Budou Češi němečtější než Němci?
Spor o generálního ředitele státní služby se stává zátěžovou zkouškou pro vládní koalici. Donedávna formulovaly zásadní odpor vůči konstrukci zákona z opozice TOP 09 a ODS. Z opozičního bučení a hrozeb obstrukcemi vykrystalizovaly čtyři požadavky, co v návrhu zákona změnit – a nejvážněji byla nastolována ta o generálním řediteli. Minulý týden se ukázalo, že výhrady sdílí část hlavní vládní strany, jejíž ministr Jiří Dienstbier zákon předkládá, jmenovitě poslanec Vítězslav Jandák, a už před koaličním jednáním včera večer šly zprávy, že do jisté míry od návrhu zákona dezertovaly i zbylé dvě vládní strany: ANO a lidovci. Po včerejším večerním jednání, které bude pokračovat ve středu, se k výhradám opozice, byť nepřímo, přihlásili lidovci.
Zato premiér naznačuje ústupky téměř ve všem až na to, oč jde parlamentní i spící opozici ve vlastních řadách nejvíc: na generální ředitelství státní služby se prý sahat nebude. Podívejme se, proč je generální ředitelství, opozicí přezdívané superúřad, tak palčivý vynález. Novela je napsaná tak, že by generální ředitel poté, co ho tato vláda vybere, napříště státní tajemníky na ministerstvech a především svého nástupce de facto určoval sám. Stal by se z něj golem státní správy, kdy se moc politiků omezuje pouze na to, do jakého golema se rozhodne vstrčit šém. Golem už se pak bude pohybovat po vlastní ose.
Předkladatelé vzbuzují dojem, že ve vyspělé Evropě takto odpolitizované vedení státní služby mají a že se čeká už jen na nás opozdilce, kdy naskočíme do vlaku. Pravda je taková, že například v Německu, což je v českých diskusích etalonem západnosti a v tomto případě zvlášť všeobecně uznávané jako příklad země, kde se daří držet politiku a státní správu zvlášť, nic podobného Dienstbierovu superúřadu a jeho státním tajemníkům není. Spolková ministerstva mají své státní tajemníky, kteří sice podléhají zákonu o úřednictvu, jsou úředníky doživotně a v principu se jejich mandát nekryje s mandátem ministra, ale ministr má právo každého státního tajemníka poslat do prozatímního důchodu. Což se po změnách spolkových vlád běžně děje. Najednou bývá v prozatímním důchodu i několik desítek lidí. Jde tu vědomě o zachování primátu politiky nad byrokracií.
Poslat státního tajemníka do prozatímního důchodu je i v Německu zamýšleno jako relativně netradiční řešení, kdy se předpokládá, že nebude třeba se k němu běžně uchylovat – například proto, že by masové užívání nebudilo dobrý dojem. V čem je tedy rozdíl oproti České republice? Odpověď navrhovatelů českého služebního zákona je jen implicitní, těžko ji ministr nebo poslanci, kteří v souhře s ním podali před dvěma měsíci „komplexní pozměňující návrh“, budou říkat na jméno. Implicitní odpověď zní: předkladatel považuje svou zemi za zpuchřelou, českou společnost za společnost nezápadního typu, v níž je málo pravděpodobné – a to i do budoucna, respektive hlavně do budoucna - , že se dobré chování dá vynutit neformálním způsobem. Tedy že například aby ministr nezaplevelil ministerstvo stranickými přáteli, postačí lidské zábrany a obava z negativní publicity. Větší srozumitelnosti naší diskuse by prospělo, kdyby to některý z předkladatelů nebo ministr Dienstbier na rovinu přiznali.
