Pochopit bobra
1
Titulky z českých médií jen za pár březnových dní: „Spoušť, nebo spása? Bobři obsadili řeky“ (Deník, 7. března), „Bobři poničili ovocné stromy, kraj majitelkám proplatí škodu“ (Zlín.cz, 7. března), „VIDEO: Fantom Dukovan byl přistižen. Je jím bobr“ (Třebíčský deník, 3. března)…
Jako obyvatelé moravských úvalů i české kotliny se ocitáme ve velkém dilematu. Na jednu stranu se nám vrátil jeden z nejpozoruhodnějších druhů evropské přírody, ale zároveň se jedná o zvíře tak inteligentní a pracovité, že se bude stále víc dostávat do konfliktů s člověkem. Nejedná se jen o pokácené jabloně a další stromy, ale zejména o údržbu rybničních a protipovodňových hrází.
Jak myslí bobr?
Abychom pochopili chování bobra, musíme znát tři věci. Ta první je, že bobři žijí v malých rodinných skupinkách, které sestávají ze základního páru, dvouletých potomků a čerstvých mláďat. Po narození další generace – bobr se dožívá až dvaceti let – jsou odrostlejší mláďata z původního území vypuzována, takže bobr jako druh je předurčen k migraci a šíření. Druhá záležitost se týká průběžně dorůstajících bobřích zubů – bobr prostě musí hryzat. Na Dyji nalezneme kmeny topolů o průměru až 140 cm ze všech stran okousané bobrem, a to někdy i těsně nad sebou. Nejedná se tu o potravu, nýbrž o obrušování zubů. Třetí věc se týká nor. Zatímco kanadský bobr na jezírcích a pomalých tocích s oblibou staví bobří hrady, evropský bobr dává přednost norám, které mohou mít celkovou délku kolem 50 metrů a sestávají z přístupové chodby a větracích a únikových tras. Na jednom kilometru protipovodňové hráze kolem řeky Moravy tak bylo napočítáno až 80 různě závažných poškození.
Bobr byl v českých zemích vyhuben mezi 16. a 18. stoletím. Dokonce byly zřízeny zvláštní obory, bobrovny, kde byl bobr chován ještě ve druhé polovině 18. století. Na Třeboňsku byli bobři v roce 1809 vypuštěni do volné přírody, ale škody na stromech a zejména hrázích vedly k jejich opětovnému vyhubení, k němuž však díky opatrnosti a inteligenci bobrů došlo až v roce 1871. Dnes bobři žijí na Berounce kousek nad Prahou a je jen otázkou času, kdy proniknou třeba do pražské Stromovky. Největší obavy z bobrů však panují v jižních Čechách, kde by sice měli optimální podmínky, ale také by mohli ohrozit stabilitu některých rybničních hrází. V západních Čechách totiž bobři dokáží aktivně regulovat výšku hladiny rybníků třeba tím, že do propustí natahají větve a kmínky, anebo naopak rybník trochu odpustí. Je to chytré a pracovité zvíře.
