o zpestření akce, nikoliv o disciplínu jako takovou.

Sasazu (hudební klub, ve kterém se akce konala – pozn. red.) bylo narvané k prasknutí a studenti svými hlasitými pokřiky vybírali vítězku. Klasická klubová záležitost. Přirovnala bych to k tomu, že si někdo objedná striptýzové vystoupení a pak se diví, že se dotyčný svlékl.

Myslím, že naše společnost není prudérní, ale nemáme dostatečnou informovanost, abychom věci mohli chápat tak, jak jsou, jednak jim také rozumět nechceme a jednak jsme konzervativní národ.

S jakými reakcemi se od lidí na tanec setkáváte?

Reakce a názory veřejnosti jsou různé, což je logické, každý máme jiné chutě. Já třeba taky nemám ráda pistáciovou zmrzlinu, ale pravda, nepíši o ní sáhodlouhé statusy na Facebooku.

Je možné se v dnešní době pouze tancováním uživit?

Ano.

Co za dřinu se za tím, být v twerku dobrý, skrývá?

Tanec jako takový je dřina, nehledě na styl. Je to celoživotní „oběť“. Makáte od raného věku, pomalu celý den v kuse a stále to nestačí. Neznáte slovo dovolená, protože místo ní objíždíte nejrůznější kempy, soustředění a zahraniční pobyty, abyste „neusnuli na vavřínech“. Veškeré vaše volno je tanec, práce je tanec a koneckonců i váš nejbližší přítel je v podstatě tanec. Jedna z těch lepších závislostí.

Mohla byste popsat svůj typický den?

A který? Každý den je úplně jiný. Každé dopoledne a odpoledne se opakují aktivity jako schůzky, práce na počítači, focení, natáčení nebo příprava na večerní lekce, někdy toho je více a někdy si stihnu dojít i třeba na poštu. Na to hezky plynule navazují taneční open lekce a po nich pak noční zkoušky na různé projekty a vystoupení.

Doma potom kolem půlnoci buď ještě otevřu maily a řeším poslední resty, nebo se učím na zkoušky do školy. Takhle se to opakuje od pondělí do čtvrtka a na víkendy mám pozvánky na workshopy do zahraničí. Do toho mám malého chlupatého rošťáka a píši diplomovou práci.

Na jakých aktuálně projektech pracujete?

Projektem number one je v těchto dnech, týdnech a měsících moje diplomová práce, kterou musím do konce května odevzdat. Víkendové workshopy jsem malinko omezila, ale přeci jen nějaké tam jsou. V červnu pak budu mít turné po Mexiku, o prázdninách letní taneční školy, intenzivní kurzy, taneční kemp u moře nebo školení pro lektorky twerku. Koncem roku mě čekají obhajoby a státnice. A pak plánuji i pár skvělých akcí, o kterých ale nechci zatím mluvit. Vše najdete na mém webu nebo Facebooku.

Čtěte také: Praha předčila Řím i New York. Je šestou nejlepší destinací světa

Modelka si plní svůj sen. Na kolečkovém křesle

Princezny v utečeneckém táboře. Syrský umělec fotil malé hrdinky